Vztekací období bývá nejsilnější u dětí ve věku mezi dvěma a třemi lety, ale záchvaty se nevyhýbají ani těm starším. Křik a vztek z vaší strany nemá cenu, akorát přilijete olej do ohně. Někdy je zkrátka potřeba nechat dítě vyvztekat a v klidu u něj počkat, až nepříjemná situace pomine.

Šárka
Tak tohle moc dobře znám. Vztekací období už máme naštěstí za sebou, ale dcera mi teda pořádně zavařovala. Nejvíc, když jí byly tři. Musela jsem protrpět každodenní scénu u oblečení. Za nic na světě nechtěla jít ven v bundě, ale jen v tričku, i když bylo pár stupňů nad nulou. Vždycky se svíjela po koberci a hodinu jsem se s ní musela dohadovat, než nakonec ustoupila.

Chodily jsme kvůli tomu pozdě do školky, ale aspoň to proběhlo v soukromí. Větším problémem bylo, když se takhle zašprajcovala při odchodu ze školky. Ostatní maminky na mě házely soucitné pohledy, ale po chvíli už je ten řev taky přestal bavit a snažily se rychle dostat sebe i děti pryč. Připadala jsem si jako naprosto neschopná matka, která nestačí na vlastní dítě.

Aneta
Můj tříletý syn se hrozně snažil mluvit, ale moc mu to nešlo, takže vypouštěl z pusy samé divné zkomoleniny. S manželem jsme byli nešťastní, že mu nerozumíme, protože ho to vždycky rozzuřilo. Jednou jsme společně nakupovali v potravinách a on začal zničehonic křičet „kabku, kabku, kabku“. No řeknu vám, že jsem neměla páru, co po mně chce.

Postupně zrudnul, zfialověl a začal sebou mlátit o zem. Nabízela jsem mu různé potraviny, které byly kolem, ale nic z toho nechtěl. Potom jsem ho vzala do náruče a s tím vztekajícím se a řvoucím uzlíčkem jsem oběhla všechny regály. Naštěstí šlo o malý venkovský obchod. Až u ovoce a zeleniny přestal. Ukázalo se, že chtěl jablko. Na pohled, kterým mě prošpikovala prodavačka, asi nikdy nezapomenu.

Romana
Když jsem byla se čtyřletým Tadeášem jednou na hřišti, uprostřed hraní na písku nasadil takový ten výraz, ze kterého poznám, že se mu chce buď čůrat, nebo kakat. Říkám mu: „Tádo, bude eee?“ A on kývnul, tak jsem se ho snažila dostat z pískoviště pryč, že ho dám o kousek dál u křoví vyčůrat, ale on si postavil hlavu, že udělá ee do písku. Začala jsem se svlékat, že ho pak jen rychle poponesu dál, ale on se svíjel a kopal do mě. No, cirkus na celé hřiště.

Všechny maminky a všechny děti na nás samozřejmě zíraly. Když se mi podařilo mu sundat kalhoty na půl žerdi a už už jsem ho chtěla čapnout, schválně se počůral do písku. Takže se mu nakonec podařilo, co chtěl. Holčička, co si hrála opodál se okamžitě přibatolila a začala si ten počůraný písek cpát do pusy. Krve by se ve mně nedořezalo. Její maminka jí rychle popadla, probodla mě vražedným pohledem a během chvíle zmizely.

Mahulena
Pětiletá dcera viděla na náměstí nakreslený kopeček zmrzliny na zavřené cukrárně a začala se jí dožadovat. Snažila jsem se jí vysvětlit, že zaprvé mají zavřeno a zadruhé je prosinec, takže je na zmrzlinu moc velká zima. Nepochopila to, spadla na zem a začala se v záchvatu vzteku kutálet po náměstí. Dokutálela se až pod vánoční stromeček, který tam v té době stál. To byl teda dáreček.

Nevěděla jsem, jestli se mám smát nebo začít brečet a odkutálet se za ní. Ustála jsem to, dělala jsem, že si jí nevšímám a po chvíli ji to přestalo bavit. Sama se zvedla a šla za mnou. Bundu samozřejmě špinavou jako čuně, ale pro mě to stejně bylo malé vítězství. 

Co (ne)dělat, když vaše dítě dostane záchvat vzteku?

  • Držte své emoce pod kontrolou. Bitím většinou ničeho nedosáhnete. 
  • Zůstaňte u dítěte a nikam neodcházejte.
  • Zkuste najít něco na rozptýlení pozornosti, může to být hračka nebo třeba list, se kterým si pohrává vítr.
  • Pokuste se dítě obejmout.
  • Neustupujte, dítě se jinak naučí, že si může dělat, co chce a dosáhne svého. 
  • Zkuste zrcadlení. Předveďte dítěti podobný záchvat vzteku, a tím dejte najevo, jak hloupě se chová.
  • Foukněte dítěti jednou nebo několikrát do obličeje.
  • Zašeptejte mu do ucha uklidňující slova nebo šššš.
  • Vyzkoušet můžete i techniku, kdy sice zůstanete ve stejné místnosti, ale na dítě se nebudete soustředit. Možná, že ho bez publika přestane scéna bavit.
  • Poté, co záchvat přejde, si s dítětem promluvte o tom, co bylo jeho příčinou. Snažte se pochopit jeho pocity a emoce.

Foto: Shutterstock

Čtěte také:

Reklama