Když se dnes píše o tetování, vzpomněla jsem si na jednu malou příhodu.
Bylo léto, vedro k zalknutí, a tak jsem vyrazila se synkem na koupaliště. Poprosil mě, jestli si může koupit zmrzlinu, a tak jsme zašli ke stánku. Najednou mne Pavlík začal tahat za ruku, oči navrch hlavy, že prý je tam had. Had na koupališti - to se mi moc nezdálo. Ale on si pořád trval na svém - ať se prý jdu podívat. U stánku byly stolky se židlemi a na jedné seděla slečna v miniplavečkách. A zpod nich se vinul po páteři krásný vytetovaný had.
Pavlík se na mě otočil a nahlas pravil: „Vidíš mami, že jsem ti nelhal. Ta slečna má hada a leze jí rovnou ze zadku..." (promiňte, ale cituji doslova jeho slova). A aby toho nebylo málo, začal svým dětským tříletým rozoumkem řešit, jak se jí „tam" ten had vejde. Okolí se rozesmálo, já byla červená až za ušima a rychle jsem šla pryč. Nějak jsem malému vysvětlila, že jde o tetování a že had odnikud neleze, že je jen „namalovaný". Jenže kluk se nedal přesvědčit a ještě několik dní všem vyprávěl o tom, jak viděl statečnou slečnu, která se nebojí hadů, takže má jednoho i za kalhotkami.
Majda
Milá Majdo,
tak to je super příhoda.
Had na zádech, to vůbec není špatný nápad...
Nový komentář
Komentáře
Majdo, máš fajného rozumbradu, ale jednu poznámečku: proč ten stud? ... když to nepřivede do rozpaků majitele, který s takovými reakcemi musí počítat
.