Bratra čtenářky Bobi2 museli nechat jejich rodiče vystěhovat - v domácnosti totiž kradl. Mladší sestra se zase odstěhovala, jakmile mohla. To Bobi2 s rodiči zůstala dlouho a je tomu ráda...

Co dítě, to jiná povaha. Sourozenci čtenářky Bobi2 nemají s jejich rodiči tak dobrý vztah, jako právě čtenářka. Proč? To si přečtěte níže...

Přeji krásný den,

můj vstah s rodiči je velmi dobrý a jsem za to ráda. Ještě do nedávno jsem s nimi žila v jedné domácnosti. Narozdíl od mé sestry, která z domu utíkala s vidinou lepšího či snad svobodnějšího žití. Vzala si prvního muže, kterého poznala, vzali se ani ne po roční známosti, jelikož otěhotněla a to ji ještě nebylo osmnáct. Naivka si myslela, že ji bude líp. Dnes je rozvedená, buhuže ji vztah nevyšel. Bratra museli rodiče prozměnu nechat soudně vystěhovat, jelikož začal doma krást, hrát snad i automaty, do práce se nehnal a hrozilo, že by nás navštívil exekutor. Já doma vydržela nejdéle a to přesto, že jsem ze svých sourozenců nejstarší. Tak trochu jsme si vzájemně pomáhali, já s palacením nájmu a tím pádem jsem mohla šetřit. Měla jsem tam svůj pokoj a tím i své soukromí. S mamkou si docela dobře rozumíme, chodila ke mě na televizi a také jsme dost často spolu probíraly spousty věcí, trápení a podobně.
Dnes již bydlím sama v malém bytečku. Rodiče navštěvuji jednou až dvakrát týdně a hrozně ráda. Zatím je pro mě velice těžké si představit, že tu jednou nebudou. Možná je to také tím, že jsem já ve svém osobním životě neměla štěstí na muže a jsem zatím takzvaně singl (ale pevně věřím, že se se to časem změní).
Myslím si, že mě mí rodiče naučili samostatnosti a úctě. Když tak dnes koukám, kolem sebe, vidím, jak spousta mnadých lidí své rodiče jen využívá, tahá z nic peníze, jak se spousta mladých nedokážou o sebe postarat a i v dospělosti za ně osobní věci vyřizují rodiče. Někdy je to úsměvné, někdy spíše k pláči.

Bobi2

Pozn. red.: Text neprošel jazykovou korekturou.

Téma dne 17. února 2012: Jak často se vídáte s rodiči?

  • Jak často se vídáte s rodiči?

Kontakt s rodiči, to je velké téma. Každý vnímáme jinak a každý k nim máme jiný přístup. Někdo kladný, někdo záporný. Pevně ale věřím, že nikomu nejsou rodiče tak říkajíc „jedno“. Pište mi své příběhy o tom, jak často se s rodiči stýkáte a proč. Modelů je mnoho, někdo vídá rodiče každý den, někdo další jednou za rok. Jsem zvědavý, jak je to u vás! Za svůj příběh můžete získat dárkový balíček čokolád Merci v hodnotě 500 korun s díkem pro rodiče za to, že jsou.

Váš příspěvek ať je dlouhý alespoň jako předchozí podstavec a zašlete ho nejpozději 17.2.2012 do 15.30 hodin na e-mailovou adresu redakce. Tedy chcete-li mít šanci na uveřejnění.

Merci

Reklama