Co příspěvek, to jiný pohled na dnešní téma. Jak se na Dušičky dívá čtenářka s nickem Pajda? To si přečtete v jejím příspěvku
Shodou okolností jsem dlouhu bydlela v Brně u hřbitova a teď bydlím opět u hřbitova - ale na malé vesnici.
A Dušičky jsou v poslední době v obou místech o neuvěřitelném stresu a hamižnosti. Jak ve městě, tak na vesnici se k určeném datu sjíždějí auta s lidmi, kteří pomalu ani nevědí, kde vlastně leží hroby jejich blízkých.
Z aut tahají věnce, svíčky a nadávají, protože sypou na zem jehličí, chryzantémy a tuny ozdob, nikde se nedá zaparkovat a mnohdy ani projít. Hlavně aby bylo vidět, že my máme lepší výzdobu než všichni okolo! A že celý rok nebyla na hrobě ani umělá kytka? To je jedno, co se počítá, to jsou Dušičky!
A ze svátku zesnulých se stává odporný závod o to, kdo bude mít větší věnec, hezčí výzdobu, lepší svíčku atd. A o tom, že čas od času drazí pozůstalí nepoužijí mozek a zapálí svíčku, která na věnci nedrží, škoda mluvit. Celkem běžně na hřbitovech hoří jehličí, někdy i vzrostlé stromky. Zbytky věnců, často těch loňských dušičkových, jsou po celém okolí hřbitova. Přitom třeba v Brně je odkladních míst dost a jsou po ruce, ale i tak jsme pravidelně měli před domem odpadků jak po čunících.
Nerada bych hájila komerční akce, ale nebylo by jednodušší (a poctivější) si na své blízké vzpomínat po celý rok, tak, jak to dělají starší ženské, které se každou neděli sejdou, opraví výzdobu na hrobech a popovídají si, nebo zavzpomínat v kostele (i když tam zajdu opravdu jen 1x za rok), než bláznit všichni v jeden den? Nebo přesněji víkend před tím? A začátek listopadu oslavit veseleji? Nebo si vzít příklad z Mexika a jednou za rok udělat na hřbitově mejdan? Připadlo by mi to upřímnější.
Pajda
Možná máte pravdu
Co vy na to milé, ženy-in? Cítíte to stejně? nebo na Dušičky máte jiný ázor? Jak často chodíte na hřbitov vy? Celoročně, nebo to necháváte jen na Dušičky? Také musíte mít nejhezčí výzdobu? Čím nejraději zdobíte hrob? Umělými věnci, nebo živými květinami? Kdo se o hrob stará, když bydlíte daleko a nemůžete o něj pečovat tak často, jak by se slušelo?
Napište nám na dnešní téma: redakce@zena-in.cz
Nový komentář
Komentáře
arjev — #4 A já bych tak ráda poklábosila, ale nejde mi to z pusy. Jinak na babi a dědu myslím celý rok. A zajedu tam na vánoce a už několikátý rok jim vyrábím vlastní věnec. No a teď aspoň zapálím tu svíčku a budu na ně myslet doma u stolu.
arjev — #4 tak to je úžasný... mně se to LÍBÍ... Proč bys nemohla sedět na hrobě, je to jako sedět na růžku postele, zobat dobroty a klábosit... já se taky vždycky rozloučím "ahoj, zase se stavím a mějte se!" Přijde mi to normální.
arjev — #4 nu co co, tak jsi se stavila na čaj, sušenky a následně se slušně rozloučila no
Pajdo, když jsi vzpomněla mejdan ... před 3 lety jsem musela podstoupit operaci a vybrala jsem si přerovskou nemocnici. Nástup byl do deseti dopoledne a z autobusu jsem ťapala na hřbitov. Tam jsem oprášila hrob, bylo to 6.listopadu , rozsvítila svíčky, sedla na okraj hrobu, trošku pozobla perníku, zapila čajem a povídala si s našima. Trošku i pofňukávala a lidi se po mně dívali velmi divně Tři baby čuměly a po konečném : " Ahoj, mějte se dobře, já zas přijdu" , je málem klepla Pepča. O Vánocích jsem byla u hrobu a maminčina kamarádka, která chodí každodenně na kerchov a potkala mě tam mi povídala, že nějaká ženská seděla na hrobě .... " Jo, to jsem byla já, paní Libuško." " Věry, to nemůžeš dělat, sedět na hrobě, jíst, pít a říkat ahoj"
enka1 — #2 kdybych nebydlela přímo u hřbitova - nebo teď u cesty na hřbitov, taky by mě to nenapadlo...ale je to vyloženě nechutné. V Brně jsme nebyli schopni ani zaparkovat na vyhrazeném parkovišti, protože všude - i na trávě - stály mraky aut...
Tak tohle neznám. Možná to bude tím, že vozím jen svíčky a ještě ne zrovna na dušičky.
átéčko — #1 Hospoda U zesnulých
... a taky se tam chodí pomlouvat ty, co nestihli dojet, nebo mají jiný vkus....