Princezna Dagmar, jinak také uváděná jako Marie Sofie Dánská (1847-1928), pocházela z velmi skromných poměrů. Její otec Kristián IX. byl sice po matce spřízněný s dánským králem Frederikem V. a s dalšími evropskými panovnickými domy, nebyl však v přímé následnické linii na trůn žádného z nich. Dánským králem se stal nečekaně v roce 1863, kdy už měl šest dětí. Téměř všechny pak dosáhly na některý z evropských trůnů, proto se mu také říkalo „tchán Evropy“.
Foto: Portrét mladé princezny Dagmar se psem z 60. let 19. století od Andrease Hermana Hunause.
A. Hunaus, Public domain, via Wikimedia Commons
Krása zejména dvou starších královských dcer byla pověstná. Nejstarší dceru Alexandru si v roce 1863 vybrala pro svého syna Bertieho, tedy pozdějšího Edwarda VII., sama královna Viktorie. Tato svatba katapultovala tuto dánskou „chudou“ a dosud bezvýznamnou královskou rodinu do první ligy evropského sňatkového trhu. Hned po ní si už v Kodani začali podávat kliku ti nejurozenější nápadníci z celé Evropy. Uspěl ruský car Alexandr II., který o rok později požádal o ruku mladší Dagmar pro svého syna a následníka Nikolaje. Ještě v době zasnoubení, když právě pobývala Dagmar v Petrohradě, její snoubenec zemřel. Jako příčina se nejčastěji uvádí tuberkulóza, ale ve spojení s ní se hovoří i o meningitidě. Zoufalá situace! Poslat princeznu zpátky nepadalo v úvahu! Dagmar už byla uvedena do rodiny a dlouhé měsíce se připravovaly zásnuby i svatební smlouva. V Rusku se už počítalo, že budoucí carevna bude švagrovou anglického krále. To byla lákavá představa.
Foto: Carevna Marie Fjodorovna (Dagmar Dánská) v roce 1881. Na sobě má císařské ruské dvorní šaty, diadém s perlami, krajkový závoj a náhrdelníky.
Charles Jacotin, Paris, Public domain, via Wikimedia Commons
Také rodičům Dagmar bylo jasné, že se takový svatební projekt už v budoucnu nebude opakovat. Nakonec se oba panovnické páry dohodly. Dagmar si prostě vezme Nikolajova bratra Alexandra. A aby nový „projekt“ působil věrohodně, byla k tomu vymyšlena za vlasy přitažená „pohádka“, že si to přál umírající Nikolaj a že vložil ruku své snoubenky do ruky svého bratra. A tak se podepsaly připravené svatební listiny. Dánská princezna Dagmar přestoupila na pravoslaví, přijala nové jméno Marie Fjodorovna a provdala se za ruského následníka trůnu Alexandra (1845-1894). Následník jako následník! Jiné jméno ve smlouvách byl v tomto případě nepodstatný detail.
Foto: Ruský carevič Alexandr Alexandrovič a dánská princezna Dagmar
Georg Emil Hansen, Public domain, via Wikimedia Commons
Nicméně byl to skvělý tah. Manželství se ukázalo jako mimořádně šťastné, krásná carevna se těšila v Rusku velké oblibě. Navíc s vrozeným taktem dokázala krotit výbušnou povahu svého manžela a on jí byl celý život věrný, což ruští carové nemívali zrovna ve zvyku. Jinak se ale do politických záležitostí moc nemíchala.
Car Alexandr III. svou ženu velice miloval a hýčkal různými dary. Ke dvacátému výročí zásnub ji chtěl obdarovat něčím opravdu mimořádným. Jako obvykle s velkým předstihem požádal svého klenotníka Carla Fabergé o dar. Ten slíbil, že určitě carevnu dárkem překvapí, což se i stalo. Na tomto překvapení pracoval klenotník se svými spolupracovníky skoro rok. Carevnu dárek nadchl. A právě tehdy se zrodilo legendární vejce Fabergé. Až do konce svého života své manželce každý rok u příležitosti Velikonoc věnoval car další takový klenot. Jeho syn v otcem započaté tradici pokračoval s tím, že obdarovával jak svou matku, tak svou manželku. Každé další vejce bylo pro dárce i obdarovaného překvapením.
Foto: Manželský pár s prvními třemi dětmi
Sergey Lvovich Levitsky, Public domain, via Wikimedia Commons
V manželství se carskému páru narodilo šest dětí, z toho byli čtyři synové a dvě dcery. Carevna nad dcerami preferovala syny. Všechny je přežila. Manželská idylka skončila v roce 1894. Na první pohled zdravím kypící 193 centimetrů vysoký car trpěl závažným onemocněním ledvin, čemuž podlehl v pouhých 49 letech. Pro Marii to byla velká rána, stejně jako pro jejího nejstaršího syna, který nebyl na roli cara vůbec připraven. Marie se odmítala spokojit s rolí královny-vdovy. Ostatně i ruská veřejnost jí dávala přednost před její snachou a nástupkyní Alexandrou. Po bolševické revoluci se jí podařilo z Ruska uprchnout a svůj život dožila v rodném Dánsku, když jí odmítl poskytnout azyl její synovec král Jiří V. v Anglii. Do své smrti v roce 1928 ale odmítala uvěřit tomu, že bolševici v roce 1918 zavraždili jejího syna a celou jeho rodinu …
Foto: Fabergého vejce
CC BY-SA 4.0 <https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0>, via Wikimedia Commons
Miguel Hermoso Cuesta, CC BY-SA 3.0 <https://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0>, via Wikimedia Commons
shakko, CC BY-SA 4.0 <https://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0>, via Wikimedia Commons
shakko, CC BY-SA 3.0 <https://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0>, via Wikimedia Commons
Zdroj info: Winkelhoferová Martina: Evropské panovnické rody, 2016
Na našem webu jste si mohli také přečíst:
- Historky z královských dvorů aneb Uměly si korunované hlavy svého bohatství užít?
- Alžběta I.: Z nechtěného dítěte oblíbenou i respektovanou panovnicí
- Nevěstu a budoucí královnu si pro svého skandálního vnuka vyhlédla sama královna Viktorie
Nový komentář
Komentáře
Zajímavé čtení,díky
Hezky napsaný článek. Jen doplním, že jejím nejstarším synem byl Mikuláš II., poslední ruský car. Jediná Dagmar - Marie Fjodorovna se zachránila před bolševiky. Odvezla ji anglická válečná loď z Krymu. Pochována byla v Dánsku v královské hrobce v Roskilde. Po rozpadu SSSR byly její ostatky převezeny do katedrály sv. Petra a Pavla v Petrohradu.
Pěkné čtení, děkuji.
jako vždy, krásné čtení
Pěkný článek, díky.
Děkujeme, moc zajímavé
Byla moc krásná.
Děkuji