Dnešní téma je opravdu pro spoustu z nás zlé a nepochopitelné, některé si zase vzpomenou na svoji bezmoc, když byly šikanovány ve škole, nebo když měly pomoci svým dětem...
 
Šikana není jen fyzické násilí, možná spíš naopak, fyzické šrámy za čas přebolí a dá se na to zapomenout, ale ta psychická šikana, ať už ze strany spolužáků nebo co hůř, pedagogů, ta v nás přetrvá na dlouho.
 
Mám starší sourozence, takže školu jsem už z vyprávění znala, hrozně se mi líbily knížky a těšila jsem se, až budu taky školák. V první třídě jsme dostali paní učitelku, která pro mě byla vzorem, milá, vůbec jí nevadilo, že jsem trochu pomalejší při práci než ostatní spolužáci, a v den, kdy jsme vyměnili tužky za plnicí pera, já od ní dostala čínské pero, abych si práci nerozmazávala rukou - jsem totiž levák.

Jenže tato paní učitelka nám v půlce listopadu onemocněla, a protože to bylo na dlouho, dostali jsme jako zástup za ni - důchodkyni. Ta byla učitelkou v době, kdy žádná odchylka nesměla existovat a leváci se museli přecvičit. Začal pro mě teror nejhoršího stupně - paní učitelka mi zavázala levou ruku k lavici za mými zády a musela jsem se učit psát pravou rukou.

Když jsem to řekla doma, maminka mi slíbila, že zajde do školy, ale protože dělala v obchodě a zrovna druhý den měli inventuru, nemohla tam jít hned. Takže jsem musela přežít i druhý den takhle se zavázanou rukou. Večer jsem dostala tik do oka a v noci jsem se ve spánku pomočila. Ráno, než jsme šly s maminkou do školy, tak jsme byly u dětské lékařky, ta nás okamžitě poslala na psychiatrii a tam mi vystavili potvrzení, že jsem levák, kterého není možné přecvičit na praváka a že se to nesmí, jinak paní učitelka zaplatí veškerou léčbu.

Maminka šla do ředitelny, tam to potvrzení dala a s paní učitelkou si to vyříkala. Už mě nepřecvičovala, ale zakázala mi psát propiskou, takže všechny moje písemné práce končily jako rozmazaná šmouha s pětkou na konci. V pololetí, když si celá třída odnášela domů velikánskou jedničku, tak já jediná dostala 3.

Naštěstí pro mě od druhého pololetí nastoupila jiná paní učitelka, která nás měla až do 3. třídy, a já se zas mohla začít těšit do školy. Tik se brzy spravil, ale noční pomočování pro mě bylo problémem až do mých 15 let, takže i takhle může skončit psychická šikana.
Verahl

Díky za příspěvek. Je vidět, že důchodkyně ve školách byly a jsou problém, snad nikdy jsem neslyšel o nějaké, která by byla hodná na děti a ještě je něco naučila. A přeučovat leváky... To jsou přece padesátá léta. Hrozné, váš zážitek vám rozhodně nepřeji. Ale díky, že jste napsala.

Máte také zkušenosti se šikanou? Napište nám na adresu redakce@zena-in.cz.