„Já jsem ostuda traperů, já mám rád operu,“ pěje se v jedné moc pěkné písničce Jaromíra Nohavici. Inu, já mám taky ráda operu, ale nejradši mám poctivý folk, takovou tu českou směsku mezi country, bardskou písní a bluegrassem. Kryla, Poutníky, Spirituály, Nohavicu, Wabiho Daňka... Zkrátka písničky, které leckdy zazní u táborových ohňů, když si člověk konečně natáhne unavené nohy, povolí tkaničky kanad a zaposlouchá se do skřípavých tónu nějakého toho strunného pádla, kterému jenom největší idealisté říkají kytara... To jsou večery, na jaké se nezapomíná.
Jsem prostě od dětství čundrák a tramp. Ještě v Rusku, když mí rodiče vedli místní pionýrský oddíl pro česká dítka, zadřely se mi pod kůži všechny ty zvyky a tradice - slavnostní oheň, spaní pod širákem, nechávání dřeva pod převisy pro další „poutníky“ - jenom u vlajky se mi nikdy nechtělo vstávat. A když jsme se pak přesunuli do zemí českých, neváhala jsem a s baťohem na zádech a partou dobrých kamarádů procourala lecjaký ten kout. A co historek veselých i dramatických přitom člověk zažil...
Tak třeba jednoho dne nás vytrvalá, z nebe padající voda mořila tak dlouho, že jsme vzdali myšlenku na nocleh pod širákem a rozplácli se na vykládací rampě jakéhosi obchůdku ve vesnici, kterou jsme procházeli. V šest ráno nás vzbudil řidič dodávky z pekáren. Pomohli jsme mu vyložit bedny a dostali k snídani úžasné, ještě horké rohlíky.
Jindy jsme zas drkotali jakousi místní lokálkou, brnkali na předmět, který jsme přátelsky přezdívali „gytár“, když tu přistoupil průvodčí a dotázal se, jestli se k nám může přidat. Kývli jsme na souhlas a jaké bylo naše překvapení, když zapěl Holubí dům školeným hlasem operního pěvce.
Nebo ona drobná neprozřetelnost, když jsme se sestrou v jižanské osadě radostně zanotovaly „v Montgomery bijou slony“, místo abychom se vztyčily do pozoru a vzdaly čest stoupající konfederační vlajce. Myslím, že tenkrát jsme zlomily rekordy ve sprintu ze srázu a ve skoku šipky do chroští.
Zkrátka na léta čundrů ráda vzpomínám a v poslední době se po kratší pauze, zaviněné rozpadem naší party po ukončení všemožných škol a nástupu do všemožných zaměstnání, zase pokouším vyhnat své kamarády „zpátky do lesů“. Pravda, jistých moderních trendů se zbavujeme těžko, takže například když nám posledně došly písničky ze zpěvníku, vylovil kamarád notebook a do rudé záře ohně matně zasvětélkovala namodralá obrazovka... Zato jsme si nemuseli stěžovat na to, že k něčemu nemáme akordy...
Jak jste na tom s čundry Vy?
Vyrazíte si ráda s batohem na zádech? Kde všude jste byla?
Říká Vám něco táborový oheň a trampské písničky?
Nebo jste spíš mastňák, spíte radši v hotelu a ke štěstí Vám stačí gril?
Cestujete ráda vlakem, nebo dáváte přednost autu?
Myslíte si, že tramping je přežitek z totality, nebo má pořád význam?
Byla jste někdy na „potlachu“? Jste ostuda traperů?
Pošlete mi své trampské zážitky, vzpomínky a názory na redakce@zena-in.cz a já jednu z Vás odměním!
Nový komentář
Komentáře
Tramping - nic pro mě. Jsem městská:)
Na čudry jsem jezdila od čtyř let s rodiči, pak s vodáky (babička vedoucí - musela jsem mít vestu i v potoce) nejčastěji na Slovensko sjíždět Váh, Dunajec..ale sjezdili jsme toho víc, nejdál jsme byli v Norsku..teď mám nejradši dovolené typu objíždění civilizovaných kempů pronajatým autem a podnikání výletů po okolí..a když prší delší dobu, vždycky najdem nějaké B&B..no jo, zpohodlněla jsem :)
Zrovna nedávno jsme s partou kamarádů přemýšleli o tom, zda tramping je přežitek z dob minulých nebo máme nové následovníky.
Často vzpomínáme na časy, kdy jsme samy jezdili ven a usínali pod širákem...Mnoho se změnilo... Jak ve společnosti, tak u nás samotných, děti odrostly a my máme opět dost času znovu vytáhnout usárnu a vyjet ven...
Sweeney: Ale no tak, skauting byl založený až na počátku 20. století a s jihem to moc nemělo :-), možná tak s Afrikou, kde bojoval jeho zakladatel Baden-Powell :-). ALe k tématu - já jsem vyrostla jako skautka, a přestože dnes už to nevidím tak černobíle jako kdysi, stejně můžu říct, že mi to hodně dalo. Taky jsem zažila toulání přírodou, kytaru, ohně, tábory, a dodnes někdy zažívám, i když jsme stále línější.. Z nějakého důvodu ale slova "tramp" a "čundr" nesnáším, vždycky si to spojím s obstarožníma trampama, kteří nesou v síťovce lahváče k nejbližšímu ohni, v mastném maskáči a s kloboukem :-).. Ale chápu, že poetika toho všeho byla podobná a hodně záleží na lidech, které potkáš. Nicméně nás jako skauty hodně spojovalo to, že jsme i jako větší pořád pomáhali v oddílech, případně jsme je vedli, a bylo za tím teda ještě něco víc, než jen toulání a kamarádství, prostě jsme zažili kromě zábavy i kus práce.
Vivian: Myslím, že obliba Jihu vznikla proto, že oficiálně byl Sever ten "hodný". Glory, glory, alelujá... Já jsem zas raději sympatizovala se Severem, protože jsem potkávala hodně Jižanů. Jednou jsem byla na tramském zápolení, kde jsme byli rozdělení podle států a vybrala jsem si Sever.
Sweeney: no mě by hlavně zajímalo, proč jim byl ten Jih tak sympatickej...
Sweeney: jo tak...
To je teda divný, vždyt to byli otrokáři...
Touláme se se stanem na motorce...
Ale nocujem většinou mastňácky v kempech s teplou sprchou
Sweeney: to už se v té době tady trampovalo? (1861-1865)
My jsme s manželem vyrostli v jednom turistickém oddílu, což byli původní skauti, takže jsme každé léto byli na táboře pod stanem, lovili jsme bobříky a tak. Později jsem jezdila už jako vedoucí, naposledy jsem byla v létě 88 s dětmi na puťáku v bulharských Rodopech, ono už koncem 80. let byla dost buzerace od úřadů mít oficiální "skautský" tábor, tak se to obcházelo různě a jedno z řešení bylo právě Bulharsko. Mimo organizovaný akce jsme taky jezdili na klasický čundry s vrstevníky a taky na vodu, ale nějak po revoluci nebo spíš po státnicích, což nám nějak vyšlo zhruba nastejno, jsme od toho upustili, začali jsme vydělávat peníze a stavět byt a tak a když jsme v létě postavili na zahradě stan a manžel v něm přespal se synkem, tak se ráno probudil a konstatoval, že už to pro něj není. A to přitom ještě v roce 1990 taky lezl v Rusku po Ťanšanu (teda v Kazachstánu, myslím). Takže nám z toho zbylo maximálně vyrazil na Berounku.
Ale komunistický policajti nás taky otravovali, vzpomínám si, jak nám kontrolovali občanky a jednou nás zkasírovali, že jsme si dovolili postavit stan na tábořišti u řeky pro vodáky a přitom jsme neměli loď.
Jo, tak to je prima téma. Četla jsem všechny příspěvky a s některými vyloženě souhlasím (jako,že jsou trapeři a trapeři) a s některými vyloženě nesouhlasím (oplotit si les
) Jako holka a teenager jsem jezdívala trempovat hodně. Pak se parta rozpadla (jak píše autorka hlavně kvůli školám a zaměstnáním a už se sházíme povětšinou jen u piva nebo grilování) Ale spustila jsem se s horolezci. Je to trošku jiná komunita, sice taky úzce spojená s přírodou, jen trošku pohodlnější než traperové, takže se většinou přespává v kempu, kde je sprcha, což už mi taky vyhovuje nějak víc 
Ale na doby ohňů a kytar vzpomínám moc ráda.
Ťapina77: Myslim, že přesně tohle píšu v č.74. Ale ne každý se tak chová, proto mě tohle téma asi trochu točí.
Ťapina: myslivce zakázat!! Strašná organizace, něco na úrovni OSA
Ťapina: přesně
Rikina: Jo, myslivec nás už taky hnal z lesa s argumentem, že máme chodit po cestách. Nejvíc ho naštvalo, že jeho pes vláčící za sebou šňůru, se přidal k našim a nešlo ho odvolat
Amálie: No a to je právě ten případ (s tou pláží), proč prostě hulákajícímu hulvátovi v lese věřit nebudu. Vy cedulky máte, tak nevím, proč a komu oponuješ. Prostě kde jsou cedulky, tam se neleze, popřípadě nedělá, co cedulky zakazují, kde cedulky nejsou, tam se chodit může a žádný uřvanec s tím nic nenadělá.
Rikina: Lidoví myslivci?
Amálie: jen tak, z plezíru.
Jako to dělají často lidoví myslivci, například.
Rikina: Proč by si na tebe měli vyskakovat, když se chováš slušně a respektuješ ploty či cedule?
Rikina: Nemusíš nikomu na potkání věřit.
ad další: Opravdu nevím. My máme lesy označené a dle PČr by výjezd platil ten, kdo vstoupil přes zákaz a neopustil na požádání pozemek. Pokud se ptáš na neoznačený a neoplocený les, musíš někoho jiného.
*daisy*: On měl asi černý svědomí, protože nám tam rybařil a povolení od nás neměl. Tak si zařval preventivně. Kdepak by ho napadlo, kdo jsme.