335cf5ae077fa-490568225-1260767339382585-1976456531542296186-n.jpg
Foto: Se souhlasem Nicoly Connolly a Nunaïa

Ráda bych věděla, jak se irská žena ocitla v deštném pralese. Jaký byl ten nápad?
No, tehdy jsem pracovala v Londýně v korporátní sféře a prostě jsem cítila, že to není správná cesta. Viděla jsem, kam mě tahle práce může zavést, pokud v ní zůstanu. Tak jsem dala výpověď a odjela jsem na půl roku sama cestovat po světě, navštívit všechny ostrovy, o kterých jsem vždycky snila. A poslední zastávka, poslední týden, mě zavedla na Galapágy. Když loď přistála, ještě než jsem vůbec vstoupila na pevninu, cítila jsem mrazení a věděla jsem, že tam musím zůstat.

Takže jste zůstala…
Ano. Strávila jsem pak čtyři roky na Galapágách, pracovala jsem s místními komunitami a předávala jim obchodní dovednosti, pomáhala jsem rozvíjet nové podniky a vytvářela projekty na podporu komunit, protože jsem zapálená pro udržitelný rozvoj a cíle OSN v oblasti rozvoje, tedy odstraňování chudoby, podpora žen a ochrana ekosystémů.

Tam tedy vznikl nápad na vlastní projekt?
Postupně. Té práci jsem se pak věnovala asi deset let. Zároveň jsem se učila od různých šamanů a léčitelů, poznávala rostliny a způsoby, jak se používají k hojení pokožky i duše. A právě tam vznikl ten nápad, sdílet tyto neuvěřitelné superpotraviny a jejich složky s více lidmi, aby mohli okusit jejich benefity. Sama jsem je zkoušela, a rozdíl, který jsem viděla na sobě, byl obrovský, nejen ve zdraví pokožky, ale i v tom, jak klidná a vyrovnaná jsem se cítila.

Často se mluví o tom, jak se nápady přebírají od místních obyvatel, že je spousta lidí využívá. To je ale úplně jiný druh spolupráce, že?
Rozhodně. Žila a pracovala jsem s těmito komunitami dvanáct let, a dodnes přímo spolupracujeme s pěstiteli. Nejde o kulturní apropriaci nebo „krádež“  jsme signatáři Nagojského protokolu, což je speciální dohoda, která potvrzuje, že respektujeme jejich tradice a kulturu. Spolupracujeme s různými družstvy, která podporujeme a zajišťujeme, že jejich práce je udržitelná. Část zisku se vrací zpět do komunit.

Do jaké míry jsou tedy zapojeni?
Obvykle se jedná o drobné farmáře, kteří mají malé, velmi biodiverzní pozemky o velikosti zhruba jednoho hektaru. Nejsou to obchodníci, žijí ze dne na den a jsou silně napojeni na přírodu. Zakládají družstva, když mají například 5 kilo Sacha Inchi připraveného na prodej, donesou jej do družstva. Družstvo pak výpěstky shromáždí od více farmářů a takto se interně organizují. Nejsou zapojeni do marketingu, ale suroviny jdou přímo k nám, je to přímý dodavatelský řetězec. A je to férový obchod, ve skutečnosti férovější než běžný fair trade, protože farmáři dostávají nejen minimální spravedlivou mzdu, ale skutečně takovou, která je uživí.

Kromě poznávání rostlin a léčiv, co bylo vaší největší lekcí?
Když jsem začínala, a šla jsem poprvé do Amazonie. Byla to moje první mise a šla jsem tam s pocitem, že jim jdu pomoci. Západní mentalita, přišla jsem z obchodního segmentu a říkala si, že předám své znalosti. Hned první den mě vzala jedna žena ven s mačetou, rozřízla kůru stromu a vytékala z něj tekutina. Vysvětlila mi, že se používá k léčbě ekzému. V tu chvíli mi došlo, že neučím já je, ale že učí oni mě. A tehdy se všechno změnilo, těch deset let jsem pak strávila tím, že jsem se opravdu chtěla učit. Jejich moudrost je obrovská. Byla to pro mě velmi pokorná a zásadní lekce.

Prošla jste nějakými šamanskými rituály?
Ano, je to velká součást jejich kultury, takto pečují o své kmeny a komunity.

Proč si myslíte, že jsou rituály tak důležité ve spojení s vašimi bio produkty?
Protože rituály tu byly tisíce let. Máme je i my, třeba o Vánocích, při svatbách nebo čtení pohádek před spaním, to jsou všechno rituály. Ale ztratili jsme jejich posvátnost. A právě to je klíčové, rituál označuje přechod od běžného okamžiku k něčemu hlubšímu. Je to takový reset. Stejně jako když jsme zkoušeli jeden z produktů a udělali tři hluboké nádechy, abychom cítili aroma, najednou jsme se ztišili a vstoupili do prostoru s větším významem. Rituály nám pomáhají zůstat spojeni se sebou samými. A myslím, že právě to dnes tolik potřebujeme.

Myslíte, že se opravdu mění smýšlení lidí směrem k bioproduktům, k větší vědomosti, uvědomění?
Myslím, že musí. Jiná cesta není. Když se podíváte na stav světa, ten chaos, pak je to jediná možná odpověď. Chaos je předzvěstí nového zrození, a čím dál více lidí hledá produkty jako Nunaïa. Lidé hledají hlubší smysl. I já jsem ho hledala, a to je celé moje cesta. A věřím, že většina z nás touží po smyslu. Takže ano, probíhá určitá změna.

Vysvětlila byste, co znamená Nunaïa, a jak těžké bylo najít ten název?
Původně se produkty jmenovaly Pacha, což znamená země. Ale nepůsobilo to správně. Když lidé vysloví slovo Nunaïa, je to jako vibrace. Není to úplně modlitba, ale spíše záměr. Pokaždé, když to vyslovíme, vysíláme poselství – o duši, kmeni, propojení. Všechno je propojeno. Každé rozhodnutí, které uděláme, má dopad, nejen na nás, ale na lidi po celém světě.

Jak často se vracíte do Amazonie?
V tuto chvíli každé dva roky. Mám tam stále hodně přátel a snažím se tam strávit čtyři až šest týdnů.

Takže je to pro vás jako druhý domov?
Spíš první domov. Domov mé duše.

Zdroj: Autorský článek