Ahoj žena-inky,
minulý týden to bylo právě devatenáct let, co jsme si s mužem řekli ANO. Nemůžu tvrdit, že by pro mě svatba byla nějak „extrovní" zážitek.

Tedy, abych to vysvětlila. Brali jsme se z lásky a oba jsme se těšili, jenže mě ráno, asi z nervozity, chytil parádní žlučníkový záchvat. Tudíž jsem v osm mazala na středisko, aby mi píchli injekci, a celý den do mě nic nebylo. Pak jsme se zase nějak špatně domluvili, manžel odjel jedním autem a místo aby čekal, kde jsem mu říkala, jel rovnou na radnici. My v druhém autě na smluveném místě čekali, ale nikde nikdo. Jeli jsme tedy k radnici a tam můj nastávající celý udivený, kde jsme tak dlouho. Nakonec tedy k tomu „slavnému" ANO přece jen došlo.

Hostů jsme měli málo. Bylo nás celkem 14. Nejsem zastánce honosných a nákladných svateb. Myslím si totiž, že se peníze dají použít mnohem efektivněji. Rozhodně je rozumnější vrazit je třeba do bydlení, než je projíst a propít.

Stejně, když se zve moc hostů, na někoho se určitě zapomene, a ten vás pak pomluví. Lepší vzít jen rodiče, maximálně sourozence, a tím to končí. To je alespoň můj názor. Ale pokud má někdo potřebu mít velkou svatbu, je to jeho věc.
 
Peguša


S tím investováním do bydlení si s vámi dovolím souhlasit. Když se to tak vezme, tak místo velké svatby si můžete koupit i dva až tři metry čtvereční bytu v Praze! A mít a nemít tři metry, to už je šest metrů rozdíl, že ano?:) Hlavní stejně je, že jste spolu.:)

Pište mi i vy svatební historky na adresu redakce@zena-in.cz!

Reklama