Při listování Domácím lékařem, který vyšel přibližně před osmdesáti lety, jsem narazila i na to, jak tehdejší lékařská věda, a potažmo i společnost, nahlížela na duševní choroby. Lidé jakkoli duševně postižení to tehdy rozhodně neměli jednoduché a při současném pokroku a péči, které se jim dnes dostává, působí popis z tehdejší doby takřka děsivě.

Posuďte sami.

Citát: „Idiotie

Nejhlubší stupně blbosti – idiotie – bývají vrozeny. Obraz idiota: lebka znetvořená, malá nebo velká, s nízkým čelem, výraz tváře odpuzující, pitvorně se šklebí, vzrůst zakrnělý. Nestará se o okolí, je apathický, jen jí, a to hltavě, je nečistý, mluví nesrozumitelně, vyráží skřeky, zlobí se, klátí tělem, sliny mu tečou z úst, vše strká do úst, každý pohyb je nemotorný.

Idiot je ovládán jen nejhrubšími pudy. Někteří idioti jeví trochu duševního života, dají se trochu vychovati, naučí se nějaké hrubé práci, dovedou zpívati, někteří mají zvláštní nadání hudební, paměť pro čísla (některý ostrůvek mozku je zvlášť činný).

Jsou to lidé zlostní, potutelní, někdy přítulní i ochotní, nápodobí vše jako opice. U idiotů vývoj tělesný je zaražen, ztrnul na dětském stupni, vousy ani chlupy nerostou, pohlavní ústrojí jsou obyčejně zakrnělá, zuby nepravidelné. Je-li pohlavní ústrojí vyvinuto, onanuje, chová se nestydatě, neb útočí na druhé pohlaví. Řeč bývá úchylná, šišlavá, pro posměch lidem. Idioti mívají často křeče a obrny i záchvaty epileptické.

Příčiny idiotie jsou: těžké dědičné zatížení, duševní choroby a zplození v době opilosti. V rodinách pijáků je nejvíce idiotů a slabomyslných. Blbost může být získána také záněty mozku, infekčními chorobami v době před porodem nebo v dětství, úrazem lebky při porodu nebo později.

O léčbě blbosti není řeči, jen o výchově, a ta je možná jen v ústavech pro idioty, kde se z ubohých tvorů trpělivostí dá přece něco vypěstovati. Idioty doma chovati je nebezpečné i také je to zbytečné plýtvání energií.“

Zajímavý je také termín „předčasná zblbělost“. Dle mého soudu se jedná o trochu bouřlivější formu puberty, nicméně tehdy se na rebelující mládež nahlíželo poněkud přísněji.

Citát:

„Předčasná zblbělost vyskytuje se v době pohlavní dospělosti. Mladík, který dosud byl duševně čilý a dobře se učil, najednou začne býti zádumčivý, zanedbává učení i zevnějšek, nic se ho netkne, ani tresty, tupě se dívá před sebe. Náhle propuká v nevázanou veselost bez příčiny.

Celý duševní život je zaražen, vůle ochrnuta. Jiní bývají bezcitní k rodičům, bratřím, nedbají slušnosti, řídí se jenom sobectvím a vášní, mají záchvaty zuřivosti, jsou násilní. Náhle vybuchnou rozbíjejí okna, nábytek, ba činí pokusy sebevražedné. Jiný utíká z domova, vzpírá se všude kázni, děvče oddává se prostituci, kluci stávají se apači.

Veškeré jednání je přemrštěné, sebe přeceňující. Někteří vše promarní, bídně živoří, se zbytkem inteligence jen tak tak se udrží. Některé formy jsou schopny vyléčení nebo polepšení, jiné upadají stále hlouběji.“  

         
Reklama