Dobrý den,
moje poslední návštěva Anglie proběhla také úžasně, co se hojnosti zdravotních problémů týká. Přistáli jsme s letadlem, vyzvedli si auto, naložili zavazadla a vyrazili do jednoho menšího městečka do hotýlku. Manžel byl nějak výrazně zamlklý, jen krůpky potu na jeho čele dávaly znát, že se něco děje. Akutní střevní problém a my na dálnici a do hotýlku ještě kousek cesty. Zapřel se nemluvil a dýchal velmi pomalu a jen s každým hrbůlkem se mu ztenčila ústa.
Zaparkoval před hotýlkem, vběhl tam jak kulový blesk, pozdravil a vletěl na nejbližší toaletu... no nechtěla bych být u toho. Pak se pro mě vrátil na parkoviště a s úsměvem povídá, že toalety mají krásné a voňavé a že majitel je moc milý... Ještě ten večer mě příšerně rozbolelo v krku, naštěstí to vyřešilo místní supermarket, kde jsem si koupila nějakou desinfekci, a za dva dny to bylo OK.
Cestovalo se nám krásně, a tak mě muž pozval na zvláštní večeři v místním oblíbeném pubu. Moc mi to cosi polosyrového stavu nechutnalo, ale ustála jsem to. Ráno se vzbudíme do krásného dne, nasedneme do autíčka a už na prvním kruháči se mi udělalo nevolno. Zvracení bylo na spadnutí, po ruce žádný igeliťák... jistila to první benzinka na dálnici. Vlítla jsem na toaletu a málem vypustila duši.
Asi jsem působila velmi dramaticky, protože na dveře neustále klepal nějaký anglický gentleman a ptal se, zda mi nemůže nějak pomoci.(Kdyby odstoupil od dveří několik metrů, udělal by nejlépe). Když jsem vycházela po 15 minutách z toalety zelená jak borovice a viděla jeho starostlivý výraz... ukázala jsem na břicho a řekla s mírným úsměvem, že to je normální, že to je „maybe baby"... No, byla jsem ráda, že jsme zmizeli... ale chytly mě ještě střevní problémy, a to jistil obchoďák asi 30 mil dále. Tam se mi stal trapas století, ještě teď se stydím. Na dámách obsazeno, tak jsem vlítla na WC pro vozíčkáře... všechno normální a najednou chci spláchnout, vidím tam takovou šňůrku s oranžovým kolečkem, zatáhnu a on to alarm, že vozíčkář uvízl na toaletě a potřebuje pomoci... Krve by se ve mně nedořezal, řvalo to pěkně a u auta se smíchy svíjel můj muž.
Na závěr dovolené jsem ještě zjistila, že jsem si vypěstovala hemeroidka, takže zase lékárna v supermarketu to jistila. Musím to moc pochválit, je to systém volně prodejních léků, které si můžete hodit do košíku a jít a kdo si neví rady, ten požádá magistru za pultíkem, a ta ochotně pomůže.
Takže o pár zážitků a dárečků navíc. Ale byla to ta nejsenzačnější dovča!
S pozdravem,
Eliana
Děkujeme za pěkný příspěvek :).
Tedy ten trapas nezávidím :).
Nový komentář
Komentáře
Podobný horor jsme zažili kdysi v Drážďanech ve starém obchoďáku byl z asi 3 podlaží v provozu jen 1 dámský s obrovskou frontou . Moje dcera tam prokadila a problinkala kapesné a já jen stála frontu, aby "byla v pořadí" , až to na ni zase přijde.Z nákupů nebylo nic, ale jen jsme přejeli hranice, bylo jí fajn.
Eliana: jojo, na imodiu jsem téměř závislá...
myslím, že se jím budu cpát celou dovolenou a vykadím se až doma po návratu 
syrovátkový nápoj zkusím, díky za tip!!!!! 
Kikoska:nekdy pomaha Immodium jako prevence a pokud muzu doporucit syrovatkovy napoj.... jinak je to neprijemne, to chapu
femme: jo, já mám to samý... Znám už skoro všechny hajzlíky po Praze
a je mi taky zcela jedno, jestli je dámský nebo pánský... Jednou jsem dokonce o půlnoci tloukla na vrátný v Národním divadle, ať me nechají vys... Doufám, že se toho někdy zbavím... Za týden jedu na dovču na poznávačku, tak doufám, že nezkazím všem ostatním zájezd neustálým stavěním... 
wampiregirl:jo zachodovy prihody jsou nejlepsi
ja jednou nekde na prazskym hrade byla na WC a nejake cizinky se dobyvaly do me kabinky, tak jsem chtela rici obsazeno a houkla jsem Closer, closer.....(bliz,bliz...) misto,ze je obsazeno...taky blby trapas, manzel se smal a vsude to vypravel aspon tri mesice
tohle znám, bohužel
mám dráždivý trakčník a když to na mě přijde, tak vletím tak, kde je volno, pánský nepánský 
Já jednou po prohlídce nějakého zámku vlítla na pány (vůbec jsem si toho nevšimla, ani toho, že se za použití WC platí), a když jsem s úlevou vyšla, hajzlpán byl tak udivený, že po mě ani ty peníze nechtěl