Zdenka Procházková musela být v mládí podle fotografií velmi pohledná žena. Ostatně hezké rysy jí zůstaly i do pozdního věku. Přišla na svět v Praze v roce 1926 do rodiny právníka jako jediná dcera. Odmalička ráda tančila, zpívala a hrála na klavír. Umělecké sklony v ní podporovala její maminka, sama skvělá pianistka. Zdenka studovala na elitním reálném gymnáziu a poté na konzervatoři. Studia však ukončila až po válce v Brně, v době protektorátu totiž konzervatoř Němci zavřeli.
Na dlouhá léta bylo jméno Zdenky Procházkové spjato se jménem Karla Högera, který byl jejím učitelem na konzervatoři. Podle jejích slov se jí ani moc zpočátku znelíbil. Jenže pak si vybral dvě studentky, aby s ním jezdily na zájezdová představení, a jednou z nich byla právě Zdenka. Tehdy ji ještě v autě držel za ruku a jejich vztah byl romantický a ryze platonický. To se změnilo, když pak spolu natáčeli film Mrtví mezi živými, kde měli předepsané „líbací scény“. Brzy se vzali a prožili spolu sedmnáct let. Děti jim osud nedopřál, čehož herečka ve stáří moc litovala. Zpočátku jí na manželovi vše imponovalo. Byl o sedmnáct let starší a na dlouhá léta ji ve všem ovlivňoval. Po čase jí ale začalo vadit, že ji berou více jako paní Högerovou než Zdenku Procházkovou.
Oba hodně hráli, takže Zdenka neměla příliš času se věnovat domácnosti. Navíc nemohla konkurovat kuchařskému umění Högerovy stárnoucí maminky, kterou si herec z Brna do Prahy přestěhoval. Musel se o ni postarat. Byl poslední, třinácté dítě, měla ho až v pozdním věku. Po sedmnácti letech se manželé sice rozvedli, ale zůstali přáteli. Karel Höger se pak znovu oženil a jeho druhá žena Eva Vachková mu vytvářela to pravé rodinné zázemí, po němž tolik toužil a které tolik potřeboval.
Karel Höger a Zdenka Procházková ve filmu Mrtvý mezi živými z roku 1946
Foto: Česká televize
Zdenka Procházková byla nejen výbornou herečkou - hrála na několika pražských scénách, hostovala i v Národním divadle, točila filmy. Díky svým jazykovým schopnostem byla i skvělou konferenciérkou, jak se tehdy říkalo moderátorkám. Upozornila na sebe na výstavě EXPO 1958 v Bruselu, kde pavilon tehdejšího Československa slavil nevídané úspěchy. Přestavení Laterny Magiky uváděla trojjazyčně.
Když nastudovali s Karlem Högerem představení Drahý lhář, hráli ho nejen v Praze, ale jezdili s ním také po zájezdech. V roce 1965 byli pozváni i do Vídně. I když ho tam hráli česky pro krajany, sklidili velké ovace nejen u nich. Především tedy Zdenka, které lichotilo, že je tady konečně za sebe. Protože díky své vídeňské babičce perfektně ovládala němčinu, dávala rozhovory ona, Karel Höger německy neuměl. Brzy dostala možnost hrát hlavní roli ve hře Julie, ty jsi kouzelná. A pak následovala nabídka stálého angažmá v Burgtheatru. V Praze jí všichni záviděli a čeští režiséři najednou pro ni neměli role, dostávalo se jí jich sporadicky.
Ve Vídni ale byla legálně, zařídila si pracovní pobyt. Nechtěla emigrovat, protože měla v Praze rodiče a ty nechtěla opustit. Navíc díky svému druhému manželovi vídeňskému podnikateli Erichu Hartmannovi získala rakouské občanství. To jí umožnilo volně cestovat i po světě. Manžel byl o deset let starší a moc ji miloval. Problém nastal, když zemřel v Praze tatínek. Zdenčina maminka to těžce nesla, a tak si ji herečka nastěhovala do Vídně. Jenže stará paní tam byla nešťastná a její zdraví se zhoršovalo. Zdence nezbylo než si vzít v Burgtheatru roční neplacené volno Vrátila se s maminkou do Prahy a věřila, že bude zase hrát na českých jevištích či ve filmu. Nic takového! A Zdenčina maminka v Praze zase pookřála a dožila se pětadevadesáti let. Teprve po její smrti Zdenka znovu navázala kontakty s Vídní a opět tam točila i v televizi seriály.
Zdenka Procházková ve filmu Proměna podle Franze Kafky, Německo/Rakousko 1975, režie: Jan Němec
Foto: Profimedia
Pokračovala v tom i po smrti manžela, který strávil poslední rok svého života po těžkém úrazu v nemocnici, kde ho denně navštěvovala. Zdenka Procházková byla emancipovaná žena, nebyla na nikom závislá. Do pozdního věku cestovala autem mezi Vídní a Prahou. Byla vášnivá a zkušená motoristka, první auto si prý pořídila už v devatenácti letech. Dokonce se „spřátelila“ s počítačem a tlačítkový telefon nahradila bezdotykovým hlavně kvůli focení.
Natáčela do vysokého věku u nás i v Rakousku. Roli zestárlé Lídy Baarové ztvárnila ve svých devadesáti letech v roce 2016 v Renčově filmu s velkou chutí. Byla za tuto příležitost velice vděčná. Lídu Baarovou poznala osobně v době protektorátu a rozhodně nepatřila k jejím obdivovatelkám. V roce 2019 se mihla také v Poslední aristokratce, což byl její poslední český film. V rakouské televizi dostala ještě možnost hrát o rok později v seriálu Familie Putz.
Zdenka Procházková na slavnostní premiéře filmu Lída Baarová
Foto: Profimedia
I když se potýkala se zdravotními problémy a pohybovala se o francouzských holích, byla mimořádně vitální a na stáří nežehrala. Dlouhověkost měla podle svých slov v genech po mamince. Potěšilo ji, když jí v květnu 2021 Herecká asociace oznámila, že jí bude udělena Cena Thálie za celoživotní mistrovství v oboru činohra. Slavnostního večera, na nějž se velice těšila, se bohužel nedožila. Zemřela v srpnu 2021 v úctyhodném věku 95 let. Thálie jí byla udělena in memoriam…
Zdroj info: Procházková Zdenka-Kadlecová Pavlína: Procházka životem, 2017, Kovaříková Blanka: Návštěvy domů slavných 2024
Nový komentář
Komentáře
Zajímavé počteníčko.
Děkuji za pěkné čtení o této výborné herečce a obdivuhodné dámě.
Děkuju