Věnovat se v dětství nějakému sportu je dobrým základem do života. Ale jednotlivé sportovní disciplíny mají svá úskalí v podobě zdravotních obtíží. Zejména mezi holčičkami oblíbený balet je často spojený s fyzickým i psychickým tlakem. Obzvláště v případě, že usilují o kariéru profesionální tanečnice.

Foto: Shutterstock

Svěřte je profesionálovi

Máte-li v plánu dát holčičku na balet, dobře vybírejte kam. Většinou se začíná kolem třetího a čtvrtého roku dítěte, ale na hodinách nejde o balet v pravém slova smyslu. Děti se věnují cvičení zaměřenému na celkový rozvoj těla. Je ovšem důležité, aby je u toho vedl profesionál s adekvátní představou o tom, co je pro malé dítě vhodné a co není. V této fázi může pohyb dětem hodně prospívat.

„U předškoláků a mladších školáků by měla být lekce vedená především hrou. Děti například vyjadřují různá zvířátka nebo emocemi pohybem. Dále se učí rytmicitě, vytleskávání, vydupávání a pohybu s různými pomůckami, jako jsou šátky, stužky apod. Už i maličké děti mají v hodinách protahování určitých svalových skupin, čímž mohou získat větší rozsah pohybu v kyčelním kloubu a páteři, ale vše probíhá velmi jemně s cílem jen protáhnout již zahřáté svaly. Provádí se i cvičení pro správné držení těla, které je pro malé děti velmi důležité,“ popisuje Iva Bílková, vedoucí fyzioterapeutka pražské FYZIOkliniky.

Na špičky až později

Varovným signálem a důvodem k hledání jiného baletního učitele či učitelky může být snaha stavět takto malé děti na špičky. Na to je čas až mezi jedenáctým a dvanáctým rokem, pokud někteří pedagogové uvažují o používání baletních špiček před 12 rokem věku dítěte, pak by měli rodiče zvážit, zda je pedagog opravdu kompetentní k výuce klasického tance. Děti by v té době měly mít více vyzrále kosti, zpevněné svaly trupu a kotníku. Důležité je předchozí stabilizační a posilovací systematické pravidelné cvičení svalů a vazů kotníku, nártu, potažmo dolních končetin a trupu. 

„Kvalitní pedagogové jsou si vědomi faktu, že kvalitní tanečník je především zdravý tanečník a při výuce dbají na zachování zdraví v dětském věku. Přílišné zatížení nastává až u dětí, které se profesně připravují na své budoucí taneční povolání na taneční konzervatoři. Tyto děti (od 6. třídy tedy cca 12 let) trénují denně. Lekce bývají asi dvouhodinové, u starších studentů i více hodin denně,“ popisuje fyzioterapeutka.

Stavění se na špičky ovšem není zdravé ani v pozdějším věku. Baletní pozice uvádějí prsty nohy do nepřirozených poloh a výrazně namáhají drobné klouby nohy. U dospělých tanečníků pak důsledkem několikahodinových pravidelných tréninků může být deformace prstů do kladívkového tvaru a vznik vbočeného palce. Dolní končetiny jsou celkově vystavené velkému zatížení. Trpí tím lýtkový sval či Achillova šlacha, která je pak náchylná k přetrhnutí. Objevit se mohou i podvrtnuté kotníky. O nic menší tlak je vyvíjen na kolena.

Baletky usilují o to, aby bylo jejich tělo co nejvíce ohebné a pružné, ovšem hypermobilita není pro jeho zdraví dobrá. Jde o zvýšený rozsah pohybu v kloubech, který může následně přispívat k jejich bolesti a ke vzniku artrózy. Nebolí jen klouby, ale i svaly, které jsou vystavené zvýšené námaze. Hypermobilita je také charakteristikou zvyšující náchylnost ke zranění. Netrpí ovšem jen nohy. Rotace páteře do nepřirozených poloh mohou způsobit časté baletní zranění v podobě vyhřezlé ploténky nebo blokády žeber či jednotlivých obratlů vůči sobě.

Foto: Shutterstock

Psychická zátěž

Fyzické potíže nejsou tím jediným, co může baletky potkat. Touha pro profesionální kariéře je velkou zátěží pro psychiku. Je třeba věnovat pozornost pedagogům i dětem. „Rodiče by měli být obezřetní na těch hodinách, kde je na děti vyvíjený psychický tlak, dochází ke křiku nebo ponižování typu podívej se, kde zase stojíš a co to děláš. To se může dít i na hodinách malých tanečnic, které chodí na tanec jako na mimoškolní kroužek,“ říká Iva Bílková.

S dětmi, které uvažují o studiu na taneční konzervatoři, je důležité mluvit o tom, co je trápí, probrat s nimi případná úskalí dráhy profesionálního tanečníka, která je plná soutěživosti a porovnávání. Rizikové je toto prostředí také s ohledem na rozvoj poruch příjmu potravy. Baletky jsou totiž neustále kontrolované. To může být problém zejména v pubertě, kdy se tělo vlivem hormonů mění. 

„Na druhou stranu, české taneční konzervatoře mají vlastní jídelnu pro studující tanečníky a dbají na vyváženou stravu, která je dětem nabízená v rámci obědů. Všichni si uvědomují, že jen zdravé tělo může vykonávat povolání, na které se připravuje,“ uzavírá Iva Bílková.

Čtěte také:

Reklama