Milá redakce, posílám malý příspěvek k tématu dne, doufám, že toto smutné téma to trošku odlehčí.
Díky osudu jsem ještě otázku skutečného dědictví naštěstí nemusela řešit. Moji i manželovi rodiče žijí, sourozenci také, takže jsme se zatím s touto, spíše smutnou problematikou, potýkat nemuseli. Ostatně, ani žádnou skrytou tetičku "v Americe" nemáme, jsme tedy v klidu. Ale přeci jen, něco jsem rozhodně zdědila.
Po tatínkovi. Škytavku. Říkáte si asi, no a co, škytavku má občas skoro každý, to je normální věc. Hm, není. Tohle je totiž zákeřná potvora. Přichází v nejnevhodnějších chvílích, a pak jde o život (třeba jednou moje děti budou dědit po mně, až mě fakt zdolá). Představte si situaci, kdy si naprosto v klidu sednete o obědu, nalejete si horkou polévku, opojná vůně vás naladí, naberete lžíci, dáte si ji do úst a ve chvíli, přesně v té chvíli, kdy polykáte - ŠKÝÝÝT. Je opravdu umění se neudusit, to mi věřte, a bolest bránice, či čeho, ta je taky moc "milá".
No nic, položím lžíci, čekám na další "škyt", abych v jídle pokračovala bezprostředně po něm a eliminovala riziko dalšího zalknutí na minimum. Nic, klid. Čekám minutu, dvě, tři, pět. Nic, klid. Tak jo, říkám si, už je to dobré. Naberu další lžíci, dám do úst - ŠKÝÝÝT. A tak pořád dokola. Obzvlášť příjemné je, když se vám to stane v restauraci, menze a jiných společných prostorách, protože ten zvuk, které je moje tělo schopné v té chvíli vydat, je "úžasný". Rodina je zvyklá, opravdu je to naše takové "rodinné stříbro", má to táta i brácha. Teď jen vyčkáváme, u koho z našich dětí se "TO" objeví :-)
Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.
Pafo, zajímavý pohled na dědictví. Simona
Škytavka je dědictví nezáviděníhodné, ale nás dnes spíš zajímavá pozůstalost materiální. Máte s ní nějaké své zkušenosti? Pište na adresu:
Nový komentář
Komentáře
Takové dědictví teda nezávidím,určitě je to velice nepříjemné.
Myslím, že škytavka není dědičná, spíše jde o dědičný zdravotní problém a chtělo by to určitě nějaké pořádné lékařské vyšetření. Už jste se s tímto problémem radili s lékaři? Myslím, za pokus by to stálo. Moje sestřenice trpěla také škytavkou, dokonce obvodní lékař ji chtěl poslat na psychiatrické vyšetření. Nakonec se zjistilo, že má něco s jícnem a byla na operaci.Je to už nejméně 20 let, co neškytá.
to me pripomina jak se na ruznych rodinnych setkanich vzdycky smejeme, ze nekdo zdedi po dedeckovi vilu a muj synovec chudak zdedil regma.. uz jako pubertak si s timpolezel v nemocnici ...
Je pravda,že nemoci jsou jiné"dědictví",ale po svých předcích přeci jen něco zdědíme.
Ale někdy to může být i velký talent a to zase je dobré.
Moje známá měla tak urputnou škytavku a vůbec jí nešla zastavit, že skončila na psychiatrii a chodila na hypnozu.Doktoři si nevěděli rady.Ta hypnoza jí pomohla, ale občas se jí to vrací.
I z takovéhoto dědictví může být následně dědictví materiální!
Ja jsem znala slecnu, kterou kdyz popadla skytavka, tak byla schopna skytat i 2 dny v kuse. A to si nevymyslim, byla jsem toho svedkem :) Rikala, ze ty "zarucene" metody, jak ji zahnat, ji jeste spis povzbudi.