Dobrý den, zasílám Vám můj příběh na dnešní denní téma: Proklaté dědictví.
Měla jsem v "baráku" jednu sousedku, byla docela zlá a nikdo ji neměl rád, příbuzní ji nenáviděli a ani já ji neměla moc v lásce. Dělala mi věčně naschvály. Měla kočku a nechávala ji čůrat na můj práh ! To se mi samozřejmě nelíbilo, vyčítala jsem jí to a několikrát ji i prosila, ať ji hlídá - nic nepomohlo. Připadalo mi, že ji v tom podporovala, ba i dokonce, že jí to přikazovala. Jednoho dne zemřela,bylo jí 72 let.
Zanedlouho jsem byla předvolána k závěti. Říkala jsem si, to je nějaké nedorozumění, ale šla jsem tam. Přiznávám se, zrovna jsem ztratila zaměstnání, tak by nám nějaká ta částka pomohla. Ale čekalo mě největší překvapení v mém životě, v závěti totiž stálo, že mám zdědit její kočku!
Málem jsem se z toho složila, neměla jsem ji ráda a navíc, měla jsem na kočky alergii.. Jinak kromě mě nikomu nic neodkázala-protože už žádnou rodinu, se kterou by se stýkala, neměla. To měla být od ní asi provokace, nebo jinak nevím, ona totiž věděla, že nemám tu kočku ráda a že mám na kočky alergii.
Jak jsem nad tím ale přemýšlela, tak mi jí bylo vlastně líto, protože tu kočku hrozně moc milovala, bylo to takové její "miminko" a určitě by si moc přála, aby se o ní někdo postaral. Nakonec po domluvě s manželem jsme se o ní začali starat, ale nešla jsem k ní jinak než s kapesníkem-pořád jsem musela smrkat, kvůli alergii.
Nebylo to ale vůbec snadné, protože jsem neměla práci a vydělával na nás všechny jenom manžel, a tak tak jsme vycházeli, ale byla jsem rozhodnutá-kočka zůstane!
Pak jsem si našla práci a kočičce nakoupila lepší pelíšek a více granulek. Zjistila jsem, že kočička je velmi přítulná a hodná, začala jsem ji mít ráda. Asi za 3 měsíce mě opět volal notář, že se mám k němu dostavit, čekal mě ještě větší šok než minule. Paní sousedka totiž na kočičku zřídila jakýsi účet, ze kterého mi bude chodit po dobu 5-ti let 1500 korun každý měsíc. Takhle ji chtěla finančně zabezpečit, aby se u nás měla dobře. Byla jsem moc ráda a hned jsem šla kočičce vybrat nějaké další pochutinky.
Moje bývalá sousedka asi nebyla tak zlá, jak jsem si myslela. V každém se skrývá něco dobrého. Tento příběh se stal před 4 roky a kočička u nás dodnes šťastně žije. Maal
Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.
Tak tohle je příběh do románu, originální, milý, legrační. Blahopřeji k dědictví. Simona
Zdědit zvíře je ošemetné, ale vidíte, co nakonec přineslo radosti. Zdědily jste taky něco zajímavého? Pište, čekám na adrese:
Nový komentář
Komentáře
Maal, moje bývalá šéfová zdědila kočky dvě, a k nim krásnou secesní vilu i se zahradou... Jenže má své bydlení, tak doopravdy do té vily chodí jen na návštěvu krmit ty dvě kočičky. Je to už dlouho, tak nevím, jak se situace dál vyvrbila.
Maal — #17 Bratranci mého přítele alergie na zvířecí srst vymizelá právě pořízením kočky
I když jste pani sousedku neměl moc ráda, tak přeci ona asi věděla, že jste dobrá duše, protože by Vám ji asi jinak neurčila v dědictví.Kočička je asi ráda, že může být u Vás a jistě Vám to dává svou láskou najevo.
Maal — #17 Chybí už jen fotka kočičky a její jméno...
Už jsi určitě přišla na to, že není možné přikázat kočce, aby někomu schválně čurala třeba ke dveřím.
dobrouchuť — #4 Děkujííí moc,můžu si ji napsat do žákovské???
Děkuji všem za pěkné komentáře,jsem ráda,že se vám můj příběh líbil.
No žít s kočkou a mít na ni alergii je docela hrozné,ale já ji mám tak moc ráda,že ani ta alergie už mi nevadí
.
To je jako z filmu
...z hezkého filmu.
pěkné
Hezké hezké.
A divím se i diskuzi, když jsem napsala, že mi vadí, jak nám sousedovy kočky chodí smolit na zahradu, byla jsem já zlá
krásný příběh
co dodat
Milá Maal, jste fakt dobrá ženská!
Tak to je opravdu dědictví.Je moc hezké, že jste se o kočičku postarali. Lidé většinou věci a peníze schrábnou, ale o zvířata se málokdo postará.
paní byla filuta
Pěkný příběh,
máte jistotu že vám, podle mě krásné dědictví, nebude nikdo ze sousedů závidět. U nás v domě bydlel soused který nevycházel s lidma a miloval holuby. 
To je hezky :) Vedela jsem od zacatku, ze si tu kocku zamilujes. A pani to nejspis vedela taky, jinak by ti ji nesverila - byl to nejspis tvor, ktereho tu mela nejradsi :)
A co alergie? Je to lepsi? Sama vim, jake to je byt alergicka na kocku a pritom ji chovat. Navic muj kocour ma 2 vrstvy srsti, takze chlupy jsou proste vsude. Holt se musi hodne uklizet, jinak se dusim.
malokdo nezacne mit rad kocku kdyz s ni zije.....
Moc pěkné splnila jste vlastně poslední přání.
super příběh
Krásnej článek dávám 1* s hvězdičkou
moc pěkné ,paní by z vás měla radost
To je fakt. O tom by se měla aspoň povídka napsat.