Proč to nejde tady jako v Amsterodamu? Vždyť tu nejsou o nic horší lékaři, ale jejich přístup k pacientovi je nesrovnatelný. Přečtěte si zajímavý příspěvek do čtenářky s nickem Tana M. Jak to vypadá, když se zraníte v cizině

Dobrý den, milé ženy in.cz. Dnes je moc hezké téma. Je zas o čem psát. Vloni v létě jsem odjela na měsíční dovolenou do Nizozemí. Moje vytoužená dovolená na kole začala. Prožila jsem nádherný měsíc odpočinků, poznávání krás větrných mlýnů, tulipánů, klidných lidí. Moc hezká dovolená, plná sportů, pohybů, poznávání.

Blížil se konec moji dovolené a já jsem se šla naposledy projít do města do Cental Parku. Projížděla jsem úplně rovnou cyklostezkou, a tu najednou uprostřed silnice výkop 4x4 metry . Zrádný, neoznačený, hluboký. Měla jsem dvě možnosti. Buď prolítnu výkopem, možná udělám i nějaké to salto ve vzduchu, nebo stočím řídítka kola do silnice a skončím pod projíždějícím autem .

Vybrala jsem si variantu č. 1. Výkop jsem prolítla a přistála jsem rovnou na silnici. Bože ta bolest, na to nikdy nezapomenu. Nemohla jsem hýbat levou rukou, z kolene mi docela slušně koukal kousek natrhlé a prasklé kůže. Nebudu dál popisovat. Zranění bylo rozsáhlé. Kamarádka přivolala záchranku, a já skončila na úrazové chirurgii. Bolest zlomených dvou kůstek levé ruky byla veliká, navíc na levé noze jsem po Rtg snímků mi chyběl kus pately.

Vyšetření v Amsterdamské fakultní nemocnici bylo profesionální. Na ošetření jsem nečekala ani minutu. Lékařka , která mě přijala, se představila jménem, vysvětlila mi všechny léčebné postupy,- ošetření, RTG, repozice levé zlomené ruky, sádrování, šití hluboké rány na noze. a následné kontroly. Lékařka mi řekla , že mám sepsast stížnost na magistrát AMS „na neoznačený výkop na cyklostezce“, pro další odškodňování.

Nebrala jsem to do úvahy. Nebudu se soudit s nějakým byrokratickým úředníkem. Bolest by mi to stejně nezmírnilo. Co nastalo po návratů  do PRAHY, pak bylo mnohem horší, než jsem předpokládala. Ve věhlasné fakultní nemocnici v Praze 5 , jsem chodila na kontroly. Vždy jsem zde čekala 3 hodiny na ošetření. Ale nejdřív musíte zaplatit regulační poplatek. Přístup lékaře v této nemocnici byl zcela jiný. Minutový pohovor s lékařem, a 2 dotazy :“máte otok, máte bolest, na shledanou za týden.

Zcela jiný přístup, ale proč?

A tak na závěr. Po 8 týdnech bezesných noci, kdy mě ruka stále bolela, mi sundali v nemocnici sádru. Má levá ruka byla deformovaná , vykloněná do pravoboku, necitlivá.

Jedinou radu, kterou mi dal doktor v nemocnici a tuto radu pokládám za validní, jsem si vzala k srdci. „ Vyhoďte to kolo, a děkujte bohu, že jste na živu. Co nevidíte ty téměř smrtelné úrazy z jízdy na kole?.“ Slova lékaře jsem si vzala k srdci. Pro bolest, která byla tak ukrutná, pro nebezpečí, které mě vyřadilo na 3 měsíce provozu. Z práce, z péče o rodinu, o vnučku. Pro ztrátu na výdělku a pod....

Hezký den ale bez úrazu.

Tana M

Milá Tano M, neříkejte, že jste opravdu přestala jezdit na kole? Nebo jakou radu lékaře jste si vlastně vzala k srdci?

Co vy na to, milé ženy-in? Přestaly byste jezdit na kole? Podaly byste stížnost na magistrát Amsterodamu? Napište nám svůj názor. Nebo příspěvek na dnešní téma na adresu: redakce@zena-in.cz

Reklama