„Zbourejte blázince!“ Tak by se s trochou nadsázky daly shrnout výsledky dvouletého výzkumu pod vedením Centra pro rozvoj péče o duševní zdraví. Ukázalo se totiž, že je v České republice nadbytek péče v psychiatrických léčebnách, zato však kritický nedostatek péče komunitní a takzvaného case managementu – tedy případového vedení.
Ve skutečnosti jsou výstupy studie, na jejíž prezentaci se podílel i pražský primátor Pavel Bém, který má vzhledem k tomu, že je psychiatr, k problematice blízko, mnohem rozsáhlejší. Jejím výsledkem je model transformace péče o duševně nemocné tak, aby vyhovovala jak potřebám samotných duševně nemocných, tak společnosti.
Podle odhadů odborníků trpí až 27 % Evropanů dospělého věku v rozmezí jednoho roku duševní poruchou. Na prvním místě přitom stojí závislosti, po nich úzkostné poruchy a třetí místo obsadily deprese. Přitom se předpokládá, že právě deprese se do roku 2020 stane nejvýznamnější příčinou nemocí ve vyspělém světě. Už dnes umírá v důsledku sebevražd v EU více lidí než na následky dopravních nehod, vražd nebo AIDS.
Péče o duševně nemocné je přitom v ČR nejen špatně organizovaná, ale také podfinancovaná. Pokud by byl zatím teoretický model její změny ve třech fázích uveden do praxe, došlo by k navýšení sumy, která je ročně investována do péče o duševně nemocné (1,5 miliardy) až 2,5 krát. I tak by však podíl péče o duševně nemocné na celkové zdravotní péči dosahoval pouhého 5,5 %, což je spodní hranice v zemích na západ od našich hranic – v nich bývá na péči o duševně nemocné vynakládáno až 10 % celkových nákladů na zdravotní péči.
Soutěž Radox: Jeho předchůdce na papežském stolci nesl stejné jméno, jen jinou číslici. Zemřel v 17. století a pocházel z Itálie.
Jednoznačným požadavkem, vyplývajícím ze studie, je deinstitucionalizace péče o duševně nemocné. Jinak řečeno jde o minimalizaci jejich izolace v léčebnách a maximální zapojení do běžného života formou různých komunit, ambulantní péče a individuálního – tzv. případového – vedení. V případě hospitalizací pacientů je před léčebnami upřednostňována péče o akutní případy na psychiatrických odděleních nemocnic.
V přirozeném prostředí
Naprostý nedostatek je v ČR psychoterapeutů, rodinných terapeutů, denních stacionářů a krizových služeb. Schází také pracovní rehabilitace, podporované bydlení, svépomocné a aktivizační programy či poradenství. Vázne komunikace mezi jednotlivými složkami péče – tzv. networking. Cílem transformace je pečovat o pacienta v jeho přirozeném prostředí a optimalizovat dobu hospitalizace podle jeho potřeb.
Zdroj: Tiskové materiály projektu
Čtěte rozhovor: V blázinci se zblázním! a druhý díl rozhovoru.
Potřebovala jste někdy Vy nebo Vaši blízcí péči psychologa nebo psychiatra? Máte s nimi nějaké zkušenosti? Byla jste někdy třeba na návštěvě v „blázinci“? Jaké to bylo? Míváte pocit, že se z něčeho „zblázníte“? Trpěla jste někdy Vy nebo Vaši blízcí depresemi nebo úzkostí?
Nový komentář
Komentáře
Já občas mám problém se sociální fóbií. Chodila jsem i k psychiatrovi a vůbec se za to nestydím. Pomohl mi a já jsem za to ráda. S depresemi v rodině také mám zkušenost, trpěla jimi babička. Došlo to dokonce tak daleko, že myslela i na sebevraždu. Naštěstí se nám ji podařilo zavčasu přesvědčit, aby šla k doktorovi. Bere léky a asi už pořád bude, ale cítí se po nich dobře.
Nechtěla jsem si to připustit,ale trpěla jsem úzkostí,když jsem byla nemocná-to si člověk asi v tu chvíli ani neuvědomuje..už je zase vše v pohodě.....
Luděk: naprostý souhlas. Dnes se dozvíme, kolik nás bude stát víc elektrika - tu potřebujeme všichni.
Luděk: jo jo asi jo
no myslím, že po novém roce bude péči psychologa či psychiatra potřebovat spousta lidí, protože to zdražování nám všem pěkně zkomplikuje život
Z naší rodiny nikdo nepotřeboval péči psychologa. Přesto si myslím, že by si rád někdo s někým popovídal a vylil si své srdce. K tomu by měl být psycholog ten pravý. Měla jsem jednu známou. Otekly ji nohy a když otoky splaskly, dle lékařů bylo vše v pořádku. Stále si naříkala na bolesti na prsou. Dali ji na psychiatrii, že si vymýšli.Za pár dnů tam zemřela na embolii plic.Nejen, že lékaři nezjistili přesnou dignozu, ale ani na psychitrii nepoznali, ře není žádný psychopat. Tím chci říct, že se psychický stav člověká dá i zneužít. Chování v těchto institucích dle mě nebude úplně v pořádku.
ivap: Jenze to jsou podle mne extremni pripady. Je mnoho lidi, kteri jdou na psych. dobrovolne, protoze se opravdu potrebuji lecit. Ze to lidi dokazi zneuzivat? To ostatne i jinde.
Občas sloužím na psychiatrickém odd. a myslím si, že jsou tam posíláni neindikovaní pacienti. Například plno opilců,kteři patří na záchytku,ale protože v našem městě se nenachází tak kam s agresivním opilcem? Také demence se neléčí na psych., intoxitace návykovými látkami( neboli feťáci) vyspí se z toho a odcházi hned ráno, a bezdomovci se už také učí kde se zadarmo najíst a vyspat-řízne se do ruky a řekne ,že chtěl spáchat sebevraždu.
inka35: Asi bych to taky nezvládla.
Já jsem naštěstí v poho. Myslím ,že kritika všech léčeben je špatná, mělo by se hodnotit jednotlivě podle konkrétních situací. A mezi náma- personál to má dost těžký-kdo zvás by šel do takového prostředí jen tak dobrovolně pracovat? Já rozhodně ne
Nemá smysl odsoudit všechna psychiatrická zařízení naráz. Navštívila jsem různých ústavů dost a smekám před většinou tamního personálu. Znám lidi, kteří byli např. v Bohnicích i jako pacoši i jako personál. Jasně, že to není žádná bezva dovolená, ale není to horší než běžná nemocnice.
nejhorší věc po nemoci jsou deprese
Jsem pro nebourat,někteří lidé opravdu potřebují stálý lékařský dozor a kdo ví,kam za pár let půjdou politici?
člověk má deprese už jen z toho jak čte o depresích...
Jacoby: To je pravda,psychiatrická ambulance a oddělení nemůžou stejně vyřešiz všechno,každý člověk je individualita.Mluvím ze své praxe před 5 ti lety na psychiatrickém oddělení a ambulanci,kde jsem působila jako terapeut.
OlgaMarie: No tak ten advokát byl fakt hustej
!!!Ale snad to kamarádce dobře dopadlo!
*Lefff*: Já souhlasim. Léčba v léčebnách prostě musí zůstat. Ambulantní léčba a komunitní centra nedokážou vyřešit všechno. Nejsou vhodné ani pro všechny tipy pacientů
Klarchen: za odkaz díky
Kamarádka nám vyprávěla s odstupem času o svém rozvodu.Najala si advokáta,povykládala o vztahu s manželem a advokát se ji zeptal:"Potřebujete advokáta nebo psychiatra?"Odpověděla:"Advokáta."Po pěti stáních u soudu byl její advokát hospitalizován na psychiatrickém oddělení krajské nemocnice.