„Prohledávám koše, pátrám po cizích vlasech v koupelně, detailně zkoumám auto a hledám stopu po jiné ženě,“ to je jen malý výčet toho, co Lenka ve svém žárlivém posednutí dělá. Začíná to takto „nevinně“ a končí u nesmyslně vykonstruovaných scén. Svůj problém si velmi dobře uvědomuje, ale stejně s tím nemůže nic dělat. Démon žárlivosti se v ní vždy s příchodem nového muže probudí. Ač se ho snaží ve svých myšlenkách potlačovat, dopadne stejně, vztah z důvodu nedůvěry a přehnaných výstupů skončí. Partnera žárlivost odradí. Lenka skončí v slzách a nadává si, že opět se dopustila téže chyby, která ji už několik let vnitřně ničí.
„Jsem chorobně žárlivá, to je mi jasné, ale já si sama pomoci nedokážu, a nechci skončit navždy sama.“ Tak zní zoufalá slova ženy, která by se ráda poprala se svým prokletím, jak jej nazývá, ale neví jak. „Žárlivost je téma, které se u psychologů a psycholožek často diskutuje. Při terapii je nutno odhalit, co stojí za touto tendencí. Většinou se jedná o pocit nízké sebe-hodnoty žárlivého člověka. Pokud sám o sobě pochybuji, nepovažuji se za dostatečně dobrého, krásného, inteligentního apod., budou mne všichni jiní muži/ženy ohrožovat. Konkurence je veliká, a čím je sebevědomí nižší, tím spíše mohu vidět ohrožení doslova na každém rohu, v každém, kdo projde kolem,“ vysvětluje psycholožka a psychoterapeutka Tereza Baltag.
A co by žárlivý člověk mohl udělat, aby se své posedlosti nevěrou zbavil?
„Obecně se žárlivým lidem doporučuje se s žárlivostí prát spíš „v duchu“, než s ní otravovat partnera. Zdravého partnera totiž přehnané žárlení opravdu časem odradí a žárlivci se tak potvrdí to, co vyvolává, že od něho opravdu nakonec všichni odejdou. Do dalšího vztahu pak žárlivý člověk vstupuje s ještě nižším sebevědomím a situace se v dalším vztahu opakuje. Tedy pokud na sobě daný člověk nezačne pracovat. Budovat si sebedůvěru, mluvit o svých pochybnostech a hledat zdravé způsoby, jak si sebevědomí zvýšit. Na tom všem se dá pracovat s psychoterapeutem/psychoterapeutkou, ať už on-line nebo v klasické kanceláři. Většinou se nejedná o situaci, která vyžaduje intervenci psychiatra, ani medikaci. Ostatně, cílená medikace na žárlivost zatím ani neexistuje. Doporučuji tedy přestat žárlit a začít na sobě pracovat,“ radí Tereza Baltag, která poskytuje psychoterapii a koučování on-line pomocí Skype video-telefonátu. Our-therapy.com
Čtěte také:
- „Dobrý skutek? Už nikdy víc, připravil mě o lásku,“ zlobí se Žaneta (31)
- Schizofrenie mě zavedla do světa podivných bludů
- Na tohle v ložnici zapomeňte! Toto jsou zabijáci sexu
Nový komentář
Komentáře
Nechápu pojem zdravá žárlivost. Jestli můj muž hledí na ženy, není to k žárlení, taky se podívám na cizího muže. Oba to víme. Takové blbiny, jestli se mu líbí víc než já, ani jeden neříkáme, jednou má on mě a já jeho a hotové ( taky by se nám nemusela líbit odpověď ). Nevím, proč s tím lidé ty protějšky pořád podpalují, může na to začít myslet, i když ho to předtím nenapadlo.