Zbavte se nežádoucího milence!

Partnerské rozchody jsou nepříjemné vždy. Ať jste ten opouštěný nebo se rozcházíte z vlastního popudu. Tereza však zažila na vlastní kůži situaci, kdy se její ex nechtěl s rozchodem smířit a skoro rok ji pronásledoval. Nepomohl o vysvětlování, nezájem, ani policie.

Konec jedné lásky

Tereza chodila s Petrem. On se zamiloval do ní, ona do něj. Skutečnost však byla spíš taková, že on se zamiloval hodně a ona jen trošku. První půlrok soužití byl hezký, i když Tereza už jakoby z dálky tušila, že neprožívá žádnou osudovou lásku, ale prostě jen jednu ne moc významnou milostnou epizodu. On však cítil jinak. Chtěl svatbu, dítě, slzel nad svou zamilovaností dojetím.

Jeho láska však byla jako dusivý plyn. Náročná, vyčerpávající, únavná. Petr se přisál jako klíště. Tereza nejen, že řešila své problémy, ale nabrala si na hřbet i všechno kolem Petra.  Chodila za něj na úřady, radila, jak postupovat, utěšovala ho, zařizovala vše kolem bydlení, práce, zkrátka ho vedla životem jako matka své dítě. Petr jí na oplátku denně vyznával lásku, klečel na kolenou, přísahala na svůj život. Ona je ta jediná v jeho životě, nikdy nikoho tak nemiloval, chce dítě a svatbu.

Tereza nechtěla ani jedno a po roce se chtěla s Petrem rozejít. Nejprve se samozřejmě snažila poukazovat na nedostatky a chtěla je řešit, ale bylo to zbytečné. A tak se stalo, že se odmilovala rychlostí větru před bouří.  A byla i ta bouře. Ne však hned. Tereza začala pozvolna naznačovat, že by si měl Petr najít vlastní bydlení, měl by se o sebe začít starat sám. Když se celé měsíce nic nedělo, došlo na lámání chleba a Petr se stěhoval. S pláčem, výčitkami, prosbami, kňouráním, útoky. Potud asi docela obyčejný příběh. Jestli si však myslíte, že tím to celé skončilo, tak se mýlíte.

Hon na lásku

Poprvé to vzal Petr za špatný konec. Začal totiž na Terezu číhat před domem - celé hodiny a týdny seděl v autě a čekal, než půjde domů. Pak se ji snažil přemluvit. Když to nešlo po dobrém, zkoušel v ní vzbudit lítost, nakonec  se chtěl proti její vůli dostat do bytu a byl ochoten použít i násilí. 

Skončilo to přivoláním policie a potupným Petrovým vykázáním ze soukromého pozemku. Toho se Petr lekl a změnil taktiku. Denně Terezu bombardoval desítkami milostných esemesek, donášel jí do práce květiny, nechával u dveří dárky s dopisy. Stále byl přesvědčen, že jeho „bohyně“ se na něj jen zlobí a on si ji musí nějak usmířit. Z toho důvodu začal volat jejím rodičům a snažil se je přimět ke spolupráci. Ti ho však odmítli, a tak se Petr pustil do monstrakce, kdy své výzvy nechal Tereze adresovat v rozhlase, dokonce objednal i bilboard, kde prezentoval svůj vztah v růžovém srdci naproti Terezina domu.

Tereza věděla, že nesmí na žádné jeho úsilí reagovat, a taky tak činila, ale Petra neodradil ani degradující nezájem. A jeho vyvolená došla do stavu, kdy svého bývalého začala nenávidět. Jakmile přišla do kontaktu s jakoukoli stopou jeho přítomnosti, dostávala hysterické záchvaty, až se rozhodla poradit se s psycholožkou. Zde se dozvěděla, že má co do činění s dětsky nevyzrálou osobností a jedinou možností obrany je na nic nereagovat a čekat až Petr potká jinou ženu nebo ho to prostě přestane bavit. Tereza ale zvolila třetí možnost.  Domluvila se s kamarádem – trenérem z posilovny, že si na Petra počká, chytí ho pod krkem a dá mu na vybranou. Buď ji nechá na pokoji, nebo dostane pořádnou nakládačku. A Petr si vybral. Od té chvíle o něm Tereza už neslyšela.

Co o tom říká psycholog Zdeněk Mlčoch?

Stalking neboli pronásledování, se v drtivé většině děje partnerem nebo partnerkou po rozchodu, ze kterého se pronásledovatel (stalker) nemůže vzpamatovat. Tento jev může být dočasný (nejčastěji než si stalker najde nového partnera) nebo dlouhodobý a pak se jedná o patologické chování. Jsou i známy případy, kdy oběť po fyzickém útoku stalkera zemřela.

Zákony a legislativa neexistují

Legislativa je v tomto problému sterilní. Stalking - nebezpečné pronásledování - není v České republice zakotveno do právního řádu. Trestní zákon je v tomto případě prakticky nepoužitelný. Trestní zákon nebezpečné pronásledování nezná jako pojem ani jako trestný čin.

Policie v naší zemi nemá skoro žádné informace o těchto formách obtěžování, neexistují instrukce ani metodické pokyny jak v těchto případech postupovat. Také v podstatě neumí kvalifikovaně poradit oběti.

Pokud tedy v praxi dojde k pronásledování, může se naplnit trestný čin jen s dalšími projevy útočníka. Z pohledu občanskoprávního by se pak mohlo jednat o porušování práva na ochranu osobnosti. Z pohledu trestního zákona by mohlo jít např. o trestný čin omezování osobní svobody. Samotné pronásledování ale trestný čin není.

Projevy stalkingu v praxi 

• Časté volání nebo SMS (v jakékoli denní i noční době)
• Časté psaní dopisů nebo e-mailů
• Neustálé držení se v blízkosti oběti
• Vytrvalé pronásledování a vyvolávání „náhodných“ setkání
• Snaha dostat se do kontaktu/zůstat v kontaktu s obětí za pomoci třetí osoby, např. na pracovišti, u příbuzných nebo přátel
• Zasílání nechtěných dárků, květin
• Špinění cti šířením jakýchkoli nepravd
• Zanechávání vzkazů u vstupních dveří, na autě atd.
• Náhlé podnikání stejných volnočasových aktivit
• Objednávání zboží nebo služby jménem oběti
• Vloupání se do domu oběti
• Ničení majetku oběti

  Jak se legálně bránit...

• jednoznačně dejte stalkerovi na vědomí, že nemáte o jeho projevy zájem. Současně se bez výjimky vyhněte schůzkám, esemeskování apod.
• pokud jste obětí obtěžování, využijte policii, přinejmenším ho zastrašíte
• uchovejte si všechny projevy a důkazy obtěžování (záznamy telef. hovorů, dopisy, e-maily, SMS zprávy…)
• po dobu obtěžování změňte své chování a zvyky (výměna zámků, změna nákupního střediska, pohybujte se po jiných trasách apod.)
• mimo domov se pohybujte s dalším členem rodiny nebo jinou důvěryhodnou osobou. Domluvte si vzájemný postup v případě, že nastane krizová situace
• noste u sebe legální prostředky pro svoji obranu (pepřový sprej, alarm, mobilní telefon

Už se vám taky stalo něco podobného?