Já jsem na tom se svačinkama nikdy nebyla moc dobře. Neměla jsem je ráda. Jednou se mi dokonce stalo, že jsem ji zapomněla v batohu přes celé letní prázdniny. A když jsem to zjistila, nevypadalo to moc vábně... Mělo to zvláštní nazelenalou barvu a zajímavou vůni... Raději jsem se zbavila celého batohu...
Jednu dobu jsem doma dokonce protestovala proti normální „mazané" svačině. Asi jsem už měla dost chlebů s paštikou, kterou mimochodem od té doby nesnáším.
Vždy jsem záviděla spolužákům, kteří neměli tak aktivní maminky jako já, dostali peníze a svačinu si mohli sami koupit... Taky podle toho to vypadalo, brambůrky ke svačině asi nebyla moc vhodná volba.
S ovocem jsem problémy neměla, nejraději jsem měla pomeranče. To mi zůstalo do dnes. Ale maminka mi ovoce na svačinu moc nedopřávala, protože skoro vždy pomeranč poznamenal mé tričko nebo kalhoty oranžovou skvrnou...
Asi od deváté třídy jsem si začala chystat svačiny sama, bylo to o něco lepší. Ale raději bych si ke svačině dala čerstvý koláč s nějakou náplní.
Dnes už chodím do práce a svačinku si nechystám. Raději si zajdu koupit do pekárny něco čerstvého (mám ji totiž hned za rohem) nebo třeba jogurt a ovoce.
S pozdravem Jitka Jílková
Milá Jitko,
to s tím batohem znám, zažil jsem to několikrát. Prázdniny byly vůbec nejlepší. A umět se takové svačiny zbavit, když jste byli doma, a jít s aktovkou někam pryč, by bylo krajně podezřelé... Jéje, to byl běs.:)
Napište nám o svojí svačině na adresu redakce@zena-in.cz!
Nový komentář