Nedávno náš redaktor Jakub D. Kočí nakupoval v jednom z větších potravinových řetězců a byl svědkem skutečné lidské bestiality. Tělesně postižená zaměstnankyně se pokoušela projít okolo nakupující dámy - to si dovolila moc!
Následující příběh vám, milé čtenářky, možná přijde neuvěřitelný, leč bohužel skutečně se stal...
Byl jsem nakupovat ve středně velké samoobsluze jednoho zavedeného potravního řetězce. Bylo odpoledne a čekání u pokladen trvalo asi deset, patnáct minut. Zařadil jsem se s nákupem za jakousi dámu, která měla jen asi tři kousky zboží, když tu se přihodilo něco, co ve mně vyvolalo opravdovou nechuť.
Zboží, které si někdo rozhodl nekoupit, sbírala od pokladen tělesně postižená paní; postarší usměvavá žena, které příroda, nebo možná nějaká nehoda nadělila dví nepřirozeně pokroucených paží. A tak brala zboží od svých kolegyň do vozíku jen hřbety rukou, přesto (na svůj stav) velice obratně.
V jednu chvíli pak chtěla projet okolo dámy stojící přede mnou, a tak slušně řekla: „S dovolením.“
Dáma vytočila oči v sloup a nakvašeně poodstoupila, pak se na mě podívala, nedbajíc toho, že ji postižená ještě slyší, řkouc: „Teda já nechápu, jak někoho takového mohou zaměstnat. Pch!“
Nevím, nejspíš jsem ji zklamal, když jsem si s ní nezačal notovat, protože můj rozhořčený pohled opětovala prudkým otočením se.
Pracovitá postižená se v tu chvíli přestala usmívat, opřela se do vozíku, jak jen toho byla schopná, a pomalu se svěšenou hlavou odcházela za svými povinnostmi...
Kam dál?
- Jaké to je, vychovávat těžce postižené dítě? (klikni)
- Vyzkoušeno: Ochrnul jsem aneb Vozíčkářem (klikni)
Nový komentář
Komentáře
Dimsy — #40 Hele nevědomky určitě, já jednou řekla u televize před opravdu tlustou paní, která se dívala na Homolkovi, že ta Růžičková byla teda fakt tlustá a že je to strašný.... Vůbec mi to nedocvaklo, až když ta paní naštvaně odešla beze slova... Na druhou stranu, dneska má o 50 kilo míň a vypadá k světu
Dimsy — #40 Tak tady máš pravdu
.
Alka1 — #37 Taky bych tu mohla napsat, že bych tu babu sprdla, že by si to za rámeček nedala. Jenže to bych lhala. I když by mě to pohoršilo, až rozčílilo, v tu chvíli bych asi jen koukala jako puk. Možná bych se nezmohla ani na pohoršený pohled jako Jakub. Mě totiž ta nejgeniálnější řešení napadají až když je situace i aktéři dávno pryč. To vím přesně, co jsem měla říct a udělat. A neříkejte mi, že jsem v tomhle sama.
jastura — #38 Doufám, že ano. Myslím, že každý z nás někdy i nevědomě udělal, nebo řekl něco, co jiného ranilo. Pak nám to bylo líto, styděli jsme se za to a svatosvatě si slíbili, že už to víckrát neuděláme.
Alka1 — #37 Myslím, že kotěti pomůže víc lidí než člověku.
Dimsy — #36 Nemohla se třeba autorka poučit? Na to má snad každý právo. Brala bych to jako plus, pokud pochopila...
Dimsy — #33 Máš pravdu, kdyby se některé diskutující dostaly do podobné situace jako Jakub, možná by se nezmohly ani na rozhořčený pohled.
Každý má plnou pusu lítosti, ale když bude například na ulici naříkat opuštěné kotě, většina projde bez povšimnutí nebo odvrátí pohled, pomůže jen málokdo...
Suzanne — #35 Nemám pocit. Vím, kdo to byl a některé tu jsou pořád. I tehdejší autorka té ohavnosti.
Těm které tu nebyly a nebo se toho nezůčastnily se omlouvám.
Kaylie — #18
Dimsy — #33 a co jako? Nedělej z lidí dav
Někdo někoho zostudil, jiný se rozčiluje, jsou tu různí lidé. Nebo máš pocit, že to jsou ty samé holky?
Tee.. — #34 já si říkala, že to je hanlivé pro lidi, ale rozhodně ne pro prase
Suzanne — #17 ..nechtěla jsme napsat rovnou slovo sviň*
Zírám, jak jste tu všechny spravedlivě rozhořčené. Já nikdy nezapomenu na to, jak tu kdysi jedna z věrných čtenářek dávala fotky jiné čtenářky stažené z netu a společně se ji pak se svými souputnicemi vysmívaly jak vypadá a úžasně se tím bavily, aniž by o té paní cokoli věděly.Tenkrát proti tomu nezasáhla ani redakce a ty, co se ji zastávaly byly také zostouzeny. Sice se ji pak prý ta dotyčná, která to začala, omluvila, ale už jen to, že ji vůbec něco takového napadlo, je odporné. Takže než začnete něčí chování odsuzovat, sáhněte si napřed do svého svědomí.
Se mi zdá, že Kočí situaci nějak "neukočíroval" a rozhořčený pohled? Tím bych se vůbec nechlubila
JankaAnna — #29 Asi tak bych to řešila i já.Ještě by mě zajímala její odpověď.
představuju si,jak té madam bude,až se jí všechno zlo třikrát vrátí
No humus, a to si říkáme lidi. Jsou případy, v nichž bych si servítky nebrala a jak se znám, tuto "rozhořčenou" dámu bych asi velmi hlasitě a z ostra "pokořila" před všemi kolem tím, že bych ji požádala o okamžitou omluvu životem sakra bité paní a ještě bych zdůraznila otázku, jak by si představovala, aby se okolí chovalo k ní, kdyby měl i ona podobný handicap.
Někteří lidi jsou bestie a křiváci, dala bych jim to pocítit!
Někdo má slabší končetiny, tahle paní holt měla slabšího ducha. Jinak já ačkoli postiženým se snažím pomáhat, zažila jsem případ kdy do mě narazil vozíčkář zezadu, poranil mi nohu a ještě mě seřval na dvě doby. Já opravdu vzadu oči nemám a když mě neupozorní jinak že za mnou jede, těžko mohu uhnout.
Bébina — #20 Každý jsme jinak odolný
Altamora — #21 O tom už je níž
Vivian — #22 vzala jsi mi to z úst, ano jinak se jistá dáma, nedá nazvat
Bébina — #20 Máš štěstí že jsi v tomhle ohledu zdravá, já kybych zvedla balík vod, tak mě opustí děloha samovolně a to těhotná nejsem a nebyla jsem. Prostě mám tento orgán níž a slaběji uchycen než má být. Takže až budu jednou těhotná tak budu potřebovat pomoc opravdu se vším.