Zažila jsem na vlastní kůži mobbing (bossing)

kubikm: máš pravdu...úplně mi stačí živit jednoho sysla, natož pak dítě

seňora: přesně, nejvíc řvou důchodci, ale nejhůř jsou na to mladé rodiny...pokud to nejsou podnikatelé, či nemají bohaté zázemí, tak živoří...
důchodce si může koupit jedny zimní boty za několik let, ale zkuste to koupit malému dítěti...stejně tak oblečení ...a ceny mezi "velkým" a malým oblečením jsou stejné....
stejně tak stravování - děti jsou ve vývoji, potřebují lepší stravování...
to píšu - a vím o čem mluví...já jsem ten důchodce, ale mám dceru se 2 dětma

hm hm ja mam tu smulu ze si svou praci domu nosit nemuzu..... pacienty si domu privezt nemuzu delam na endoskopii by me manzel hnal.
I kdyz kdyz byla plna nemocnice tak prisel sef zda by jsem doma neubytovala par pacosu tak jsem rekla ze jo... zadny problem do triceti, a dobra kondice, tak se zacal smat a rikal.. no jo zlomenina krcku by ti sikla... to byl prosim jen for..... zadna vazna diskuze z me strany.

Luciš: i dítě za svobodna narozené musí dostávat alimenty, pokud je znám otec - což obvykle je.

Luciš: Ba ne, Luciš, já v tom guláš nemám. Matka samoživitelka je zákonný pojem, m.s.má právo pro své dítě dostávat alimenty, což je příspěvek na výživu. Pro jistotu jsem si to ověřila.

Připadá mi, že ženské víc pletichaří, i když už jsem taky dělal pod šéfem, který nenechal na nikom nitku suchou. Ostatně, komu dneska vyplácí soukromník přesčasy? (Ale něco za něco .. taky trošku prointernetuju, že)

je až neuvěřitelné , co musí některé ženy zažít na pracovišti. Pravda jem, že s tím mám také určité zkušenosti, ale ráda bych se vrátila po mateřské na stejné místo, tak raději jen popřeji hodně štěstí na lepším místě.

Laborantka: jasně
někdy to způsobují i antipatie, nebo strach o místo
zažila jsem to dávno...paní, která byla starší a měla nižší vzdělýání se bála, že ji předeženu. Říkala jsem ji, že až muž dostuduje, odejdeme z Prahy...nic nepomáhalo
prostě pořád něco..už jsem z toho měla žaludeční potíže
Odešla jsem - ta paní se změnila a byla milá a příjemná...

danca79: to právě nechápu, že žena na ženu je taková zlá..odbočím, ale platí to tuplem na porodnici a gyndě, všímly jste si?

Hmm, souhlas že kolikrát je těžší vyjít s nadříznou ženou.Dělala jsem nějakou dobu na recepci,a moje šéfová se změnila, nejdřív to byla HR manažerka, ale protože tam každou chvíli nebyla,dali šéfování sektretářce gen. ředitele. Holky - tý to stouplo do hlavy a bylo zle. Vozila se po mě za kdeco, s čím jsem neměla nic společného a tak. Lezlo mi to na nervy, i kvůli tomu že já měla vyšší vzdělání než ona (já mám VOŠ, ona byla původně zdr. sestra). Víc než smutný bylo, když mi zakazovala jít darovat krev (brát si na to dovo když je na to volno ze zákona mi přišlo fakt úchylný!). Zdrávka, byť zběhlá z oboru, by skoro mohla mít pochopení, ne? No, odešla jsem, a zaslechla jsem že ona se tak šíleně chovala dál. Teď je tedy na mateřské a prý se trochu zklidnila, ale stejně na tu dobu vzpomínám nerada.

Aja: doufám, že vydržej...držím palce, moc a moc

Jinak ještě k těm smlouvám - ve smlouvě bývá uvedeno místo výkonu práce a ještě i dovětek (právě u žen s malými dětmi), jestli je lze nebo nelze posílat na služební cesty. Tím se zaměstnavatel zpravidla brání proti popotahování za porušení Zákoníku práce - a pokud to někiterá podepíše (popřípadě má služební cetsy v popisu pracovních povinností), těžko se pak může divit...já si při nástupu nechala náplň práce třikrát pozměnit, než jsem podepsala smlouvu.

Kašu: Je vedoucí technické přípravy výroby na slévárně šedé litiny. Já jsem obchodník exportu ve kdysi stejné firmě. Teď je jejich slévárna s.r.o. a jde to tam od desíti k pěti.

A cítíte rozdíl: osamělá žena a samoživitelka (sama živí)?

Suzanne: Máš asi guláš v těch samoživitelkách. Pokud dostáváš alimenty nebo vdovský a sirotčí důchod, tak si neříkej samoživitelka. Jiné by to bylo, kdybys měla dítě za svobodna, nebo bývalý neplatil.

No ona už ruka trhu vlastně i pracuje i bez rušení ZP. A netýká se to jen žen. Můj měl třikrát prodlouženou smlouvu na dobu určitou. Vždycky po třech měsících. A plat má stejný jako já. A to je VŠ. V jeho oboru prostě není uplatnění, a tak než být na UP za pár šupů, je lepší vzít cokoliv.

Teď mi líčila kámoška...Prodávala v potravinách u soukromníka, který jim do všeho kecal, i když přepsal kšeft na svoji dceru. Dělal přepadovky a drbal je kvůli hovadinám. A to se tam baby fakt neflákaly a nakupovalo se tam příjemně. Minulý týden se tam objevil a kvůli nějaké kravovině dal své dceři pár facek předevšema...Baby na sebe koukly a sundaly zástěry a odešly! Obvolaly i druhou směnu a ty nepřišla do práce...Tak jsem zvědavá, jestli vyměknou a vrátí se...zatím si tam šéfík prý prodává sám... Protože je všchny znám, i toho debila, tak jim moc držím palce...a je mi jejich odchod moc sympatický...

ale fuj...hysterickému. Omlouvám se
Pajda Každý boj něco stojí, ale tohle mělo dobrý výsledek. A některé nepříjemnosti můžou nastat i bez boje, že..

Jden můj příklad, ještě z doby komunismu: pracovala jsem jako ošetřovatelka koní u Státního statku, dostávaly se i tzv. deputáty, to bylo třeba několik metráků obilí, to se dalo prodat tomu, kdo měl třeba slepice, prase a tak. Jako mladá a nezkušená, po roce práce jsem měla nárok na 2 metráky obilí, a šéf potřeboval sehnat ještě jednoho pracovníka, tak mu slíbil, že pro něj deputát sežene...a kde ho vzal? No přece u mě, řekl mi, že jsem malá, tak dostanu málo, no a já hloupoučká mu to snědla i s navijákem .
Když už věděl, že je se mnou lehké pořízení, tak jednou, když jsem zaspala na noční a přišla o dvě hodinky později, ale práci jsem si nadělala, tak jeden můj aktivní kolega to na mě prásknul, byl to takovej vlezdoprdelka. Šéf by nic nevědl, on v noci spokojeně chrupkal. Takže mi chtěl dát 3 dny ztržené z dovolené. Už jsem se nedala, napsala na ROH (pro neznalé povinná organizace), dopis jsem šéfovi napřed dala přečíst v domnění, že couvne..ještě se mi vysmál, tak jsem to poslala. Nejen, že jsem měla dovolenou celou, ale šéf šel na kobereček k vyšší instanci. Je občas potřeba nenechat sebou vláčet a dodat si odvahu.

Lidské blbosti se nemá ustupovat, protože potom bují!!! Mám kamarádku - matku samoživitelku, která po dvouměsíční šikaně od své šéfové odešla středem, usmívala se histerickému záchvatu své vedoucí, která ji držela za plášť a křičela - to nemůžete, to nemůžete... Doma se zhroutila, ale práci si časem našla v jiném městě. Dojíždí (kolem Prahy je to běžné až 50km, ona jen 10), zvládá dvě děti. Tu vedoucí to tak vzalo, že podle bývalých spolupracovnic je prý úplně vyměněná.
Já osobně jsem z místa odešla s úsměvem (práce mě bavila, ale s vedením jsem nebyla schopná vyjít, vždycky si něco našli). Kvůli nové práci jsem se - matka samoživitelka- přestěhovala 100km. Nelituju.

Ariadna: máš pravdu...vzpomínám si ale na poněkud jiný případ, dokonale charakterizující lidskou blbost - pan majitel firmy si koupil luxusní auto a "nezbylo" mu na výplaty. Obratem jsme se dohodly, že podáme okamžitou výpově´d podle Zákoníku práce - neobdržení peněz do 15 dnů. Bylo jasné, že ostudu by měl výhradně majitel,jenže: ze 40 lidí do toho bylo ochotných jít 6...zbytek se raději zadlužil, jen aby měl své místečko. A všichni nám tvrdili, jak budeme do týdne bez práce. Nebyly jsme - tu ostudu by asi podnik těžko rozchodil, ale když se pak platy snižovaly z důvodu "nízké rentability", tak jsme byly označovány okolím za protekční slečinky a šplhounky, protože na našich šest platů platy se nesáhlo ani z poloviny tak dramaticky jako na ty, co sebou nechaly vorat...