„Odjakživa jsem byla hodně uzavřená a introvertní. Zatímco moji vrstevních běhali venku po hřišti, já jsem se radši zavřela do pokoje s knížkou a klidně jsem čtením strávila několik hodin. Až mě museli rodiče ven vyhánět, ale já jsem si tu knížku vždycky propašovala pod mikinou a pokračovala ve čtení i venku,“ tvrdí o sobě Tereza.
int.jpg
Foto: Shutterstock

Její introvertní založení se nezměnilo ani v dospělosti, ale i přesto, že moc nevyhledávala společnosti, se seznámila se svým partnerem Petrem. Po roce randění se k sobě nastěhovali a nedávno oslavili třetí výročí.

„Kvůli Petrovi jsem se musela víc snažit a být společenštější, protože on se rád schází s kamarády. Nikdy mi to ale nebylo moc příjemné a dost jsem se přemáhala. Teď už se víc jak rok v podstatě s nikým kromě rodiny nevídáme a já jsem za to ráda. Vyhovuje mi, že trávíme společný čas doma nebo maximálně na procházce v přírodě,“ popisuje Tereza.

Ta si velmi rychle zvykla i na práci z domova. Ani do kanceláře totiž před pandemií nechodila moc ráda. S kolegy si nesedla a nemohla se zbavit pocitu, že ji považují za tu divnou holku a za zády o ní nemluví příliš dobře.

„Během pandemie jsem si zvykla na svou denní rutinu. Nemusím vstávat tak brzy, líčit se, absolvovat cestu do práce přeplněným MHD apod. Ráno si trochu přispím, a i tak stihnu krátkou zdravotní procházku. V poledne uvařím oběd a odpoledne mám práci hotovou dřív, než kdybych chodila do kanceláře, doma je prostě nějak méně úkolů. Nechybí mi přecpané koncerty, kam jsem kvůli Petrovi občas chodila, nepostrádám opilé lidi na diskotékách, zkrátka mi tenhle lockdownový režim vyhovuje. Vím, že mám dost nepopulární názor, ale děsím se toho, až se všechno vrátí do starých kolejí a já si zase budu muset zvykat na společnost,“ uzavírá Tereza.

Čtěte také:

Reklama