Jak jste se dostal k mushingu?

Především díky svým rodičům, kterým jsem za to velmi vděčný. Tomuto sportu se věnoval můj táta a jak tomu bývá, děti chtějí dělat přesně to, co jejich rodiče. A tak jsem se poměrně v brzkém věku, zhruba od mých deseti let, začal mushingu věnovat. Úplně mě to nadchlo! Ve smečce jsme tenkrát měli české horské psy, se kterými jsem jel svůj první závod. A bylo to to nejlepší, co se mi mohlo stát. Proto jsem se rozhodl mushingu věnovat dál. Nyní máme dokonce tým, který soutěžící sdružuje v kynologických disciplínách. V našem snažení nás hodně podporuje český výrobce krmiv Fitmin, který se stará nejen o jídelníček našich čtyřnohých šampionů, ale díky němu se můžeme účastnit prestižních světových závodů, které jsou finančně i organizačně dost náročné.

Kolik času vám zaberou tréninky a celková příprava na závody?

Všechen! V největší intenzitě tréninku vyjíždíme do terénu až šestkrát týdně. Každý trénink pak zabere 4 až 5 hodin času i s přípravou – tedy občerstvením a vyvenčením psů, zabalením postrojů, přípravou psů a následně samotný trénink. Své psy trénuji pouze na sprint, ale protože se věnuji více kategoriím mushingu, potřebuji toho odtrénovat co nejvíce. Je to opravdu časově náročný sport, který se stal mým životem.

A máte raději letní nebo zimní variantu mushingu?

Mushing není vysloveně rozdělený na letní nebo zimní variantu. Říká se tomu mushing on snow nebo off snow. Ta zimní (tedy on snow) sezóna je pro mě na prvním místě. Přináší lepší podmínky pro psy, a to jak klimatické, tak povrchové. Těm se na sněhu totiž daleko lépe běhá. Sezónu off snow beru spíše jako přípravnou. Já osobně vidím prioritu právě v zimě.

Kolik máte v současné době psů?

Nyní vlastním osm psů. Jsou mezi nimi i ti v pokročilejším věku, kteří již nezávodí. To ale neznamená, že netrénují, doma by s nimi bylo k nevydržení (smích). Jezdí pomalejší tréninky, protože už nestíhají to rychlé tempo a intenzitu tréninku jako mladší psi. Vhodní jsou například na canicross, kde je tempo pomalejší a nejsou to tak fyzicky náročné závody. Proto tyto starší psy půjčuji přátelům na canicrossové závody, kde vybijí svou energii a jsou spokojení a unavení.

U takto vytížených zvířat je asi také nutné hlídat jídelníček. Krmíte něčím speciálním?

Jak jsem již zmínil v úvodu, o jídelníček mých psů se stará Fitmin. Je to značka, které věřím a psům chutná. Krmíme variantou Fitmin Performance, která je určena pro zvířata v zátěži. Než jsme přešli na Fitmin, tak jsem krmil pouze masem. Byl jsem totiž trochu skeptický a obával jsem se, zda je vůbec možné psy v zátěži krmit pouze granulemi. Ale jsem velice mile překvapen, že se to daří a opravdu to stačí.

Používáte i nějaké doplňky stravy?

Určitě ano, od Fitminu máme kompletní škálu doplňků, od kloubní výživy přes lososový olej až po vitamín C. Toto všechno totiž pomáhá psům k lepší a rychlejší regeneraci.

Vraťme se ještě ke psům. O jakou jde vlastně rasu?

Všichni psi, které mám, jsou evropští saňoví psi. Ale ono je to s tou rasou složitější. Sice se nazývají evropský saňový pes, ale některým se říká aljašský husky. To jsou chlupatější psi, také kříženci, kteří se hodně využívají na střední tratě. I takové mám. Moji „voříšci“, ať tomu budete říkat evropský saňový pes nebo alaskan, jsou prostě mojí krevní skupinou.

A tuto rasu jste měl vždycky, nebo jste zkusil závodit i s jiným plemenem?
Závodil jsem vždycky jen s nimi. Nikdy jsem neměl čistokrevné plemeno. Podle mě jsou čistokrevní husky lepší do extrémních severských podmínek, pro Evropu se moc nehodí.

Od jakého věku psa začínáte s tréninkem?

Začínáme od sedmi měsíců štěněte. Jde spíše o seznámení se s postrojem a pochopení toho, co budete po psovi celý jeho život chtít. Běháme jen krátké vzdálenosti, maximálně jeden až dva kilometry. Hlavní je, aby z toho to štěně mělo radost a bavilo ho to. V tomto útlém věku jsou totiž nejučenlivější, a proto je dobré začínat tak brzo.

Trénovat v České republice asi není vždycky jednoduché. Už se vám stalo, že nenapadl sníh a vy jste za ním musel dojíždět?

Ano, stalo se mi to v roce 2012, když jsme se připravovali na etapový závod v Pyrenejích. To jsme skutečně sníh naháněli po celé České republice. Vždy jsme někam přijeli, tam jsme den trénovali, pak se rozpršelo, a tak jsme jeli zase na druhou stranu republiky. Ale v posledních letech jsou jistota Krkonoše. Za poslední tři roky se mi nestalo, že bych tam nebyl schopný trénovat.

A je nějaké místo, které máte nejraději?

Pro mě jsou srdcovou záležitostí právě již zmíněné Krkonoše, konkrétně pak Horní Mísečky. Jsou zárukou sněhu a kvalitně připravených tratí pro trénink. A právě díky pravidelně udržovaným tratím se člověk i psi těší na další trénink. Víte, že vás čeká nádherná krajina, luxusní trať, na které se nemůžete zranit a celý trénink je pak zábavný a kvalitně odvedený.

Jaká jsou vaše největší ocenění?

Teď mám největší radost z hromadného startu ve čtyřspřeží, který byl na mistrovství světa ve Francii, kde jsme se umístili na druhém místě. Byl to krásný závod, hlavně po závodní stránce, a opravdu jsem si ho užil! To, že jsem byl druhý, byla taková třešnička na dortu. Nevím přesně, kolik titulů jsem získal, ale vím, že titul mistra světa je ještě před námi. Vždy je co zdokonalovat. Všechna druhá místa, která jsem získal, mám napříč různými kategoriemi. Teď například ve spřežení se čtyřmi psy, dále ve skijöringu se dvěma psy, tam mám dvě druhá místa z mistrovství světa a v jízdě na koloběžce s jedním psem. Pro mě je ale nejzajímavější, že je to pokaždé medaile z jiné kategorie.

Máte nějaký vysněný cíl, kterého byste chtěl ještě dosáhnout?

Ano, mám! Chtěl bych mít více psů a jezdit etapové závody na střední tratě, což je kolem 40 km. Když jsem si byl nedávno zajezdit v Krkonoších, tak jsem si uvědomil, že mám vlastně málo psů a tréninky na 10 kilometrů jsou opravdu krátké. Člověk vlastně nic neujede, za dvacet minut je zpátky u auta a nikam se pořádně nepodívá. Navíc těchto typů závodů je asi nejvíce, jak v severských zemích, tak tady po Evropě. Proto bych si tento cíl rád někdy splnil.

Je něco, co byste chtěl ještě vzkázat čtenářům?

S Fitminem vzájemně posouváme tento sport dál a je to vidět i na veřejnosti, což mě těší. Proto bych čtenářům vzkázal, aby se přišli podívat na nějaké závody, nebo si závody se psy přišli rovnou vyzkoušet. Třeba je mushing nadchne tak jako mě, pořídí si jednoho, dva psy a jejich život bude mnohem veselejší.

Více na FITMIN.CZ

Reklama