Závodím, protože mi pohyb dělá radost, říká Linda Tekeliová, vítězka Beskydské sedmičky 2018

Její láska k pohybu je příjemně nakažlivá. A nejen to. Když ji posloucháte, máte pocit, že svůj sen si skutečně může splnit každý. Stačí chtít a něco pro to udělat.
 
Představila byste, prosím, na úvod stručně závod, který jste před pár dny velmi úspěšně absolvovala?
Beskydská sedmička, zkráceně jen B7, je extrémní závod -  horský ultramaraton a dálkový pochod v Moravskoslezských Beskydech. Závod se dělí na trasu SHORT a LONG. Nezkrácená trasa LONG měří 95 km s převýšením 5470 m!

Taková čísla vyvolávají respekt. Jak jste to zvládla vy?
Já se přiznám, že ještě v pátek jsme s parťákem Reném Kaletou zvažovali, jestli vůbec půjdeme. On měl zdravotní problém s chodidlem, které posledních 14 dní intenzivně léčil. Nakonec jsme se rozhodli, že to nevzdáme. A tak jsme si „cupitali“ a skončili v cíli jako první mix v naší kategorii. A vlastně jsme byli nejrychlejší ve všech mixech celkově. No a jako bonus jsem já byla nejrychlejší žena v cíli s časem 14 hodin 20 minut.  

 
Gratuluji, to je opravdu krásný výsledek. Předpokládám za ním velmi náročnou přípravu.
Já prostě sportuji celý rok a jen poslední 3 až 4 měsíce před závodem B7 přidávám víc. Nemám ráda stereotyp a dělám opravdu vše, např. běh před prací kolem deseti kilometrů za cca 46 až 50 minut, jezdím na kole, chodím do fitka, na inline brusle.  A pak samozřejmě hory! Vzhledem k tomu, že mám děti, tak jdu většinou na větší trénink ráno o víkendu, kdy si otočím třeba třikrát Lysou horu nebo sjezdovku Javorový. A když se vrátím domů, tak většinou kluci vylezou teprve z postýlek (úsměv). Musím tady vyzdvihnout i svého milujícího a úžasného partnera, který mi ve všem neskutečně pomáhá a v mých snech mě podporuje. Někdy si lidé myslí, že vlastně nejsem vůbec doma, ale ve skutečnosti mi takový trénink trvá jen kolem čtyř hodin. Nicméně i tak mému partnerovi patří opravdu velké poděkování za jeho podporu!

S životním partnerem

Vy ovšem závodíte v mixu s jiným mužem, který je rovněž báječný …
Ano, vzhledem k tomu, že chodím závod v mixu, trávím hodně času s mým úžasným parťákem Rendíkem. On mě s úsměvem tahá do kopce a já jeho zase z kopce (smích). Jinak si přes týden běhám po práci svůj oblíbený dvacetikilometrový okruh na horách (Godula-Ropička-Kotař-Prašivá), což mám opět hotové za 2 hodinky. Nebo vstanu ve tři ráno a běžím tento okruh před prací. To ovšem není moc často. V zimě pak používám běžecký pás. To není sice má srdeční záležitost, ale zase díky tomu, že to překonám, posiluji své myšlení, které je při B7 velmi důležité.
 
To vypadá, že jste na podobné závody připravena vlastně pořád. Jaké úspěchy už máte na svém kontě?
Vzhledem k tomu, že sice hodně trénuji, ale zase až tolik nezávodím, tak toho moc není. V roce 2016 jsem na B7 vyhrála s parťákem Pavlem Krčmářem 2. místo v mixu trasa SHORT. Minulý rok bylo neskutečné počasí, kdy bohužel parťákovi Pavlíkovi Horkelovi prasklo něco v koleni a od půlky B7 jsme spíš kulhali. Ale i tak jsme došli v naší kategorii na 4. místě s časem něco kolem sedmnácti hodin. A v zimě tohoto roku jsem šla nečekaně závod LH24, kdy úžasná sportovkyně Lenička Stryková hledala parťačku, protože její manžel nemohl ze zdravotních důvodů tento závod absolvovat. A bylo z toho krásné 1. místo v naší kategorii. A nyní teda 1.místo v mixu a 1. místo za nejrychlejší ženu v cíli B7.

Synové  jsou co se týká sportování také skvělými parťáky

Vy máte lásku k pohybu v rodině. Vaše maminka je věrnou členkou ostravského aerobikového klubu Active studio Ostrava, kde radostně trsá už několik let. Jaká byla konkrétně vaše cesta k tomu, čemu se nyní věnujete?
Miluji sport opravdu odmalička. Účastnila jsem se už jako dítě školních běžeckých závodů, které jsem taky většinou vyhrála. Jediný můj protivník bylo mé astma. Kvůli němu jsem nemohla dělat nic naplno. Možná je to dobře, protože kdybych tenkrát dělala něco vrcholově, tak kdo ví, v jakém stavu by bylo mé zdraví. Když se dívám na lidi, kteří v dětství obětovali svůj život sportu, zjišťuji, že teď mají opravdu vážné zdravotní problémy. Asi je dobře, že jsem s tím začala až v pozdějším věku. Na horách se pohybuji aktivně posledních 7 let, kdy nemám opravdu už žádné problémy s dýcháním. Dále jsem si udělala kurz fitness trenéra, absolvuji různé kurzy na funkční kruhové tréninky, atd. Toho pak samozřejmě využívám i na horách. Vše, co mi přijde do cesty a cítím, že mě to osloví, začínám hned dělat.

S úžasnou maminkou -  kde jinde než na horách

Máte dvě děti, pracujete ve firmě, která sice také souvisí se sportem, konkrétně výživovými doplňky, ale je to tzv. normální práce. Jak to lze vše skloubit?
Myslím si, že pokud to člověku dovolí zdraví, může dokázat opravdu vše. Nemusíte běhat 100 km po horách, ale prostě jít a hýbat se. Už tím budete vždy před těmi, co leží jen na gauči a hledají výmluvy. Často se setkávám s otázkami, jak to můžu dělat, co mě na tom baví a jak se k tomu vůbec dokážu přinutit. Ale já se do ničeho nikdy nenutím! Když se mi náhodou někdy nechce, tak ten den si dám prostě volno. Poslouchám svůj vnitřní hlas. Na druhou stranu mě nesmírně těší, když se na mě obrací lidé, viděli mé příspěvky na Facebooku a začali prý díky tomu sportovat. V ten moment vím, že vše, co dělám, má smysl...
 
Tomu rozumím. Navíc dnes je Facebook v tomto skvělý nástroj, přes který lze snadno šířit osvětu…
Dokonce jsme s parťákem Rendíkem vytvořili na FB motivační skupinu, kde se snažíme lidi motivovat k tomu, aby začali dělat nějaký sport. Není to vůbec o tom, že by člověk musel sportovat, aby vyhrával závody. Jde o to, aby poznal ten pocit, když děláte něco, co vás naplňuje. Když se například zamyslím nad závodem B7, beru to vše asi nějak jinak: Vůbec neřeším, že jsem byla nejrychlejší žena. Ano, samozřejmě mě to moc potěšilo, ale na druhou stranu si myslím, že to není pouze má zásluha. Já to pouze odcupitala! Velmi důležitá byla podpora všech úžasných lidí, kteří nám věřili. Znova musím zmínit svého partnera a vlastně celou rodinu, včetně synů, kteří mi pomáhají, když se řeknu, a také rádi se mnou sportují. A jsme tak spolu všichni šťastní. 

Linda Tekeliová se závodním partnerem a bratrem (vlevo), jenž doprovázel vítěznou dvojici posledních 12 km

Když se ohlídnete zpět, co bylo z celého závodu nejtěžší?
Asi bych musela dlouze přemýšlet, a stejně na nic nepřijdu. Když máte vedle sebe parťáka jako je Rendík a pořád se společně usmíváte, tak zvládnete opravdu vše na pohodu. Je základ jít s někým, s kým si opravdu rozumíte. A dokážete tam být jeden pro druhého, kdykoliv by nastal problém. Proto se mi líbí závod ve dvou, kdy jdete i za toho druhého. Samozřejmě bych nikdy nemohla jít s někým, kdo by byl úplně jiný myšlením a hnal se jen za výhrou. Nikdy nejdu vyhrát - a pak to jde vše tak nějak samo a lehce. Vždyť já jsem vlastně ani při doběhnutí nevěděla ten náš čas! Starosti jsem si dělala jen kvůli té zraněné noze mého parťáka. Přemýšlela jsem, zda to byl dobrý nápad startovat. On se tak rozhodl a já to respektovala.

Sportovat si musí s lehkostí, i když jde o závod...

Prozraďte na závěr, jak se cítíte pár dní po závodech a co máte v plánu na nejbližší dny.
Vzhledem k tomu, že něco natrénováno opravdu mám, užívám kvalitní doplňky výživy a po závodě si leduji nohy, upřímně ani nevím, že jsem něco šla. A co mám v plánu dál? No, sportovat, motivovat lidi kolem sebe a opět se s parťákem připravit na další ročník B7! Můj život ale nestojí na tom, jestli půjdu nějaký závod, abych všem ukázala, že na to mám. Jsem šťastná, protože dělám to, co opravdu miluji! A musím zdůraznit, že obdivuji všechny, kteří se na takový závod přihlásili – a to i v případě, že jej nedokončili. Vždyť kdo se jen tak zvedne z gauče a jde na takovou akci? Jen lidé, kteří mají pevnou vůli a chtějí něco dokázat. A to se jim všem povedlo a chci jim tímto způsobem pogratulovat.

Děkujeme za rozhovor

(foto: rodinný archiv)

Zajímavé odkazy:

• Beskydská sedmička - oficiální stránky závodu
• FB skupina Motivační turistika a sport

Přečtěte si také:

• Sexy čtyřicítky: Dobré rady nad zlato III.
• Pilates: Pevné tělo a zdravá záda
• Od aerobiku k zumbě a zpět?