Viděli jste někdy záběry z porodnic z bývalých zemí Sovětského svazu, kde jsou čerstvá miminka pevně zavinutá do peřinky a spíše něž lidskému potomku se podobají přerostlým larvičkám motýla? Přiznám se, že dvacet růžově či modře zabalených housenek s lidským obličejíčkem, naskládaných vedle sebe, ve mně vyvolávalo dosti smíšené pocity. Zavinovačka mi tehdy přišla jako naprosto hrůzný mučicí nástroj sovětského zdravotnictví. Nicméně ono to zavinování vůbec není vynálezem našich východních sousedů a do nějakého týraní nebožátek má také na hony daleko.

Kde se vzalo, tu se vzalo…

Těsné zavinování kojenců do nejrůznějších přikrývek jde napříč rasami a kontinenty. Své děti takto balili např. nomádi v Alžíru, mnoho indiánských kmenů jako třeba Apačové či Aztékové, ale také Filipínci, Eskymáci, Šerpové, staří Řekové apod. Dokonce i malý Ježíšek je například na obraze Útěk do Egypta od malíře Giotta (asi 1266-1337) zobrazen jako miminko zabalené v šátku. Je zajímavé, že až do dnešní doby balí své děti v drtivé většině národy a nárůdky, u kterých byl a leckde stále ještě je blahobyt kmene do značné míry závislý na fyzické kondici jeho členů. Známá dětská německá psycholožka českého původu Jiřina Prekopová tvrdí, že: „Jestliže u dětí můžeme najít degenerativní jevy, nevyskytují se u národů označovaných jako přírodní, ale právě u vysoce civilizovaných národů, které se vzdaly prastarých způsobů péče o děti.“ Dále ve své knize „Když dítě nechce spát“ píše o tom, že: „Tyto národy jsou sice materiálně chudší než my, ale jsou bohatší jako nositelé odedávna působícího řádu stvoření, jehož zachovávání lidstvu prospívá. Dělají při tom samozřejmě i chyby (například někde dávají neklidným dětem opium) a někdy (a to je dáno životním stylem) nedovolují rozvinutí individuality apod. Cesta samozřejmě nevede zpět do pralesa, ale z pralesa přicházející člověk by si měl uchovat všeobecně platné zkušenosti odpovídající základním potřebám bezpečí, lásky a volnosti, které v průběhu svého vývoje získal.“ Tolik odbornice na dětskou duši,  jejíž poradnou prošlo za její dlouhatánskou praxi tisíce dětí.

 

Proč je většina dětí v zavinovačce viditelně spokojená?

Připomeňme si jen, odkud bylo miminko expedováno do našeho světa. Svět lidského plodu je prostorem s jasně danými hranicemi, v posledních týdnech před porodem je prostředím dosti těsným. Lze si snadno představit, že kojenec umístěný v měkkém obalu z příjemného teplého materiálu pociťuje opět něco z bezpečí, jež prožíval v matčině děloze. Mnoho dětských lékařů matkám doporučuje tzv. volný způsob zavinování, ke kterému výborně slouží takzvané rychlozavinovačky. Což je v podstatě různě velký čtverec prošité peřinky, z jedné strany z měkké bavlny a z druhé (lícové) strany z plátna s nejrůznějšími dětskými motivy. Rychlozavinovačka je opatřena suchými zipy, ty pak umožní volnější zavinutí, uzpůsobené vzrůstu miminka. Netřeba připomínat, že zabalení pomocí této jednoduché „vychytávky“ proběhne v několika vteřinách.

 

Nemůže zavinování děťátkům ublížit?

Názory na to, zda dítě zavinovat, či nikoli, se různí. Velmi těsný způsob zabalení prý může škodit normálnímu krevnímu oběhu. Velmi pevné utažení zavinovačky je též poněkud podezřelé z velkého výskytu luxací kyčelních kloubů v kojeneckém věku u generace nynějších třicátníků a čtyřicátníků. Pro fyziologickou polohu novorozence jsou totiž jednoznačně typické pokrčené ručky i nožky.

Pro neškodnost užívání zavinování dětí svědčí například i pozorování Dr. Christiny Klausingové, která vedla několik let dětský stacionář při jednom uprchlickém táboře v Německu, kde mnoho žen běžně používalo balení dětí do nejrůznějších typů zavinovaček. Tyto děti byly prý v batolecím věku poměrně nápadné svou pohybovou jistotou a stabilitou. Jejich maminky tvrdily, že takto zabalené děti lépe spí, neškrábou se v obličeji, neprochladnou, dobře se nosí i kojí a jsou celkově klidnější. Je však potřebné připomenout, že pro kojence kolem druhého a třetího měsíce věku začínají být vlastí ručky velmi zajímavou a podnětnou hračkou, z tohoto důvodu někteří odborníci nedoporučují zabalení horních končetin (alespoň po dobu bdění).

K používání volnějšího typu zavinování se přiklánějí i neurologové, protože nervová soustava kojenců není ještě zralá, neřízené pohyby mohou dítě dokonce rozrušovat a v noci jej i budit. To ale neznamená, že musíte dítě zavinovat na celý den, jak to činili naši předkové. Zavinovačku (spíše ale modernější rychlozavinovačku) jednoznačně oceníte na spaní, ale také tehdy, je-li miminko neklidné, plačtivé apod. Zavinování má své nezastupitelné místo zejména pro nedonošené a nezralé děti s malou porodní hmotností, které jsou často přespříliš dráždivé a lekavé, jejich pohyby bývají nekoordinované, pozorujeme i časté rušivé záškuby ručiček a nožiček. Takové dítko se k velkému překvapení rodičů, ale již k menšímu překvapení babiček a prababiček, výrazně zklidní v příjemné měkké zavinovačce.

 

Zdroj:  Jiřina Prekopová, Když dítě nechce spát

           Jiřina Prekopová, Neklidné dítě

TÉMATA:
TĚHOTENSTVÍ A POROD