Velmi smutný, ale zároveň také pro mnohé poučný příspěvek k dnešnímu tématu, poslala čtenářka dasena. Její „závist“ je opodstatněná bolestivou ztrátou.
Vážená redakce,
Já si myslím, že Češi jsou v podstatě závistiví a nikdo mne nepřesvědčí, že tomu tak není. Lidé závidí ostatním málem nos mezi očima, nebo že má jiná krásné vlasy a já ne, že někdo jí a neztloustne apod.
Já nevím jestli moje závist vlastně je závist.
Je to spíše lítost i když i vlastně závist. Závidím lidem, že jejich děti jsou zdravé a živé. Bohužel mne se to v mém životě nepovedlo ztrátou syna. Byl velmi nadaný, na to jsem byla hrdá, měl život před sebou, když přišla ta strašlivá rána. Je to šílený pocit, bezmocnost, že mu nemůžete pomoct, už je konec jeho života:(
Já bych byla ochotna zemřít místo něho, takhle mi zbývá jen jen si myslet, že je to osud. Mně do konce života zbývá v duši jen smutek, návštěvy psychologa, braní prášků a chození na hřbitov. Ale snažím se pro své další děti žít a nepřipravit jim také smutek do dalších dní. Vím, že by to také nesly velice špatně.
A tak každý ví, že největší dar je život. Proto lidé, nezávidte si, buďte rádi, že Vás nepotkala taková ztráta, ostatní věci jsou prkotiny s kterými se člověk vyrovná, ale některé věci jsou nevratné.
A proto Vám přeji milé ženy a muži nezávidte je to hloupost. Ale jak vidím lidi kolem sebe, závist je věčná a lidé si budou závidět a nepřestanou, i kdyby tu věc co závidí dostanou, budou závidět něco jiného.
Jsem rozená pesimistka a také ze mne mluví zkušenost.
čtenářka dasena
pozn. text nebyl redakčně upraven
___________
Velmi si vážím zaslání vašeho příspěvku. Děkuji. Je plný bolesti, smutku... a pravdy. Ale použila jste v něm krásnou větu: ...snažím se pro své další děti žít... Přeju Vám hodně síly
Saša
Téma dnešního dne 17. června
Co jste kdy - komu záviděly, případně co - kdo záviděl vám?
Závidím já
- Já jsem například záviděla svojí kamarádce v porodnici, že porodila o týden dřív a už to má za sebou.
- Závidím také svojí sestře, že zatímco ona může sníst třeba půlku kance a zůstane pořád štíhlá, já přibírám snad z pouhého nadechnutí.
- Závidím svému muži jeho povahu, s jakou lehkostí dokáže vyřešit všechny podstatné problémy, a ty nepodstatné umí hodit za hlavu.
Závidí mně
- Moje o pár let mladší kamarádka mi těsně před jejím nedávným porodem záviděla, že já už to mám dávno za sebou.
- Moje dcerka mi závidí, že už mám za sebou maturitu i absolutoria.
- Moje sousedka mi závidí, že my máme balkon, a ona ne.
Závist je prostě všude kolem nás. Je propojena s naší povahou, s našimi pocity, patří k našim životům. Někdy je nevinná, ničím neublíží, jindy se dokáže proměnit v pěkně zlou a zákeřnou potvoru, která zraňuje a ničí.
Závist má mnoho podob, s jakou z nich jste se setkaly vy, můžete psát na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz
Co jste kdy komu záviděly
- Povahu
- Podobu
- Vlastnosti
- A nebo třeba luxusní automobil či bazén
- ... ... ...
Co kdo záviděl vám
- Šťastné manželství
- Zahraniční dovolenou
- Úspěšné složení zkoušek
- A nebo třeba lepší úrodu na zahradě
- ... ... ...
A aby té závisti nebylo málo, vylosovaná čtenářka od nás obdrží: Luxusní osvěžující koupelový krém a ještě luxusnější bělicí pastu na zuby.
A my ostatní jí poté budeme tiše závidět zářící úsměv a hebkou pleť. :))
Nový komentář
Komentáře
Daseno, jsi skvělá ženská, že se pro své děti a svého muže snažíš dál dělat svět příjemnější.
Před 8 lety známí přišli o syna těsně před maturitou,zabil se v autě.Dodnes mu na pomníčku u silnice,kudy jezdím do práce,svítí denně !!!! svíčka a má tam květiny.Pokaždé mi přeběhne mráz po zádech a není den,abych se na ten pomníček nepodívala....
cicinka — #17 děkuju moc, moc moc, Vaše podpora mne posiluje, snad se to slunce objeví
dasena — #16 Je to moc smutné a ta bolest snad časem zmírní. Nepíšu, že odejde, ale zmírní se. Další děti tě potřebují, tak je dobré, že to zvládáš. A že k tomu máš na pomoc psychologa či chemie? Na tom není nic špatného. Přeju hodně sil a další dny a život plný slunce. Celé tojí rodině to přeju ze srdce.
átéčko — #15 Pravdu díš, jen nevím jestli je vítr tak mocný, vím že čas je lék, ale tohle se stalo dost dávno, myslím, že na hřbitov chodím s myšlenkou, jak by život v naší rodině vypadal, kdyby ten kluk byl mezi námi, každý si myslí, že jeho dítě je nejlepší, ale kdo ho znal. by to jen potvrdil. Jak se staral o brášky. Jedna známá přišla o dítě a pokojíček má zachovaný, jako by neodešel, tak to já jsem nedokázala, jeho věci mám schované, tak, aby mi nepřišly denně na oči, jen fotka černá páska, ta je v obýváku a stále svítí, jakoby to byl
dasena — #11 Život je někdy na hovno a Bůh nám sebere to, co nejvíce milujeme, k čemu jsme připoutaní. Děvče vydrž to, na to je lékem jen čas. Na tu nejhorší bolest.
Je nás tady víc, co potratily, nebo jim umřelo zdravé dítě a pak se narodilo další, vymodlené - postižené.
Každý vlečeme ten svůj kříž. A ymy ti tady alepspoň pofoukáme bolístku. No to jsem přehnala.BOLEST. A rozfoukáme ji jako vítr!!!

kruci snažím se tam dát ikonu, ale nedaří se
kebulkaevulka — #12 to je mi líto, že máš vlatní zkušenost, ale člověk fakt vydrží víc, jak zvíře
dasena — #9 Jsi úžasná,znám to z vlastní skušenosti,jak moc je to těžké,smutek je bohužel nekonečný,nemá konce,přeji hodně sil,máš můj obdiv
No abych pravdu řekla, tak jsem přemýšlela, že to vzdám, ale jsem srab, sebevražda se nekonala
dasena — #9 ano, přesně to jsem psala. ale na druhou stranu - člověk to může vzdát, když přijde o to jediné. ty jsi to mohla vzdát taky. o to víc si vážím lidí jako ty - kteří to nevzdali a bojují.
Ono je to jedno, jestli máš jedno nebo tři, ta bolest je stejná, znám dost lidí, kteří přišli o dítě a taky se s tím musí vyrovnat
Děkuju všem za podporu, ale zvládnout to musím, prostě musím, je tu manžel, který to taky nenese lehce, jsou tu děti a já prostgě musím a musím a musím, dokud živa budu, snažit se dělat rodině život příjemnější. To že žeru prášky, neutratím za snídani
taková chemie, to je věc
smekám před vámi. opravdu. já mám dítě jen jedno (i když všichni víme, že je jedno, kolik kdo má dětí) a říkám si, že kdyby se to stalo dceři, tak bych to zabalila taky. o to víc si vážím lidí jako jste vy, že jste se dokázala zvednout ne kvůli sobě, ale kvůli jiným.

A i kdyby to závist byla, takové se nikdo nesmí divit
Dášenko, to není závist, to je obrovská bolest. A to že chodíte na terapii a berete léky je zcela pochopitelné. Taková bolest se, jinak podle mého názoru, zvládat nedá. Přeji Vám hodně síly a co nejvíce okamžiků, kdy se dokážete usmát i přesto, co Vás potkalo.
Smutný.Hodně sil a taky trochu optimismu.
Děkuju, snažím se již pár let, bolest však je stále ve mně a mám to na doživotí:(