Nikdy by mě nenapadlo, že mě vlastní dítě může tak zklamat... Od okamžiku, kdy se Karolína narodila, stala se pro mě tím nejdůležitějším bodem života. Věnovala jsem se jí, pomáhala se školou, četla jí po večerech knihy, brala ji na výlety... Zkrátka, dělala jsem vše proto, aby z ní vyrostl slušný člověk, který se v životě neztratí.
Karolína nikdy nebyla ve škole dobrá. I když jsem s ní den co den probírala učivo, na vysvědčení se jí vždy nějaká ta čtyřka objevila...
Řekla jsem si, že holka nikdy nebude geniální, a to, že ani nemá na to studovat střední školu, jsem překousla.
No a? Tak bude třeba kadeřnicí nebo prodavačkou... vždyť i toto jsou zaměstnání, která jsou u nás třeba.
Po dohodě s dcerou jsem ji dala na SOU Obchodní. Karolína však ve druhém ročníku prohlásila, že „učňák“ není nic pro ni a že tam odmítá chodit...
A kam chceš jít?
Co hodláš dělat?
Na tyto otázky mi nikdy neodpověděla, jen se vždy uchichtla. Snažila jsem se jí stále dokola a dokola vysvětlovat, že nemůže mít jen základní vzdělání. Že tím si zavře cestu k jakékoli lepší práci... Byla však k těmto názorům hluchá a stále mi opakovala, že se v životě neztratí.
Ach, co já se natrápila! Co já se naplakala... Nepoznávala jsem vlastní dceru, byla mi tak cizí a najít k ní cestu bylo nemožné. Uzavřela se do svého světa, kam směla jen její pochybná parta...
Otec Karolíny od nás utekl, když byl dceři rok, takže jsem ani neměla v nikom oporu či pochopení. A to bylo nejhorší... nevěděla jsem si s Karlou rady a potřebovala jsem vědět, že na toto hrozné období nejsem sama.
Sama jsem bohužel byla, a tak nezbývalo, než dál zkoušet vše možné i nemožné, jen aby holka dostala rozum.
Karolína se začala toulat. Stále častěji a častěji se stávalo, že jsem několik dní o ní nevěděla, netušila jsem, kde je... Pamatuji se, že jsem ji jednou 
Karolína přišla domů po třech dnech a hrozně se divila, ba přímo urazila, když jsem ji seřezala jako psa.
Dnes již dcera do školy nechodí, ke konci roku ukončila učení. Nemá tedy ani výuční list, nemá nic – jen základní vzdělání....
Ale je na sebe pyšná! Proč? Nu protože si dokáže vydělat dost peněz....
Živí se tím, že po nocích tancuje u tyče!!!
Bože, když jsem na to přišla, měla jsem chuť ji zabít.
Hrozně jsme se pohádaly a já jí řekla, že dokud nezačne žít slušně, nechci ji doma... Od té doby jsem Karolínu už pár týdnů neviděla...
Od známých vím, že se stále živí tancováním, a co je horší, sem tam dokonce předvede i striptýz. Je mi zle, jen si to představím.
A víte, co mě bolí nejvíce?
Že jsem dceru nezanedbávala, snažila jsem se jí dát tu nejlepší výchovu, ale evidentně jsem selhala...
Bratr má dcerku o rok mladší, než je Karolína, a řeknu vám, když Elišku vidím, plakala bych.
Eliška je pravý opak mé dcery... je tak hodná, spolehlivá, ve škole se učí na výbornou, nikde se netoulá....
Co já bych za to dala, mít takovou dcerku!
Moc mě bolí to, co Karla dělá, jaký život vede...
A nejhorší je, že je jí jedno, jak se trápím. Nebere mi telefony, a když ho přeci jen vezme, jen odsekne: Co zase chceš???
Nikomu nepřeji, aby si s vlastním dítětem musel prožít to, co si nyní prožívám já.
Příští týden jsem objednaná k psychologovi, snad mi pomůže, už totiž opravdu nevím, jak dál... Stále na mě útočí vědomí toho, že jsem opravdu totálně selhala.
Nový komentář
Komentáře
pekne napsany
Držím paní Martě palce,ať k sobě s dcerou najdou cestu.Pracuji s dětmi tohoto věku a vím jak je to těžké když si dítě postaví hlavu.Možná to bude chtít jen čas a dcera příjde sama na to čím ji jste.Věnujte se sama sobě a netrapte se,neselhala jste vy.J
Rafaiella: ty asi ještě nemáš děti co, že máš takový silný řeči
Pisatelku lituju, ani já bych asi sama nevěděla, co v takové chvíli.
Striptérky sice můžou být holky s vysokým vzděláním, kterým nic jiného nezbylo, ale tohle je rozdíl , když dcera pisatelky nemá žádné vzdělání.
ještěrka.ehp: 76
Vecernice: je fakt,že když já jsem chodila na diskotéky,tyče tam nebyly.Nemyslela jsem odhalení jakékoli části těla,ale příležitost.A nevím,jak to dnes na diskotékách chodí.Jenom chápu paní Martu,že z toho není odvázaná
kemy: prosím tě,když mě bylo 18 a taťka mi dohazoval kluka 25,tak jsem ječela takovýýý stařecccc
...a nebo někdo umřel ve 40
a já mávla rukou,že už měl život za sebou,šmárjá...to bych dopadla
..s věkem se to všechno hezky vyrovnává uvidíš
emma: 77 souhlasím, domnívám se, že paní Marta se zcela a až moc oddala jen k dcerunce a nemyslela vůbec na sebe.
sara.l:
kemy: nebojjjj i na Tebe dojde a budeš tam
Nikusa: jo, to věřim, potěší každá lichotka, zvlášť když už si o generaci vejš.
kemy: Syn má dnes 20let a neví to.A myslím, že mu to ani nikdy neřeknu.Dceři/má necelé 3roky)to když tak řeknu až bude dospělá, podle situace.Aby věděla, co to obnáší,rizika a tak(kdyby k tomu měla sklony.)Jinak mně to opravdu bavilo a prý jsem byla i dobrá.Dá se říct,že ještě dnes mám zájem o veškerý pohyb a postavu stejnou,jako tenkrát(syn se směje,že většině jeho kamarádům se strašně líbím).To docela v tomto věku potěší.
už tady blo porno, neska tyč, že to příště bude kurva a feťačka?
jezule: no to je pravda, nska de všechno. u nás je třeba soukromá hotelovka, kam když přišel muj
do prváku, byl tam s nim 24-tiletej kluk. 
Nikusa: fakt jo?
a co na to řiká syn? ví to? 
to nemyslim špatně, jen mě to zajímá. to si musela bejt kočka, co?
zklamala jste svoje predstavy, ne ve vychove vlastni dcery. Takze pokud se naucite brat ji takovou jaka je, a ne jakou byste ji chtela mit nebo dokonce jaka je jeji sestrenice, tak bude vse ok. Myslim, ze hlavne ted vas vase dcera potrebuje nejvic - aby nespadla do prostituce, protoze tam uz je jen krucek ke drogam (alespon si to myslim). Neurazejte se na ni, uz ted mate rodinu v troskach. Je jaka je a kdyz ji nebudete mluvit do zivota, ale budte ji milovat, tak to casem pochopi. Skolu si muze dodelat vzdycky.
Marta H: Tak já jsem zrovna jedna z těch, které tancovaly (5 let) u tyče.Zní to hrozně a taky to spousta lidí odsuzuje (jako by ty holky byly prostitutky). Můžu říct, že rodiče mně vychovali dobře, nikdy jsem nepila, nekouřila, nebrala drogy.Sice nějaké to vzdělání mám (maturita a dvě rekvalifikace), nikdy jsem se netoulala a nebyla promiskuitní. Stačí? Dnes je mi 41let (dělala jsem to před 13ti lety) a můžu říst, že mně to ani nijak negativně neovlivnilo. Dělá to spousta vysokoškolaček, není to o nízké inteligenci, ani o špatné povaze, jen má holka dobrodružnější povahu. Spíše záleží, aby nešla dál, což je jen krůček (a velmi lákavé pro mladé holky).
Marto, moc vám přeju, aby vám návštěva psychologa pomohla. Být vámi, přestanu se trápit a dělat si výčitky. Dělala jste, co jste mohla. Dcera si vybrala život, který teď "frčí" - rychlé peníze, a zatím nedomýšlí, že je to výdělek časově omezený. A že s vámi nechce mluvit v telefonu? Možná kdybyste změnila taktiku, nevyčítala, nesrovnávala s příbuznou - tím její vzdor jenom posilujete. Jestli je už plnoletá, stejně nic nenaděláte, živí se sama a tak, jak je to dnes běžné. Věřte, že nic netrvá stále, člověk se mění, vyznává jiné hodnoty a vaše chvíle přijde. To, co jste do dcerky citově investovala se neztratí, nevyjde naprázdno a vrátí se vám ve chvíli, kdy už to nebudete čekat. Něco jako návrat marnotratné dcery. Najděte si nový smysl života, neupínejte se jenom ke svému dítěti. I vy musíte žít a ne jenom přežívat, to je vaše povinnost k sobě. A musíte doufat a dokázat i odpustit. Když budete odmítavá, nebude mít důvod se měnit a vracet.
Marta H.: tak to co píšeš o své dceři, tak to mě trochu připomíná i mě samou. Do 15 let jsem byla dá se říct andílek, ale nastala puberta, mě chytli diskotéky a nic jinýho než diskotéka mě nezajímalo. Rodiče mě taky dali na soukromou školu na obchodku a já si tam chodila jen na chvíli vydusit čumák. Stalo se, že jsem do školy přišla jenom jednou za týden. Falšovala jsem omluvenky a jiné věci aniž o tom rodiče věděli. Vždycky jsem se těšila na pátek a na sobotu kdy půjdu zapařit a taky jsem se vracela třeba až v 07:00hod. ráno a chudák máma doma trnula hrůzou a celou noc třeba proseděla u okna a vyhlížela mě. No prostě pubertální spratek. Naučila jsem se kouřit, pít alkohol (naštěstí k drogám mě nikdy nic netáhlo) a obletovala jsem kluky. Školu jsem naštěstí udělala a taky jsem dostala rozum, ale až někdy v 21letech. Víš třeba se dcera vybouří a dostane rozum, ale teď s ní nic nezmůžeš, protože má svojí hlavu, ale věř, že si to jednou uvědomí a bude litovat.
Lotka: ale takhle to pani Mrata prece nemysli :) nemuzete tady vsechno brat doslova...ctete taky mezi radky!
Teda kluka mám taky na
, ale nikdy mě nenapadlo přemýšlet o tom, že bych záviděla někomu jeho dítě
To je jakoby se děti daly koupit a někteří rodičové by to své vrátili jako reklamaci
Souhlasím s Ještěrkou. Stalo se stalo. Ale možná někdy zmoudří a když ji definitivně zavřete dveře, tak už nepřijde.