Foto: Shutterstock
Psycholog se domnívá, že takzvaný ano den může rodině pomoci vystoupit z každodenního stereotypu, kdy o tom, co bude rodina dělat, běžně rozhodují hlavně dospělí, což Oberschneider uvedl pro Ashburn Psychological and Psychiatric Services. Říkat ano namísto ne může být osvěžující a přispět k osobnímu růstu a obohacení všech členů. Děti získávají větší autonomii a učí se rozhodovat. Vhodné je, pokud budou mít ano den za odměnu v jasně daném intervalu. Může je to motivovat k nošení lepších známek ze školy apod.
Důležité ovšem je, aby byla stanovena základní pravidla. Stěžejní je peněžní limit na dané aktivity a také jejich omezení na čtyřiadvacet hodin s tím, že by důsledky konání neměly tento čas překročit – vyhnete se tak tomu, že bude dítě požadovat nového psa, kterého jste mu několikrát zakázali apod. I s určitými omezeními mohou děti vymyslet pro ně skvělou zábavu, kterou třeba jen tak běžně nemají. Mohou si například nadiktovat zmrzlinu ke snídani, protáhnout večerku do pozdních hodin apod.
Zdroje: Moms, Michael Oberschneider, Ashburn Psychological and Psychiatric Services
Nový komentář
Komentáře
Náhodou je to docela zajímavé, ten nápad se mi líbí. S manželem to zkusíme, ale dětem o tom dopředu neřeknem. Pak to zkusíme ještě jednou a to jim dopředu řekneme. Jsem zvědavá na rozdíly
Blbost, když vymezíme o co nesmí žádat, tak jaký to má smysl? Když jsou v rodině děti, tak se volny čas přizpůsobuje jim, tak předpokládám, že si i oni vybírají. Večerka se protahuje o prázdninách, nebo třeba při oslavách.
... a já myslela, že v řadě případů, co takhle vidím kolem sebe, už to tak dávno je, že rodiče skáčou podle toho, co si děti diktují. A že by naopak bylo načase, aby některým pacholátkům už konečně někdo řekl "ne", aby si uvědomila, že se svět netočí jen kolem nich.
"Mami, můžu být celý den u kompu, z pyžama se převléknout v poledne, vůbec nejít ven a živit se jen palačinkama?" "A...nééé!" U nás by Yes Day nebyl komedie, ale totální zdechlárna Čímž nerozporuju, že je důležité, aby dítě slýchalo na své návrhy "ano". Tak nějak přiměřeně všeho každej den, což? Ano, ne i možná... Stejně jako dospělý člověk, který si také říká: ne, nežer to / ano, tam půjdu / tohle si možná koupím, bude-li osud přát...
A nejde to bez něj?