Zatočte se stresem

Capelucita: to mě taky u vytáčí, ale už si pomalu zvykám.

omlouvám se.....ve stresu!!!

Já jsem ve steru už z toho,že bydlíme s manželovými rodiči,prarodiči a dvěma provdanými sestrami...navíc se nám manželství hroutí...do doto dvouletá hyperaktivní a roznazlená dcerka...a já se snažím pořád myslet pozitivně a vše zachránit.....

risina: bez stresu to asi u me nepujde.Jak rikas z kazdeho pokoje jina hudba spis narez.V chodbe strhany tapety a nekdy uz malokdy louzicky a ti tri chlapy to vesele prekracujou.Do toho kamoska,ktera je momentalne nastvana tak mysli,ze se vyrve u nas a taky synkove se do sebe nekolikrat denne pusti nevybiravym slovnikem.A muj mladsi syn cele prazdniny sedi doma a doslova na me visi a chodi vsude za mnou.Ted tady lezi a huci.Kam jdu ja jde za mnou a syn a kdyz se koupu rve za dverma od koupelny a na wc taky rve za dverma.Takze abych mela klid musim se odstehovat

Mě většinou po návratu domů vítá hudba - různá z každého dětského pokoje - a k tomu puštěná televize, na kterou se dívá manžel. A z toho mám tedy stres jak hrom, já chci TICHO!!!
A s tou vanou - mám koupel natolik spojenou s rituály "před spaním", že mám strach, že i kdybych si ji dala v podvečer, zamířím pak rovnou do postele...

jaska: Jednou jsem vešla ke kolegovi do kanclu a on tam skákal po židlích a stolech a řval jak opice... Zůstala jsem opřená o futra a vychutnávala si to...
Když doskotačil, tak z něj vylezlo, že usínal nad projektem...A má vyzkoušeno, že když začne hulákat a blbnout, tak probudí hlavu!

jaska: to bych taky brala, někdy se mi chce tak strašně spát a do konce pracovní doby ještě 2 hodiny a kafe nezabírá

já někde četla, že jsou lidé, kteří ve stresu podávají nejlepší výkony ...

Vivian: No, já se nestresuju klasicky, v práci, tam mě hned tak něco nevytočí. Spíš mám někdy takové návaly (nevím esli stresu) z běžného života. Sem sama s dětma už dlouho, ale jednou za čas na mě padne děsivá úzkost, třeba když sou oba na vysoké, že je neuživím a tak. To pak nespim, padám naznak a chce se mi brečet a obvykle mám v takové chvíli chuť rozbít oblečej inseminátorovi . Nebo když mám s někým kolem sebe něco nevyjasněného, je to třeba takové spíš pocitové, ne přímý problém, jenom napětí, tak sem z toho taky mimo.

Vivian: tak tohle já se zatím ještě učím

Já mám to štěstí (ťuk, ťuk na dřevo ), že nevím, co je stres... umím se nasrat nebo rozbrečet, ale stres nikdy neprožívám.
V práci třeba i když byl frčák a nestíhalo se a bylo nutno kmitat, mě se to jakoby nedotýkalo, pracovala jsem v klidu a nenechala jsem se strhnout okolním šílenstvím, protože mi připadalo spíš kontraproduktivní a já jsem si radši říkala, že to přece nějak dopadne a když nejde o život (což paradoxně často šlo ), jde o houby... a že je vždycky výhodnější zůstat v klidu, než se stresovat
Když se rozčílím, většinou to rychle přejde, jsem takzvaně splachovací

Pavluska: Jó, tady je každá rada drahá. Jestli to ovšem trvá dlouho, mohla by hrozit depka, zkus doktora.
Jinak udělat si každý den jednu malou radost. Trošku i "nasilu", něco pro sebe. Vana, masáž, pleťová maska, procházka, prostě něco. Jinak nevim, držim Nebo víš co? Já Ti zazpívam, to budeš rači hnedka aktivní, jak budeš prchat

Mně taky pomáhá zpívání,děti se ke mně taky přidají.

Já si teda zpívám, je pravda, že mě to zbaví stresu, ale zase to uvede do stresu všechny okolo

Janinas: toho jsem si taky všimla a ještě teď se tomu musím občas bránit. Vždycky jsem si říkala, co udělám, až přijdu domů - nejdřív to a pak tohle a potom... Prostě až přijdu, tak to začnu řešit a ne honem honem hned a všechno najednou. A nebo jsem seděla ve vaně, myla si vlasy a už přemejšlela, že až vylezu, tak .. a než mi uschnou vlasy tak uvařím a pak... a v tý vaně spěchala a ... tak to

Jo a taky jsem četla, že člověk pozná, že je v napětí (hlavně když usíná), že má jazyk přilepenej na patro. A toho jsem si na sobě před usnutím často všímala. A že na uklidnění je dobrý párkrát denně si sednou a uvolnit se, vnímat, jak se celý tělo uvolňuje, ruce, nohy, ten jazyk :-))) a že stačí pár minut, takže se to dá vpodstatě kdykoli, kdekoli, kde se člověk může posadit, opřít hlavu a uvolnit. A ještě tam psali, že i podle toho, která ruka se jak uvolňuje se pozná pravák a levák a to i přeučenej. Protože ta "šikovnější" ruka se zdá teď nevím jestli těžší nebo teplejší, to už si nepamatuju.

Je to pravda, že při příchodu z práce je člověk pořád ještě ve stresu a každý sebemenší problém ho rozčílí. Je zapotřebí relaxace a udělat si chvilku pro sebe. Já si uvařím kávu a čtu časopis nebo noviny. Děti jsou většinou venku s kamarády, takže mám hodinku pro sebe. Teprve později s nimi dělám úkoly do školy a vařím večeři.

Taky si poslední dobou uvědomuju, že se úplně zbytečně nervuju kvůli hloupostem a špinavý prádlo v pokoji nebo neumytý nádobí v kuchyni mě nechává chladnou (pokud neodjíždím na několik dní, to ho umeju). A kolikrát se mi stalo, že když jsem se něčeho hodně bála, tak to .. ťuk ťuk ťuk.. nakonec nebylo vůbec tak strašný, ať už šlo o něco v práci nebo doma. A ta muzika, tak ta na mně funguje. Ať už reprodukovaná přístrojem, mnou na hudební nástroj, poslouchaná na koncertě nebo když si pro sebe zpívám.

S tím snížením tělesné teploty pro lepší usínání je to zajímavé.
Po příchodu z práce domů sice nemám čas ani myšlenky vlézt si poležet do vany, ale je fakt, že i taková rychlá sprcha a pár minut relaxace pomáhá (a pak s elánem DO TOHO :-) ......). Asi bych nepostupovala přesně podle tohoto článku, ale dá se to.. upravit podle sebe .. a hlavně, faktem je, že stres v našich životech existuje, a je dobré si to připomenout (včetně návrhu, co s tím - a že bychom s tím měli NĚCO dělat.)... a trošku s ním zatočit :-)