cl.jpg
Foto se souhlasem Štěpánky Fingerhutové

Po seriálu Devadesátky točíte Děti Nagana odehrávající se také v devadesátých letech. Je to i doba, kdy jste se narodila. Jaký k ní máte vztah?
Ano, ta doba je teď v kurzu. A to nejen co se týče módy, ale lidé už se nebojí otevírat devadesátkové kauzy. Taky mají dost prostoru režiséři a tvůrci narození třeba do roku 1998, kteří na tuto dobu rádi a barvitě vzpomínají. Takovým člověkem je i režisér a scenárista filmu Dan Pánek. Nějaké v uvozovkách čistě devadesátkové artefakty jsme měli i na natáčení Dětí Nagana a já jsem byla nadšená. Od plakátů z časopisu Bravo po dobovou videohru nebo lepivý lesk na rty a žvýkačku v plastovém kolečku.
 
A jaký vztah máte k hokeji?
Můj táta mě s hokejem vychovával. Fandíme společně u televize mistrovství světa a jednou jsme byli i osobně na stadiónu, jen nevím, jestli to byl světový pohár nebo právě mistrovství. Musím se táty zeptat. Každopádně jsem podle fotek měla na sobě dres Jaromíra Jágra a vlajky na tvářích i v ruce. 
 
V Dětech Nagana jste prý dostala dokonce roli na tělo. Jak k tomu došlo a jaká role to bude?
Hraju Petru, teenagerku, starší ségru dvou dětských hrdinů. Ve scénáři bylo napsáno, že vypadá jako Avril Lavigne. To mě moc potěšilo, protože jsem tuhle zpěvačku svého času vážně zbožňovala. A režisér Dan mi o téhle roli opravdu napsal, že má ve scénáři novou postavu a že se mi nápadně podobá.
 
Ve filmu hrajete sedmnáctiletou dívku, přitom jste skoro o deset let starší. Berete mladistvý vzhled v herectví jako výhodu?
Určitě je to super v divadle a obecně je to výhoda. Jsem ráda, že o mně tvůrci ještě přemýšlejí tak, že zvládnu zahrát mladší postavu. Ale má to samozřejmě i nevýhody. Pokud mě tvůrci neznají, dost často propadnu castingovým sítem a na roli s věkovým rozmezím 18 až 22 let už mě nepozvou, protože se jim jednoduše v databázi nevyfiltruji. A když hledají starší herečku, třeba pro roli maminky, někdy mě pošlou domů, že na to ještě nevypadám. 

Je vám něčím blízká devadesátková móda?
Líbí se mi, protože mi připomíná můj oblíbený seriál Přátelé.
 
A co móda obecně? K jakému stylu tíhnete a co je nejoblíbenější kousek vašeho šatníku?
Móda není moje doména. Líbí se mi, když je někdo dobře oblečený, ale trvalo mi dlouho, než jsem si našla svůj vkus a nebaví mě se orientovat v tom, co je trendy. Co jsem ale zjistila je, že není nad kvalitní jednoduchý kousek. A že za kvalitní věci, co se dají nosit opakovaně, se vyplatí připlatit. Mým nejoblíbenějším kouskem jsou asi džíny Levis 501 crop v černé barvě.

SF-S-partnerem-v-canyonu.jpg
Foto se souhlasem Štěpánky Fingerhutové

Nevadí vám, že se o vás dost píše jako o prostitutce z Devadesátek? Je to trochu škatulka...
To je už u nás hereček, záměrně říkám spíš hereček, takový zvyk. Zatím co o kolegovi napíšou do titulku, že je charismatický herec nebo hvězda Devadesátek spolu se jménem a příjmením, my jsme kočičky, blonďaté kočičky, sexy sestřičky nebo sexy prostitutky… Nechápejte mě špatně, já jsem naopak ráda, že jsem spojována právě se seriálem Devadesátky, je skvělý a mně se Jana hrála moc hezky. Je to taky moje jediná prostitutka, takže se o škatulce mluvit úplně nedá, jen jde asi o divácky nejvýraznější roli a mě to těší. Ale je škoda, že u hereček se titulky musí popisovat takhle, aby se na články klikalo.
 
Podporujete organizaci proti sexuálnímu násilí. Je to něco, co je třeba v hereckém světě častější než jinde?
Nemyslím, že by to bylo v mojí branži častější. Žádnou statistiku na tohle téma jsem neviděla. Organizace Bez trestu se primárně zabývá zlehčováním domácího a sexualizovaného násilí a bojuje za spravedlivé tresty. Každý druhý pachatel znásilnění v Česku je totiž za svůj čin potrestán jen podmínkou.
 
A nejsou v herectví hranice toho, co se sluší, co ne obecně trochu posunuté?
Doba je taková, že minimálně moje generace, tedy alespoň podle zkušeností z divadla, rozhodně ví, co si dovolit může a nemůže a já se radši obklopuji lidmi, co tuhle elementární empatii mají. Ale vím, na co narážíte. V herectví jsme si rozhodně fyzicky bližší, než kolegové co mají kancelářské židle půl metru od sebe, ale to, že se kolegy při hraní dotknu, je součást mojí práce a to že ho někdy poplácám po rameni, obejmu ho nebo mu rozcuchám vlasy, tak to dělám jenom s kamarádem nebo s tím, u koho vím, že náš vztah to tak oboustranně akceptuje.
 
Setkala jste se například s obtěžováním ze strany režiséra? A když ne přímo s obtěžováním, co třeba hrubé chování nebo nedostatek respektu kvůli tomu, že jste mladá herečka a režisér tak může mít dojem, že má navrch? 
Od režiséra ne. Ale před několika lety jsem setkala s nevhodným chováním od několika starších herců a také od jednoho producenta. Žádala jsem od něj dodržení podmínek, na kterých jsme se domluvili předem, a vyslechla jsem se, že jsem drzá holčička. Od té doby vyřizuje moje podmínky na natáčení agentka. Už se mi nic takového znovu nestalo.


Na střední škole jste trpěla anorexií a potom na konzervatoři bulimií. Říká se, že se tyto nemoci nikdy nedají zcela vyléčit. Objeví se vám někdy v hlavě červík ohledně toho, co byste měla a neměla jíst?
Ne, posledních několik let jsem s tím neměla problém. Jediné, co se mi děje, je, že dobře nezvládám situaci, kdy jsem hladová. A když hodně zhubnu, tak jsem z toho ve stresu. 
 
Jaký máte momentálně vztah k jídlu a jak se stravujete? Prý i ráda vaříte...
Miluju jídlo a moc ráda vařím. Mám bohužel silné alergie a histaminovou intoleranci, ale jsou horší věci, a i tak se snažím stravovat co nejlíp. Jídlo miluju. 
 
Co byste poradila dívkám, které si třeba něčím takovým procházejí?
Pořád opakuji, že nejsem odborníkem na tohle téma, a proto nemůžu nikomu radit. Zmínila bych jen, aby se obrátily na centrum Anabell a web anabell.cz.
 
Vaším přítelem je kardiolog. Čím si získal vaše srdce?
Jednoduše vším.
 
A čím jste si získala vy to jeho?
To byste se musela zeptat jeho! (smích)

Zdroje: autorský rozhovor

Čtěte také: