Těžký život s puberťákem? Tak na tohle téma bych mohla napsat knihu. Mám totiž jednoho doma. A poslední dobou už to je kdo z koho... Buď vydržím já, nebo ona... Kdo nezažil, nepochopí.

Věci jako neidentifikovatelný řev dunící z reprobeden, načerno vymalovaný dětský pokoj nebo pozdní příchody odkudsi zvládám ještě jakž takž... věčně nafučený ksicht, připomínky ke všemu a na všechno a flákání ve škole už méně. Někdy mám pocit, že si ráno řekne, že mě přes den vytočí na maximum, a potom s uspokojením večer háže zhnusené a nechápavé oči, co mi to zase přeletělo přes nos, že s ní nemluvím...,o)) Ach jo, život s puberťákem je opravdu zkouška pevných nervů. Kdosi mi řekl, že to trvá jen pár let, tak do šestnácti, sedmnácti a dostane rozum... Té mojí je 16. V pubertě je od 13, a když včera dostala peníze na zimní boty, nechala si za ně udělat piersing do obočí. Tak nevím... U nás to ke konci ještě asi zdaleka nespěje...,o))

Když jí bylo 13, našla si prvního kluka a začala flákat školu. Ze samých jedniček byly 4 trojky na vysvědčení. V devítce už propadala ze dvou předmětů... Z premiantky se ze dne na den stal největší flákač třídy. Učitelé nechápavě kroutili hlavami, my jsme zakazovali, nadávali, znovu povolovali, dolízali... Přiznám se, že jsem dosud nenašla způsob, jak s ní jednat. Na školu se dostala až v druhém kole, a to po urputném boji, kdy mi tvrdila, že bude raději kuchařka nebo servírka, že potřebuje brzy peníze. Jednou se přizabila na kole, když jela opilá ze zábavy a přeletěla přes řidítka. Začala chodit s klukem o 6 let starším. Začala sledovat bojové sporty, chodí v černém a nosí těžké boty. Kolikrát vážně cítím beznaděj... říkám si, kam se mi poděla ta sladká kudrnatá holčička, co mi tak ráda seděla na klíně a povídala o všem možném...???

Ale prostě asi jen dospěla... tedy snaží se o to. Ve velmi vzácných světlých chvilkách mi řekne: ,,Mami, já za to prostě nemůžu, najednou cítím, že budu uražená a nafučená a nedá se s tím nic dělat. Tak na mě nemluv, ono to zase přejde..." Takže i když to období trvá už tři roky a pravděpodobně ještě nějakou chvíli trvat bude, já čekám, až to přejde. Trnu hrůzou, aby se jí během toho čekání nic nestalo, nikdo jí neublížil a snažím se, aby pořád viděla, že i když někdy kolabuju vztekem a mám úplně reálnou chuť na co nejbrutálnější vraždu, že ji mám pořád moc ráda... a těším se, až mi zase sedne na klín a bude moje holčička...

Krásný den a pevné nervy přeje Maši

Cítím s vámi, ale buďte v klidu. Dokud chodí každý den domů a je ochotná s vámi vůbec hovořit, je to ještě dobré. Drsná image, těžké boty a uvnitř strašlivá nejistota - to jsou oni, naši milovaní a nenávidění puberťáci.

Pište, pište, jsem zvědavá na další zoufalé matky. Zajímalo by mě i to, jestli si pamatujete na vlastní pubertu - byly jste taky tak nesnesitelné?

Nejlepší příspěvek odměníme multivitaminovým přípravkem na zvýšení imunity - té máte věru zapotřebí.

(Soutěž: 4 - něhož)

Reklama