Byla to láska na první pohled. Do Martina (39) se zamilovala v té chvíli, kdy se ho coby servírka přišla zeptat, co si dá k večeři. A nebyla v tom sama. I on na ni mohl oči nechat. Flirtovali spolu a ona pak na stole našla na účtence jeho telefonní číslo. Napsala mu ještě ten večer a druhý den měli první rande. Jenže od chvíle, kdy to mezi nimi začalo být vážné, se Romana nemůže zbavit strachu. Obává se, co s jejich vztahem udělá její tajemství, které před světem bedlivě střeží.
Foto: Shutterstock
„Jde o to, že mám dítě. Osmiletou holčičku. To by asi nebylo až tak strašné, jako fakt, že jsem ji od svých osmnácti, kdy jsem ji porodila, neviděla. Opustila jsem ji i jejího otce. On ji nejdřív vychovával sám, ale brzy si našel přítelkyni, které moje dcera říká mami. Netuší, že není její biologická matka, vůbec neví, že existuji. Nezlobím se, já sama to tak chtěla. Otěhotněla jsem omylem a necítila se na mateřství. To můj bývalý přítel, který už byl starší, mě k tomu přemluvil. Že to společně zvládneme, na miminko se těšil. Ale já vydržela jen pár týdnů. Nedávala jsem to a opustila je. Oba. Beze slova. Po pár dnech jsem se sice vrátila, ale jen pro své věci. Časem jsme se domluvili, že se Klárky vzdám i právně, aby ji mohla adoptovat ta jeho nová žena. Bylo to nejlepší možné řešení pro všechny. Já své dceři v té době nemohla dát, co si zasloužila. Měla jsem o životě jiné představy,“ hovoří Romana o své minulosti, kterou by nejraději úplně vytěsnila. Jenže tuhle kapitolu jejího života tak úplně vymazat nelze.
Její přítel totiž v poslední době stále častěji hovoří o svatbě a založení rodiny. „Je na něm vidět, jak moc se na děti těší, je rodinný typ. Ani já bych se jim už nebránila. Za těch osm let jsem dospěla, mám něco za sebou. Jenže zároveň mám obrovský strach svěřit se mu se svou minulostí. Že už dítě mám, to by asi i dokázal překousnout. Ale že jsem ho opustila, nevídám se s ním, jako by neexistovalo, to by ho asi šokovalo. Začal by mě vnímat jinak,“ děsí se narušení vztahu Romana. Zároveň ale ví, že by nepříjemná pravda stejně asi vyšla najevo.
„Jakmile otěhotním, už se všude uvádí, jestli jde o první těhotenství, první narozené dítě… A zrovna Martin je ten typ otce, který bude chtít všechny prohlídky i porod absolvovat se mnou. Byla by velká náhoda, kdyby to někde neprosáklo,“ přemítá Romana. Sílu k přiznání v sobě však zatím nenachází, nechce o partnera přijít.
Zdroj informací: respondentka Romana
Nový komentář
Komentáře
Ano, není máma. Navíc toho titulu byla právně zbavena,asi ani neplatí aliimenty. Pouze biologicky porodila ,ale mámou se nestala, jinak by nedokázala opustit miminko ,které ji nutně potřebovalo.Matka je ta, která se o dítě stará 24 h denně, bez ohledu na to, jestli se na to cítí nebo ne,ale protože je to potřeba. Jak se s touto informací porovná nový adept, to je otázka, protože já to nehodnotím jako mladickou nerozvážnost,ale jako neschopnost se postavit k životu zodpovědně. A to už v 18 letech musíme umět.
Jinak ten titulek je facka všem skutečným matkám. Romana není "máma", to je ta druhá žena, která se o její dceru stará. Romana o sobě jako o mámě vskutku hovořit nemůže.
S mou povahou, kdybych hypoteticky měla něco takového řešit, bych tomu současnému příteli všecko na rovinu řekla. A bude okamžitě vědět, na čem je. Když to utají, může se celé roky užírat obavami, kdy to na ni praskne. A ono by to prasklo zaručeně. Řešit to až potom, to by už mohli mít spolu děti a byla by to tragédie pro všecky.
Je nutné říci celou pravdu teď než bude pozdě, pokud ji má rád tak to pochopí..... udělala by druhou největší chybu ve svém životě, kdyby to s přítelem neřešila....
Je to jak z minulého století. Před osmi lety už byl na trhu dostatek antikoncepčních přípravků, aby nemusela sedmnáctiletá dívka nechtěně otěhotnět. Když už měla tu touhu hrát si s někým na tatínka a maminku. A co její rodiče? Proč ji nepoučili? Proč jí dovolili, aby si dítě nenechala? Anebo ji k tomu donutili? Je špatně vychovaná a nezodpovědná. Nebyla "zralá"? A teď už "zralá" je? Ne. To není věkem. To je hlavou.
Upřímně, nedokážu takovéto rozhodnutí pochopit, ale lidské osudy jsou různé. Mám stejný názor, jako Rikina. Tohle je příliš vážná věc a partner má plné právo toto vědět. A informovaně se rozhodnout. Samozřejmě je možné, že vše skončí, ale to je riziko vlastních rozhodnutí. Romana udělala před lety velmi vážně životní rozhodnutí a musí nést všechny následky. Jak pro ni pozitivní - osm let bez zátěže v podobě potomka, jelikož to dítě vnímala jako zátěž, tak teď možná rizika v podobě nemožnosti vytvořit již chtěnou rodinu. Sice by se o tom teoreticky neměl jak dozvědět oficiální cestou, ale kdykoliv to může říci někdo z příbuzných. A nevěřím tomu, že by se to takto nikdy nedozvěděl. Teď se o tom možná nemluví, ale umím si představit,že pak v budoucnu, až bude nějaká starší příbuzná houpat kočárek s miminkem, tak se neprokecne stylem "kdyby tě tak viděla tvoje sestřička", a nastane vztahové rodinné inferno. Představa, že by mi teď po letech někdo řekl, že má můj muž někde dítě....V pořádku, děti se někdy doslova přihodí, aniž by se plánovaly. Ale ten fakt, že mi to neřekl, to by bylo to peklo....
Tady fakt nevím. Na jednu stranu - odkud by se to Martin dozvěděl? Možná od rodičů Romany. Jestli nějaké má, vůbec se o nich nezmiňuje. Jinak mě nenapadá, kdo by mu to měl říkat? Kdyby pán chtěl chodit s Romanou na gyndu na prohlídky, tak si počká v čekárně. To jsem v životě neslyšela, že by doktor vyšetřoval ženu a přes rameno mu čuměl manžel dotyčné. Možná ho nechají kouknout na ultrazvuk, ale u toho se zase vůbec nemusí mluvit o předchozích těhotenstvích. Právně Romana žádné dítě nemá, její dcera má jinou matku, a tudíž není důvod, aby to kdo vytahoval na světlo. Dokumenty o adopci nejsou veřejné. Pravděpodobnost náhodného úniku informací podle mě není velká. Ovšem nevím, kolik lidí z Romaniny rodiny, příbuzenstva a přátel o tom ví a prokeclo by to. To musí vědět Romana. No a na druhou stranu tento nový budoucí manžel Romany by to vědět měl. Protože není vyloučeno, že by se situace zopakovala a Romana zase po pár týdnech od dítěte uteče, jakkoli se teď kasá, jak je dospělejší a že už by to neudělala. Ta možnost je vždycky. Stačí nějaké hnutí hormonů po porodu a Martin by se mohl hodně divit. Lepší by pro něj bylo, kdyby všechno věděl a mohl si to rozmyslet, jestli do toho půjde i tímhle rizikem. A rovnou říkám, že já bych to nechtěla riskovat, mít dítě s někým, kdo už jednou zdrhnul.
Reknete mu celou pravdu. Pokud vás má rád, tak pochopí. Byla jste mladá, nezrala, nevěděla si rady sama se sebou. Nemá smysl něco skrývat a denodenně se obávat, že se to váš partner dozví z jiného zdroje. Minulost si člověka vždycky nějak najde.
Za celé dva roky nenašla odvahu říct partnerovi že má dítě kterého se vzdala protože nebyla zralá ho vychovávat. To snad není ani možné. Minulost většinou každého dožene a pokud je člověk upřímný a svěří se hned na začátku nového vztahu má to určitě menší následky než když se to provalí až po čase. Riskuje svým tajemstvím že ani žádná žádost o ruku a nově založená rodina nebude. Záleží na Martinovi jak se zachová, tedy pokud Romana konečně najde sílu a řekne mu pravdu.