Má zástupkyně a korektorka našeho magazínu Klára Milošová zareagovala na mou výzvu a vyjádřila jasně své názory na současnou pozici bezdětné ženy ve společnosti.
Tak dobře, poslední tvůj komentář pod novinkou byla výzva!
Protože jsem v práci, nemůžu se sáhodlouze rozepisovat. Ale ptal ses, co nás/mě irituje?
Tak tedy, nejvíc mě irituje, že:
- Mě jako ženu společnost vnímá jenom jako inkubátor pro budoucí potomky, protože jinak nechápu, proč ten tlak ze všech stran, že ty děti musím mít
- Že je mi diktováno nejen, že je mám mít, jinak jsem jako žena méněcenná, ale že je mi i přímo či nepřímo diktováno, kdy a s kým je mám mít… že třeba musí být otec dítěte u porodu, jinak mě prostě můj partner dost nemiluje… že zkrátka MUSÍM to a tamto
- Že po porodu dítěte mnoho žen ztratí svoji identitu, začnou se chovat jako šišlající pindulíny a na čele mají napsáno: JÁ JSEM PORODILA, KDO JE VÍC.
- Že se na mě Velké Matky dívají a pohledem říkají: Ty chudinko bezdětná (přitom často závistí můžou puknout, když si můžu jako bezdětná dovolit věci, na které ony můžou leda tak zapomenout (nebo vzpomínat…))
- Že spousta žen má děti jenom proto, že je k tomu „někdo“ dotlačí, a podle toho to potom vypadá.
- A že si spousta nejenom žen, ale i mužů, neuvědomuje, že početím a porodem starost o děti nekončí, ale začíná – že je třeba z těch dětí vychovat slušné lidi.
Tak.
Díky Klárko za Tvůj názor. Já ti sám za sebe na část těch argumentů odpovím sám za sebe.
Člověk, ať chce, nebo ne, je jen jedním ze živočichů obývajících naši planetu. Lidi stejně jako jiní živočichové se dělí na dvě pohlaví. Jedno mužské, druhé ženské. Aby zvířátko člověk nevymřelo, je potřeba, aby se pářilo a rozmnožovalo. Příroda to tak chtěla a vybavila nás vším potřebným, tělem, orgány, instinkty, hormony, prostě vším, co je k tomu potřeba.
Naše společnost (myslím auroamerický kulturní prostor) je zparchantělá. Obecně důležité instinkty potlačujeme svou pohodlností a často je již nemáme, nebo je nechápeme.
Ten tlak, co okolo sebe cítíš, je tlak těch instinktů. Příroda říká, že žena, která v plodném období nemá dítě, je divná. A naopak těm, co dítě mají, dává pocit spokojenosti. To příroda v nás bojuje za naše přežití jako druhu.
Pokud v nás zvítězí ona pohodlnost, vymřeme.
Proto je mým heslem, milujme se a množme se. A jak tě znám, až budeš mít miminko, taky svět uvidíš jinou optikou. Až ti malá kvíčala čapne ruku, stiskne a oddaně se na tebe podívá, zařadíš se po bok nás ostatních. I když samozřejmě si zachováš důstojnost…
Dnešním tématem dne je Den dětí. Proč si je pořizovat, proč si je nepořizovat. Jsme na své děti hrdí, vkládáme do nich své ambice, Prostě si o nich povídáme. Přispějte svým názorem, zapojte se do polemiky, pochlubte se na e-mail:
Příspěvek, který se mi bude nejvíce líbit, odměním pytlem s bonbony nimm2
Atˇsi i děti ve vašem okolí užijí sladkostí…
Nový komentář
Komentáře
Dokud se ptají:" Proč jste sama? Proč nemáte děti?", dá se to ustát. Horší jsou otázky: "Proč jste zůstala sama, proč jste neměla děti?". To má pak člověk pocit, že vystupuje na konečné.
pinokio — #17 Já nemyslím, že by to bylo stigma, kolikrát jeden neomalenec vystačí na hodně dlouho.
A já si myslela,že v dnešní době už to není takové stigma-mít anebo nemít děti.Znám plno třicátníku nebo třicátnic,které děti nemají a takové stupidní věci si o nich nemyslím.Je to přece každého věc.
Naprosto autorku článku chápu.
"Šišlající pindulína"...
Kláro M., naprosto rozumím Vašim pocitům. Byla jsem dost podobná. Vždycky jsem zvažovala, DO JAKÉ SPOLEČNOSTI (státu) člověk dítě přivede. Nemyslím si, že "pudovost" je to pravé, co rozhoduje za celý komlex důvodů a pocitů, které vedou k rozhodnutí mít dítě. Dítě není zábava na rok, ale závazek na podstatnou část života a starost na život celý. Je to výsostně osobní rozhodnutí a dobrovolně přijatá zodpovědnost. Člověk se má pro dítě rozhodovat tehdy, až cítí (ví), že takový závazek se všemi plusy a mínusy zvládne. Na nějaké "tlaky" se můžete upřímně vybodnout. Je to Váš život.
Díky všem za podporu. Ve skutečnosti to nebývá tak vyhrocené a rozhodně z toho všeho nemám mindrák, i když některé ženy v mém věku už by možná podléhaly skepsi - nebo depresi... ale nedovedu si představit, jak by to vypadalo, kdybych to dítě třeba ani mít nemohla, ze zdravotních důvodů... a teď jak bych to musela všude pořád vysvětlovat! Nedejbože bych začala poslouchat chytré řeči typu měla sis ho pořídit ve dvaceti! Samozřejmě to ten problém posouvá zase do jiné roviny, ale přesto. Ten tlak cítím a je mi nepříjemný.
Naštěstí vy jste mě dnes naladily optimističtěji. :)
Mě teda společnost nevnímá jako inkubátor. Aspoň mi to teda ještě žádná společnost najevo nedala.
Altamora — #11 Ačkoliv nemít děti je rozhodnutím jako nemít mobil, nekoukat na televizi, přeci jen jen rozmnožovací pud natolik silný, že reakce okolí snad někdy může bolet víc, než jsme ochotni dokonce připustit. A že lidé dokážou, i když jejich zájem na nás je velmi malý, kolikrát hodně ublížit. Snad právě proto, že jejich zájem je menší, než se nám zdá.
S kým se to stýkáte, že se na vás koukají jako na chudinku bezdětnou? Není to jen vztahovačnost? Ve skutečnosti totiž ostatní lidi zajímáme méně než se nám zdá.
German — #7 Vždyť to Radek přesně popsal - jsme živočichové a rozmnožovací pud je u živočichů hodně silný. Proto se na bezdětné ženy koukají lidi s údivem a nepochopením. Je na nich, aby to ustály a nenechaly se okolím zviklat. To je stejné jako když mě okolí předhazuje, jak v dnešní době můžu být bez ... (auta, mobilu, internetu, lze doplnit cokoliv dle libosti) Řeč se mluví, voda teče, a pokud si za svým názorem stojím, tak cizí názor beru jen jako informaci, ne jako nátlak.
maje — #6 Je to takové těkání. Někdy tiché jak potůček nikdy hlučností přetluče orloj. Kdo nezažil nepochopí
to jsou všechno hezké názory které může ženská mít až do věku, kdy již není cesty zpět, pak už je pozdě....
No vida, a já myslela, že předsudky ohledně dětí a svatby apod. jsou záležitostí doby cca před 30 lety.
Ale je fakt, že jsem se s tím už taky setkala. Mám známou, které je dost přes třicet a děti mít nechce (na důvody jsem se neptala, není to zas tak důvěrná kamarádka). Jednou na to přišla řeč mezi jinými známými a jeden z přítomných (muž, 50 let) se k tomu vyjádřil ve smyslu, co je to za ženskou, když nechce mít děti?! A to jste měly slyšet ten tón v jeho hlase...
ToraToraTora — #2 ale ten neklid přijde ve chvílích probouzení se z oné zasněnosti do tvrdé každodenní reality
ToraToraTora — #2 nebo touhu po pokoji v duši...
Že se na mě Velké Matky dívají a pohledem říkají: Ty chudinko bezdětná (přitom často závistí můžou puknout, když si můžu jako bezdětná dovolit věci, na které ony můžou leda tak zapomenout (nebo vzpomínat…))
- Že spousta žen má děti jenom proto, že je k tomu „někdo“ dotlačí, a podle toho to potom vypadá.
toto jsou dvě pravdy, jež do kamene tesat - nebo spíš na nástěnky v čekárnách na gyndě
Kláro, uplně vás chápu. O to víc mne těší, když potkám nějakou ať bezdětnou či majitelku vlastní školky, co si zachovaly bez ohledu na množení/nemnožení důstojnost, grácii a ženskost
secret — #1 spíš neklid v duši
" těm, co dítě mají, dává pocit spokojenosti " a to vám řekl kdo?
