Zastavíš u nehody? Samozřejmě!! Deset lidí z deseti vám na podobnou otázku odpoví přesně nakopírovanou odpovědí. Logicky. Všichni přece chceme být slušní lidé.
Skutečnost mnohým ale přímo bere jejich slova z úst…
…ona to v reálu totiž není vůbec žádná snadná věc. Hlavou projede celá paleta scénářů.
Teď tam bude dítě nebo někdo, kdo krvácí, přijedu pozdě, dokážu tam vůbec něco? Co když ještě víc uškodím? Mám na to vůbec nervy?
A když si to všechno jeden za volantem přehraje, je najednou o pár set metrů dál a už to vlastně nemá ani cenu.
No, pro někoho mohlo…
Kam se poděli?
Svého bígla jsme dali jedné malé holčičce, která byla hodně nemocná a která po ní prahla. Abych se přiznala, nevadilo mně to. Bígl není ovčák a moje předešlá Ladynka…
…holt jsem se přecenila, když jsem myslela, že jiná rasa bude lepší.
Strašně jsme se na slečnu ovčákovou těšili a do Hradce Králové to bylo ještě hodně daleko.
„Ty bláho, mami, vidíš to?“ hlásí všichni kousek před Bělským mostem.
Viděla jsem. Jak bych mohla nevidět auto v protisměru rozervané jako prápor. Před námi jelo hodně aut a proti také.
„Ježiši Kriste. Johanko, ty zůstaň v autě,“ poprosila jsem, protože je to tam vážně hodně frekventované a hlavně jsem netušila, co uvidíme. Kdyby mně v tu chvíli někdo změřil tep, byla by to zajímavá hodnota.
Rozbolel mě žaludek a klepaly se mi ruce. Ale copak lze udělat něco jiného než se pokusit pomoci?
„No tak hysterická jim moc platná nebudeš. Hruť se laskavě až pak,“ přikazovala jsem si. Krom toho mi moc nepřidaly výkřiky Pavlíny a Alice „Ty vole, to je strašný, co proboha dělal, že to takhle otočil.“
Se staženým žaludkem jsem spěchala k autu. V zemi vyrytá rýha od střechy, po které evidentně jel několik metrů.
Stále nikdo nezastavoval.
Kolem auta byl strašný nepořádek. Vysypaná cédéčka, kusy oděvů – hrozný. Se strachem jsme nakoukly do vozu. Všude krev, nafouklé airbagy.
Ale lidi nikde.
„Proboha, kde jsou?“ ptali jsme se všichni a hlavou projela hrozná představa, že posádka je vysypaná někde kolem, nebo že je někdo pod autem.
Zavolala jsem 158 a nahlásila nehodu, patrně se zraněním, ale bez posádky. Řekli, že hned jedou. Po několika minutách konečně zastavilo další auto.
Pán s dodávkou. V ní čtyři malé děti.
„Potřebujete pomoct?“ volal už z dálky.
„Já nevim právě, tady nikdo není – mají tu věci, je tu krev, ale nejsou tu,“ křičela jsem na něho.
Než přijela policie, našli jsme v autě tašky, peněženky i občanské průkazy a doklady tří mladých lidí. Pročesali jsme půlku lesa, jestli se někdo někam neodplazil. Nikde nikdo.
Policisté pro jistotu udělali po příjezdu totéž, navíc kontaktovali nemocnice.
S pocitem, že snad pro ně někdo třeba přijel a odvezl je, jsme se rozloučili a pokračovali. Za tu dobu, co jsme hledali posádku vozu, vedle pána s dětmi zastavila ještě jedna paní.
Dohromady tři auta za tři čtvrtě hodiny!
Kdybyste ale položili všem, kteří ani nepřibrzdili, otázku, zda by zastavili, já se vsadím, že každý by bez rozpaků odpověděl, že ano!
No, mnoho z nás by s odpuštěním zastavilo asi jen „hubou“, protože pak se to má jinak. A důvod, proč ne, se nakonec zřejmě najde vždycky.
TOP 5 "nejlepších"
1. Tam už někdo asi byl – (A jak to víte? Co když ne?)
2. Ty bláho, právě spěchám, on zastaví ten za mnou – (Jestli spěchá jako vy, tak asi těžko.)
3. Proboha, co tam budu platnej? – (Hodně, možná třeba jen zavolat sanitku. Je zdarma!)
4. Však už sem tutově někdo jede – (Jestli všichni, kdo projeli, takhle přemýšleli, tak opravdu nejede.)
5. Já na to nemám nervy! – (Zkuste si představit, že v tom autě jste, že doufáte, že vám někdo pomůže, že jste odkázaní na ty, kteří s takovou jistotou běžně říkají „samozřejmě, že bych zastavil“)
Žádná ale nebyla taková. Jedna obrácená dodávka a pán, který hlásil už zdálky, že je v pohodě, že volal sám a nic mu není, a jedna, kde už zasahovala záchranka i policie.
Byla jsem šťastná, že jsme pořádku doma i s Bridget (Jonesovou).
A navíc, co se týče svědomí, usínala jsem bez výčitek.
Nový komentář
Komentáře
dewil — #47 Upřímně a od
musím říct, že řidiči jsou neohledupní a o tom to pak všechno je, dokonce bych to napsala i jinak, ale nechci být sprostá.
uprimne sama nevim, jestli bych dokazala vhodne pomoci, ale myslim si, ze bych zastavila.. pisi "myslim", protoze jsem jeste v takove situaci nebyla
Dělám u sanitky a musím říct, že někteří řidiči jsou strašně neopatrní, nepozorní a hlavně je jim všechno jedno. Často se nám stává, že když jedeme na výjezd, někteří frajeři nás ještě předjíždí. Že neuhýbají, to je kolorit, ale ta lhostejnost mě zaráží. Kolegům z jiného kraje např. jakýsi chvátající řidič popojel se sanitkou, protože mu překážela. A přitom máme v sanitě důležité přístroje, léky a pomůcky, které musíme mít po ruce a ne se otočit a zjistit, že sanitka stojí o 300 m dál. Asi bych si do nového roku přála, aby byli lidé k sobě pozornější, tolerantnější a více si pomáhali...
DanaD — #31 chválím
wich — #41 Jo, tak to je přesný! Taky mi přijde, že sanitkám nikdo neuhýbá. Já jsem dokonce jednou na semaforéch už byla až za krajinicí kvůli sanitce a ostatní nic. Mě to tak naštvalo, že jsem začala troubit a teprve pak se milostivě odkulili stranou!
SARI — #42 Jo, to je pravda, pozor na cigoše hlavně kolem Olomouce
No taky jsem zastavila a pomáhala při nehodě, to bylo v pořádku, vzpomněla jsem si i na všechno, co nás v CO učili. Jenže když bylo po všem, tak jsem se tak rozklepala, že mě museli policajti odvézt k nim a jeden jel mým autem za námi. Tam mě dávali dohromady a i tak jsme volali známejm, aby si pro mě přijeli. Nic mi nebylo - byl to šok, který nastal až po akci, spravilo to pár panáků.
... aby taky člověk jednou nezastavil a nebyl pak bez auta, bez peněz a nakonec snad i bez oblečení
... jo taky jsme jednou zastavili, bylo tam náledí a max. 40km rychlost - blbeček si myslel, že to neklouže a že tam ta značka je jen tak a pak je manžel ještě s jedním pánem tahali z auta ven. Nic se nikomu nestalo, ale komentář jsem si fakt neodpustila
Spíš mě serou amatéři, co neví, jak se mají na silnici chovat, když za nimi jede sanitka. Když slyším houkání, stočím auto co nejvíc ke kraji, klidně mimo vozovku, vždyť tam jde o lidský život!
Krišpína — #3 Gwendylon — #4 Taky se mi vždycky udělá mdlo až potom
No, kdybych projížděla kolem a viděla, že u havarovaného auta stojí další, nezastavovala bych. Motání dalších lidí je tam zbytečné. Dle situace bych zpomalila (z důvodů, jež uvádí Rikina) nebo normálně projela.Párkrát jsem viděla třepat se tělo, hlavně na zastávkách. Zastavila jsem, zavolala záchranku a dala první pomoc.
My se tak nachomejtli jednou v noci u nehody. Už tam 2 auta stála, ale zastavila jsem jestli něco nepotřebují. Nikoho nanapadlo vypnout zapalování a světla
to dělal manžel. Byla to děcka kolem 20 roků a měli rodičů Fabii. Jak tam stála na střeše, tak obvolávali kámoše co s tím, ale že se tam kroutila jejich kámoška v bolestech břicha, nenapadlo zavolat sanitku nikoho 
a ani ji zakrýt, jen ji litovali 
Lyoness — #27 No a není možné, že lidi projíždějí kolem nehody nízkou rychlostí ne proto, že by se chtěli zrovna kochat, ale proto, že kolem nehody se obvykle hemží účastníci nehody, policisté, případně lékaři a podobně, a ti kolem projíždějící jenom nechtějí nikoho z nich srazit?
Taky tam může být vylité něco kluzkého na vozovce, že. 
Ohledně zastavení nevím, nemám auto, tudíž nejezdím a k nehodě nepřijdu. Asi podle okolností, jestli je tam místo na bezpečné zastavení, jestli někdo mává, a vůbec jak celá situace konkrétně vypadá. Ono takové vozidlo v příkopě tam může být třeba už od předvčerejška, a nevyžaduje to okamžité řešení.
Jak se tady pozastavujete nad "kocháním" a čumilstvím... Nevidím na tom nic špatného ani divného. Lidi se sbíhají k nezvyklým situacím i ve starých románech a příbězích, je to prostě lidská vlastnost, chtít vidět cosi hrůzného či divného na vlastní oči. Dřív se chodili dívat na popravy a nikomu to divné asi nepřišlo. Netvrdím, že je to společenské, ale lidi se prostě podívají, co se stalo.
Ypozane — #34 No to si hodila odkaz!!!!!Tak radši nic nedělej
No, asi nějak takhle
http://magazin.automix.centrum.cz/magazin/clanek.phtml?id=8138
Sunny.B — #32 v tom horším mě budou chtít znásilnit a ono jim to nepůjde
ne, dělám si srandu. je pravda, že v dnešní době si nikdo nemůže být jistý. já se snažím pomoci každému, ale např. když někdo stopuje (i když je to ženská), tak nezastavuji.
bojím se o život svůj a hlavně dcery (když už někam cestuji, jezdí všude se mnou)
Je to těžké. V dnešní době různých podvodů apod. Pokud to vyloženě není nehoda, která je opravdu poznat, asi bych nezastavila. Co když je to jenom nahrané a po zastavení člověka přepadnou a v lepším případě jen okradou...
musim se pochlubit, pred tydnmem jsem tady pred 6 rano osetrovala cyklistu ktereho kousek od naseho ustavu srazilo auto.. teda spis hojen povalilo, celkem nic mu nebylo, odmitl i volat policajta, ne zvonil u nas na dvere ze mu z nohy tece krev, jestli by si to u nas mohl zalepit.. tak jsem mu to vycistila, 10 cm ranu na holeni pekne zamaslickovala.. i cajik jsem nabizela, byl sice lehce popelavym, ale prej ze pojede doprace ze to ma kousek.. vten moment me toprislo jako samozrejmost.. nastesti me krev a takove ty ruzne veci nevadi...
Zatím se mi to nesalo,ale nejsem si 100% jistá jestli bych zastavila,převážně jezdím s dětma,ale asi jo,taky se hned skládám když vidím krev.nebudu ze sebe dělat supre hrdinku,ale až se mi to jednou stane a já se budu muset rozhodnout,vezmu si k srdci,tvých pět,doufám že se do takové situace nedostanu,pak by se taky mohlo ukázat,že jsem vlastně srab a bezcitná svině.Moc dobře by se mi nespalo!