Zastavíš u nehody? Samozřejmě!! Deset lidí z deseti vám na podobnou otázku odpoví přesně nakopírovanou odpovědí. Logicky. Všichni přece chceme být slušní lidé.

Skutečnost mnohým ale přímo bere jejich slova z úst…

…ona to v reálu totiž není vůbec žádná snadná věc. Hlavou projede celá paleta scénářů.

Teď tam bude dítě nebo někdo, kdo krvácí, přijedu pozdě, dokážu tam vůbec něco? Co když ještě víc uškodím? Mám na to vůbec nervy?

A když si to všechno jeden za volantem přehraje, je najednou o pár set metrů dál a už to vlastně nemá ani cenu.
No, pro někoho mohlo…

Kam se poděli?

siMěla jsem v úterý plné auto dětí a řítila se přiměřenou rychlostí po namoklé silnici směrem na Boleslav za jasným cílem. Ten cíl byl štěně německého ovčáka. Fenka. 

Svého bígla jsme dali jedné malé holčičce, která byla hodně nemocná a která po ní prahla. Abych se přiznala, nevadilo mně to. Bígl není ovčák a moje předešlá Ladynka…

…holt jsem se přecenila, když jsem myslela, že jiná rasa bude lepší. 

Strašně jsme se na slečnu ovčákovou těšili a do Hradce Králové to bylo ještě hodně daleko.

„Ty bláho, mami, vidíš to?“ hlásí všichni kousek před Bělským mostem.

Viděla jsem. Jak bych mohla nevidět auto v protisměru rozervané jako prápor. Před námi jelo hodně aut a proti také.

„Ježiši Kriste. Johanko, ty zůstaň v autě,“ poprosila jsem, protože je to tam vážně hodně frekventované a hlavně jsem netušila, co uvidíme. Kdyby mně v tu chvíli někdo změřil tep, byla by to zajímavá hodnota.

Rozbolel mě žaludek a klepaly se mi ruce. Ale copak lze udělat něco jiného než se pokusit pomoci?

„No tak hysterická jim moc platná nebudeš. Hruť se laskavě až pak,“ přikazovala jsem si. Krom toho mi moc nepřidaly výkřiky Pavlíny a Alice „Ty vole, to je strašný, co proboha dělal, že to takhle otočil.“

Se staženým žaludkem jsem spěchala k autu. V zemi vyrytá rýha od střechy, po které evidentně jel několik metrů.

Stále nikdo nezastavoval.

Kolem auta byl strašný nepořádek. Vysypaná cédéčka, kusy oděvů – hrozný. Se strachem jsme nakoukly do vozu. Všude krev, nafouklé airbagy.

Ale lidi nikde.

„Proboha, kde jsou?“ ptali jsme se všichni a hlavou projela hrozná představa, že posádka je vysypaná někde kolem, nebo že je někdo pod autem.

Zavolala jsem 158 a nahlásila nehodu, patrně se zraněním, ale bez posádky. Řekli, že hned jedou. Po několika minutách konečně zastavilo další auto.

Pán s dodávkou. V ní čtyři malé děti.

„Potřebujete pomoct?“ volal už z dálky.

„Já nevim právě, tady nikdo není – mají tu věci, je tu krev, ale nejsou tu,“ křičela jsem na něho.

Než přijela policie, našli jsme v autě tašky, peněženky i občanské průkazy a doklady tří mladých lidí. Pročesali jsme půlku lesa, jestli se někdo někam neodplazil. Nikde nikdo.

Policisté pro jistotu udělali po příjezdu totéž, navíc kontaktovali nemocnice.

S pocitem, že snad pro ně někdo třeba přijel a odvezl je, jsme se rozloučili a pokračovali. Za tu dobu, co jsme hledali posádku vozu, vedle pána s dětmi zastavila ještě jedna paní.

Dohromady tři auta za tři čtvrtě hodiny!

Kdybyste ale položili všem, kteří ani nepřibrzdili, otázku, zda by zastavili, já se vsadím, že každý by bez rozpaků odpověděl, že ano!

No, mnoho z nás by s odpuštěním zastavilo asi jen „hubou“, protože pak se to má jinak. A důvod, proč ne, se nakonec zřejmě najde vždycky.

TOP 5 "nejlepších"

1.  Tam už někdo asi byl – (A jak to víte? Co když ne?)

2.  Ty bláho, právě spěchám, on zastaví ten za mnou – (Jestli spěchá jako vy, tak asi těžko.)

3.  Proboha, co tam budu platnej? – (Hodně, možná třeba jen zavolat sanitku. Je zdarma!)

4.  Však už sem tutově někdo jede – (Jestli všichni, kdo projeli, takhle přemýšleli, tak opravdu nejede.)

5.  Já na to nemám nervy! – (Zkuste si představit, že v tom autě jste, že doufáte, že vám někdo pomůže, že jste odkázaní na ty, kteří s takovou jistotou běžně říkají „samozřejmě, že bych zastavil“)

bTen den byl divný. Potkaly jsme ještě další tři nehody.

Žádná ale nebyla taková. Jedna obrácená dodávka a pán, který hlásil už zdálky, že je v pohodě, že volal sám a nic mu není, a jedna, kde už zasahovala záchranka i policie.

Byla jsem šťastná, že jsme pořádku doma i s Bridget (Jonesovou).

A navíc, co se týče svědomí, usínala jsem bez výčitek.