Čas Adventu ... zvláštní slovo a zvláštní čas...

Zastav se, člověče, a poslouchej...

Slyšíš? Příroda se mění. Listí opadalo, je smutno ... stromy čekají na svůj překrásný plášť z hermelínu, kterým je obdaří královna zima.

Prší, je mlha - i to patří k tomuto času jako výzva: schovej se, člověče! Schovej se do svého příbytku, a tam se zamysli ... otevři své sdrce - Advent je čas úvah, čas setkávání.

Dlouhé večery přímo vybízejí k rozhovorům, vyprávění, k drobným ručním pracem... Při draní peří se dřív rodiny poznávaly, probíralo se všechno, co se stalo v uplnynulém roce ... už nebudeme drát peří, ale je na nás, abychom během společných večerů poznávali sami sebe i druhé ... poznali ty, se kterými jsme spojili svůj život a kteří jej spojili s námi. Povídali si a trošku i bilancovali, co se povedlo a co ne ... a vybírali to, co udělá největší radost pod vánočním stromečkem...

Drobnost, vyrobená na míru a s láskou, která potěší ... drobnost, která zahřeje ... která rozzáří slunéčka radosti v našich očích, když už to skutečné Slunce je od nás tak daleko... Poslouchej člověče - dny a večery Adventu, strávené v rozhovorech a rozjímaní, obohatí tvůj vnitřní život a dají ti sílu do dnů příštích...

A nebo jinak...

Zastav se, člověče, a poslouchej...  

Kolem tebe hřmí auta a hraje televize.

V obchodech je spousta lákadel, spousta pozlátka, spousta přesvědčování, že právě TOHLE musíš mít ... Advent je čas předvánoční, čas nákupů.

Dny se krátí, člověk nestíhá všechno, co by chtěl, honem honem ještě něco koupit - je zima, mlha, v obchodě je krásně teploučko, jen tak se schováš do tepla, nic nekoupíš, človíčku náš? Ale koupím, je to přece slušnost, neprolézat obchody jen tak, aspoň maličkost...

A večery? Pustit televizi, co na tom, že nic nedávají, přece nebudu sám, moji herci se už těší, jak se mi předvedou ... rychle do svojí ulity, svého křesla nebo ke svému koníčku - přece nemohu ztrácet čas, jsem člověk moderní...

Cože to? Ti okolo? No, asi nemají nic, čím by se bavili, chudáci ... jejich problém ... já mám svoji obrazovku, svůj psací stůl, svoji ulitu.

A ještě nablýskat skříně, ať nás sousedi nepomluví, kdyby náhodou přišli, a ještě taky ... honem něco koupit ... jistě, přece se nenecháme zahanbit tetkou z Opavy, naše dárky, to bude klasa, co na tom, že je nikdo nepotřebuje, to nic neznamená, hlavně že jsou nejdražší ... ale ony se líbí, musí se líbit, vždyť jsou od nás...

Zastav se, člověče, a poslouchej...

Poslouchej, rozhlédni se a zamysli ... a pak si vyber ... a vybírej pečlivě - duší, ne očima - jaký Advent chceš prožít?

Je to jen na tobě...

             
Reklama