BERG je český novinář. Dlouhá léta působil jako televizní režisér, dramaturg a scénárista. Pracoval ale také jako učitel, hospodský nebo rozhlasový a televizní moderátor. Byl jedním ze zakladatelů legendárního pirátského Rádia Stalin a Rádia 1.
Román Chamtivost je jeho první knihou.
Novinář Jan Born z česko-francouzského internetového portálu Reportéři a jeho spolupracovníci z redakce jsou vtaženi do vyšetřování série brutálních vražd. Jak se záhy ukáže, většinu mrtvých spojují zločiny spáchané během krvavého válečného konfliktu na území bývalé Jugoslávie v devadesátých letech minulého století. Reportéři pátrají na internetu i přímo na místech spojených s nepochopitelnou krutostí války a jejich aktivita začíná velmi brzy narážet na operace izraelských a ruských zpravodajských služeb.
Jak se zapojit do soutěže o tuto knihu?
Napište nám do komentáře pod tento článek, co vám nahání strach a kdy se bojíte. Tři z vás odměníme touto knihou. Soutěžit můžete do pondělního poledne.
Nový komentář
Komentáře
Určitě strach o svou rodinu.
Myslet na havárie, výbuchy, neštěstí a násilí kolem nás mne ubíjí.
Největší strach jsem zažila před rokem, kdy jsem si na konci šestinedělí pořídila zánět slinivky a skončila na jipce. Doma jsem manželovi nechala dvě děti, z toho jedno plně kojené. Když mi doktor oznámil, že tam se zánětem slinivky můžu ležet i půl roku, myslela jsem, že se strachy zblázním. Za pár dní mě ale předali na novorozenecké oddělení, takže aspoň mohl být menší syn se mnou. Bohužel po návratu domů jsem v nemocnici po jednom dni skončila znovu a už bez syna a dalších 14 dní šílela strachy, jak to manžel zvládá a sledovala, jak se pomalu mění v trosku z nevyspání, nenajedení a bez chvíle odpočinku. A za další dva měsíce znovu nástup do nemocnice, kde jsem měla být pouhé tři dny, takže jsem všechno připravila, poctivě navařila, připravila a zamrazila mléko, ale bohužel operace se nezdařila a zůstala jsem tam tři týdny a nastalo to samé znovu. Nikomu bych nepřála tu hrůzu. Takže největší hrůza - nechat doma tři chlapy, když vím, že moje rodina nás v tom nechá a manželova je 400 km daleko.
Z nemocí, které mi mohou změnit život.
Myslím, že strach z něčeho nebo někoho má každý.
Někdo si to ani nechce přiznat.
Já mám strach z nemocí, let letadlem a a nemohoucnosti ve stáří.
Je to zvláštní, ale od mala ve mně přetrvává strach ze tmy. Když jdu po bytě, tak si musím všude rychle rozsvítit, abych mohla dojít do určitého místa, jinak propadám panice.
„Strach je bolest vyplývající z očekávání zla.“ Přesně jak to vyjádřil Aristoteles. Všichni trpíme nějakým strachem...o zdraví, o děti, strachem z bolesti, z rozchodů, z výšek. Strach je součástí lidského bytí tak jako radost.
Po loňské synově těžké autonehodě mi nahání strach ten bezpočet aut na silnicích a hlavně bezohlednost řidičů.
Nejvíc mám strach s klíšťat a z nemocí co přenášejí. Jsme sice celá rodina očkovaná, hlavně díky Vašim článkům, ale i tak z klíšťat mám fobii. Je k nedůvěření, že tak malý tvor Vám může zničit celý život. Nejvíce se bojím když jdu přes park nebo jsem v přírodě. To se pak doma dokola prohlížím, jestli nemám klíště.
Mám spoustu strachů, od pavouků a až po nemoci, své i svých blízkých, bojím se i v autě a letadle. Ale čeho se celoživotně bojím nejvíc, a bylo to tu už v několika příspěvcích bohužel, více či méně, zmíněno, je strach z "blbců" a zlosti lidí - ano bojím se, že se potkám s hloupými, zlými, frustrovanými, závistivými či lhostejnými lidmi. Není to sociální fobie, spíše bych řekla, že se jedná o určitou životní zkušenost, bohužel. Možná to souvisí i s mým nastavením - rozhodně nejsem optimista, a také miluji thrillery a moc ráda čtu (například právě Karikův Strach patří mezi mé podstatnější čtenářské zážitky z poslední doby), a tak bych si jistě ráda přečetla i tuto zajímavou novinku :).
Strach - mám jako všichni o své nejbližší. Prozradím však na sebe (na co nejsem ale vůbec pyšná) na něco co ví jen moje rodina a teď vy všichni co si to přečtete zde na stránkách.Mám strach ze ZUBAŘE. Vím, že nejsem chlap (o nich se povídá, že mají velký strach ze zubaře), ale je to silnější než já. Jdu na obyčejnou prevenci a já mám střevní, žaludeční potíže. NIKDY jsem neměla vážný problém u zubaře (jenom obyč. vrtání). Mě stačí pouhá myšlenka na to, že k němu jdu a je už zle, nacož když sedím v čekárně a slyším ty různé zvuky. Teď když to píši nemám dobrý pocit, brr. Nevím co s tím a tak se s tím různě vyrovnávám.
Mám strach z výšek, ačkoli se snažím s ním bojovat, zatím neúspěšně.
Bojím se o své děti, tohoto strachu se asi nikdy nezbavím.
Mám strach, že se nic nevyrovná nápadům který máš. Já mám strach, že se nic nevyrovná tvým krásným snům.
Strach mi nahání různá malá havěť, kterou najdu v bytě. Pavouci, mouchy, broučci, mravenci. Venku mi nevadí.
Nahání mi strach budoucnost s bojím se vždy, když se něco semele ať doma či ve světě.
Bojím se o své děti, manžela, rodiče i sourozence.
Strach mám ze zlých lidí.
Bojím se nemocí a utrpení, nechtěla bych být na někom závislá a nemohoucí. A bojím se o své blízké.
Bojim se budoucnosti,čeká mě pár operací a nevim jak je zvládnu. A pak mám strach o mou babičku,aby jsme spolu ještě nějaký ten rok vydrželi.
Mám strach z nemohoucnosti. Když jsem byla při borelióze částečně pohyblivá a všechno mi trvalo dlouho, kilometr jsem šla půl hodiny, při pokusu přeskočit 30 cm široký obrubník jsem se vyválela v záhonku, a potom jsem se z něj nekonečně dlouho hrabala, to musel být pohled. Naštěstí se mi povedlo se při tom nepočurat . Půl roku mě dávali dohromady na rehabilitaci a volné dny jsem cvičila 3x denně půl hodiny doma. Nemám strach ze stáří ani ze smrti, zestárneme a umřeme všichni.
Bojím se války...