za1.jpg
Foto: Shutterstock

Ne nadarmo se říká, že by vztahy měly fungovat hlavně na důvěře. Pokud tomu tak není, partnerství rázem stojí na velmi tenkém ledě. Ale ruku na srdce, kdo někdy v životě nežárlil, že? Otázkou je, jak se k žárlivosti stavíte a co s vámi případně dělá. Přestože se většina lidí shodne na tom, že se s touto vlastností daleko dojít nedá, faktem zůstává, že ji v sobě má tak trochu zakořeněnou každý…

5 žen, 5 názorů

“Přiznám se, že jsem o žárlivosti asi nikdy nemusela přemýšlet. Mám ve svého muže takovou důvěru a pocit jistoty, že mě ani nenapadlo toto cítit. Nevím, jestli je to tím, jak jsme spolu dlouho nebo otevřeností našeho vztahu, ale věřím, že by mě David nikdy nezranil. Našli jsme svoji společnou harmonii a i po 17 letech manželství jsem nikdy nezapochybovala. Vztah musí mít kvalitní kořeny, aby mohl růst a vydržet dlouhá léta.” Alena, 49 let

“Myslela jsem si, že mám natolik velké sebevědomí, že mě nikdy nějaká hloupá žárlivost nerozhází. A stačilo, když se na jednom večírku okolo mého přítele motala holka a já viděla, jak to Martinovi dělá dobře. Vlastně hovorem s ní strávil většinu večera. Následovala naše tichá domácnost a můj pocit totálního zoufalství. Říkala jsem si, co to se mnou je? To přeci nejsem já! Má být rád, že mě má, jsem skvělá… ale nic nezabíralo. Začala jsem být ostražitá a v hlavě si vytvářela domněnky. Dostala jsem se do stavu, kdy jsem se nepoznávala. Bylo to ve chvíli, kdy mi dal Martin kopačky, protože jsem byla žárlivá semetrika. A tehdy mi to došlo, žárlivost není o tom druhém, ale primárně o nás samotných a o tom, jak si vážíme lásky, kterou máme a jak moc o ní chceme pečovat…” Klára,  31 let

“Žárlivost je to nejhorší, co může vztah potkat. S žárlivcem jsem žila celých pět let a za tu dobu se ze mě stala hromádka neštěstí. Představte si život, ve kterém si přepisujete lidi v telefonu, kde si vypínáte doma zvuk, aby vám náhodou nepípla esemeska, kde dáte sbohem oblíbeným vysokým podpatkům a šortkám a raději nazujete kecky a džíny s mikinou, anebo si představte, že za několik let vztahu úplně ztratíte přátele, protože jste neustále pod dozorem partnera. Tak přesně tohle byl můj život. Žárlivost je devastující stav a žít s takovým člověkem je až nebezpečné. Utéct z takto toxického vztahu vyžaduje velkou podporu a odvahu. Ale pokud tak žijete, utečte a nečekejte.” Barbora, 36 let
za2.jpg
Foto: Shutterstock

“Nežárlím. Nedělám to už z principu. Nechci, aby partner žárlil na mě. Byla jsem ve dvou vztazích, kde byla nevěra na pravidelném pořádku. Stálo mě to moře slz, nervy v kýblu, pár kilo dolů a moc nešťastné období. Ale pak mi došlo, že asi raději budu s někým, s kým se miluji a vím, že to klape. Bez ohledu na to, zdali ten druhý občas ujede. Ani já nemusím být bez chyby, přeci? Přehodit si toto přesvědčení v hlavě mi trvalo, ale díky tomu se teď cítím o tolik svobodnější.” Zuzana, 36 let

“S manželem jsem úplně stejní a oba na sebe vzájemně žárlíme. Ale přiznám se, že to není jen otázka jiných lidí, ale také sportu nebo práce. Žárlivost vnímáme oba jako hnací motor. Pokud vycítím, že se partner někomu líbí, snažím se něco vylepšit. Večer překvapit sexy prádlem nebo mu třeba nečekaně vyznat lásku. Zkrátka život oba bereme jako hru a je jen na nás, kdo v ní bude lepší.” Monika, 40 let

Také si přečtěte:

Reklama