Děti také žárlí, a to o nic méně než dospělí. Kapitola sama pro sebe je žárlivost ve vztahu k rodičům, kdy si dítě usurpuje zvýšenou pozornost vybraného rodiče. Pokud je rodina zdravá, tak není příliš rozhodující faktor, kdy jeden z rodičů potomka více rozmazluje a druhý je ten přísnější. Jinak řečeno to znamená, že například „hodnější“ maminka nemusí být nutně objektem dětské ochranitelské a přisvojovací tendence. Podvědomá fixace je tvořena přirozenou autoritou a sklony v chování, které dítě na rodiči sleduje a případně k nim má též případné předpoklady. V neposlední řadě je podstatná i náchylnost k opačnému pohlaví. Je celkem častým jevem, že holčičky tíhnou k tatínkům a dědečkům a chlapci jsou naopak mazánky matky a babiček. Samozřejmě, že tento bod problematiky dětské žárlivosti má i další nuance, které můžeme probrat příště. Stejně tak je zajímavý i problém dětské rivality v pozdějším věku. Tentokrát se však chceme zaměřit na průběh této silné emoce u sourozenců, u kterých není vysoký věkový rozdíl.

 

Narodí se ti sestřička/bratříček

 

Vaše rodinka si žije spokojeným životem, a tu se jednoho dne zjistí, že k první ratolesti přibude i druhá, nebo k druhé třetí atd. Už v tu chvíli je velmi důležité začít přemýšlet, jak to staršímu děcku sdělit. Samozřejmě, že forma sdělení by měla být přiměřená jeho věku, ale některé psychické efekty zůstávají stejné bez ohledu na stáří. Odborníci tvrdí, že nejkritičtější je období mezi druhým až třetím rokem a zvýšená citlivost k příchodu nového člena rodiny trvá přibližně do pěti let. Dítě pochopitelně vidí matčinu fyzickou proměnu v těhotenství, a u toho by se mělo začít. Ideální je s dítětem promluvit o jeho příchodu na svět, a že probíhal stejně jako narození jeho mladšího sourozence. Vyprávějte mu, jak jste o něj pečovali v kojeneckém věku a co všechno jste ho postupem času naučili. Na pomoc si můžete vzít třeba fotoalba a projít si společně fotografie z kojeneckého věku, čímž si dítě udělá představu toho, co jej čeká. Rozhodně není příliš šťastné pokoušet se nadchnout prvorozeného potomka představou nového kamaráda, s kterým si bude hrát, protože v prvních dvou letech to asi moc dobrý partner ve hrách nebude.

 

Projevy žárlivosti netrestejte

 

Když malé dítě žárlí, není to ani dobré, ani špatné. Je to zkrátka přirozená reakce a jako taková se musí brát. Podstatné je, jakým způsobem ji budeme korigovat a možným excesům předcházet. Musíme si uvědomit, že takové chování je projevem lásky naší ratolesti k nám a my bychom jí měli svou láskou pomáhat žárlivost překonávat, a s tím i pocit viny z ní. I když je péče o novorozence náročná, je nanejvýš důležité věnovat staršímu děcku přinejmenším stejnou, ne-li větší pozornost. Ono ji totiž očekává stejnou měrou jako před příchodem bratříčka nebo sestřičky a kořeny nevraživosti mohou být zapuštěny právě už při nesprávném chování rodičů v tomto směru. Je nutné si uvědomit, že případné výchovné chyby budou mít trvalý negativní vliv v životě starších sourozenců, a co víc, projeví se to především na pozdějším vztahu dětí mezi sebou. Projevy žárlivosti jsou různé. Mohou se demonstrovat pasivním chováním, kdy je dítě plačtivé, lítostivé, někdy apatické v situacích, které ho dříve podněcovaly k aktivitě. Možný je i jeho změněný přístup k ostatním dětem. Dalším stupněm je stav regrese, čili u dítěte probíhá zvrácený vývoj, jako by se vracelo do etap, které již absolvovalo a překonalo. Najednou se začne dožadovat lahvičky s mlékem, dudlíku, bude chtít vozit v kočárku nebo se začne opět pomočovat, i když pleny nějakou dobu již nepoužíváte. To jsou důkazy, že se cítí odstrčené a zanedbávané a tímto způsobem chce na sebe přitáhnout stejnou pozornost, jako má benjamínek, potažmo se dožaduje své dřívější pozice. Třetím stádiem je otevřená agrese. Je nejvíce viditelná a v podstatě v důsledku pro rodiče i děti lepší, protože takto transparentní chování dává jasně najevo potřebu zásahu na rozdíl od skrývaného, tichého utrpení. Každopádně to ale není žádná výhra. Dítě je negativně naladěné, ignoruje pokyny rodičů, věnuje se destruktivním hrám a výbuchy zlosti jsou na denním pořádku. Navíc kromě rodičů je agresivita namířená i proti miminku, což je nebezpečné.

 

Jak problém řešit

 

Návštěva dětského psychologa je až krajním řešením. Rozhodně je potřeba s dítětem mluvit, zapojovat ho vhodným způsobem do činností spojených s mladším sourozencem a snažit se ho stále udržovat v aktuálním ději v rodině. Může kupříkladu asistovat při přebalování, krmení, přípravě jídla, prostírání stolu a dalších činnostech, které již zvládne. Na druhou stranu se často stává, že s přibývajícím věkem jsou na starší z dětí delegovány nepřiměřené práce a navíc starost o mladšího sourozence, což určitě není dobré. Pochvaly by měly být na denním pořádku a malé pozornosti také neuškodí. Osvědčeným postupem jsou i „porady“, kdy se potomka ptáte na jeho volbu v různých situacích, i když na jeho názoru až tak nezáleží. Podle možností je dobré, aby se každému z dětí snažil věnovat jeden rodič. Dětem se zkrátka musí měřit stejným metrem v každém věku a bez ohledu na to, zda jde o chlapečka nebo holčičku. Rodičovská zodpovědnost má v tomto ohledu další rozměr.

 

Máte i vy zkušenosti s dětskou žárlivostí? Jaké metody jste při jejím řešení v rodině uplatňovali? Jak jste pozici staršího, a nebo naopak mladšího sourozence vnímali, pokud jste ji sami zažili?

 

Soutěž:Bílý dominikán