Foto: Shutterstock
„Kdyby mi někdo řekl, že budu žárlit na člověka, se kterým ani nechci sdílet domácnost, asi bych si myslela, že se zbláznil. Jenže přesně to se mi děje,“ přiznává Lenka.
Chtěla se vrátit do své dřívější formy, a tak začala pravidelně chodit do fitka. Tam si postupně padla do oka s mužem, který chodil cvičit ve stejný čas jako ona. „Nejdřív jsme se jen zdravili. Pak jsme si občas pomohli se stroji, dali si po cvičení na recepci kávu a začali si psát. Strašně dlouho jsem si namlouvala, že o nic nejde. Jenže pak jsme se jednou sešli i mimo fitko a už nebylo cesty zpět,“ vzpomíná.
Přesto prý nikdy neuvažovala o tom, že by kvůli němu odešla od manžela, se kterým si prý i po letech rozumí. Nemá v plánu dětem rozbíjet rodinu. Několik měsíců podle ní všechno fungovalo bez větších komplikací. Scházeli se jednou za čas a oba věděli, že jejich vztah nemá budoucnost. A právě proto Lenka nechápe, proč ji svírá taková žárlivost.
„Jednou jsem ho zahlédla po tréninku, jak odchází s nějakou ženou. Smáli se, držel jí dveře a mně bylo najednou hrozně. Nevěděla jsem, kdo to je. Možná kamarádka, možná někdo víc. Ale od té chvíle jsem na to nedokázala přestat myslet,“ popisuje.
Přiznává, že začala dělat věci, za které se dnes sama stydí. „Sledovala jsem, kdy je online, jestli přidal nějakou fotku nebo komu dává srdíčka na sociálních sítích. Přitom jsem si celou dobu opakovala, že na to nemám žádné právo. Já sama přece vždycky odcházela domů za manželem,“ říká. Potom už to nevydržela a zeptala se milence přímo, jestli se vídá i s někým jiným. Jen se usmál a odpověděl, že samozřejmě, protože přece nejsou pár.
„Měl pravdu, ale bohužel to neznamená, že na něj nežárlím. Právě naopak. Úplně mě to sžírá. Myslela jsem si, že budu mít doma jistotu a vedle toho trochu vzrušení. Jenže místo toho pořád přemýšlím, co dělá, s kým je a jestli náhodou nepotkal někoho, s kým bude chtít vztah a na mě se vykašle. Přitom se rozvádět nechci a společnou budoucnost s ním jsem nikdy neplánovala. Sama sobě už nerozumím,“ uzavírá Lenka.
K článku se vyjádřila koučka a mentorka Aliki Mourmoura:
Na příběhu této ženy mě zaujala především rozporuplnost jejího prožívání. Sama říká, že se kvůli milenci nechce rozvádět a nechce s ním společný život, přesto ji ale velmi silně zasahuje představa, že by milenec měl i jiné ženy. Člověka tak může napadnout: „Když s ním vlastně nechci být, proč mi tolik vadí, že je s jinou?“ Jenže emoce takhle nefungují.
Její žárlivost není důkazem, že s ním ve skutečnosti chce vztah, ale zároveň není něco, co by měla jednoduše vypnout, protože na to přece nemá právo. To, že s člověkem nechceme partnerský život ještě neznamená, že si k němu nemůžeme vytvořit citovou vazbu, potřebu výlučnosti nebo i strach ze ztráty. Možná proto není nejdůležitější otázkou „Proč žárlím, když ho nechci?“, ale spíš: „Co přesně ve mně představa jiné ženy ohrožuje?“ Je totiž velký rozdíl mezi tím, když žárlíme na konkrétní ženu a tím, když nás ohrožuje představa, že už pro daného člověka nebudeme výjimečné. To je úplně jiný stav.
Jednou z možností je, že pro ni není největší hrozbou samotná jiná žena, ale spíš ztráta jejího výsadního a speciálního místa v jeho životě. Pak se můžeme ptát: Potřebuji skutečně jeho jako nebo potřebuji být někým výjimečným?
Já bych se zde na žárlivost nedívala jako na problém, který je potřeba co nejrychleji odstranit, ale jako informaci o tom, co je pro nás v dané situaci skutečně důležité. Je také možné, že to, co mělo původně zůstat jasně oddělené, manželství jako stabilita a milenec jako vzrušení, se postupně emočně propojilo. Lidské prožívání se totiž nedá vždycky udržet v oddělených šuplících. Jakmile vznikne citová vazba, mohou se objevit silné emoce, potřeby, tužby a potvrzení vlastní hodnoty i tam, kde jsme je původně vůbec neplánovaly.
Za důležité proto považuji rozlišit jednu věc: emoce je informace, nikoli instrukce. To, že něco cítím, ještě neznamená, že podle toho musím jednat. Pocit sice je skutečný, ale význam, který mu přisoudíme, už stojí za prozkoumání.
Této ženě bych proto doporučila méně řešit, zda má na svou žárlivost právo a více se ptát, co jí její žárlivost ukazuje. Co mi tento vztah skutečně dává? Co v něm nechci ztratit? Je to konkrétní člověk, jeho pozornost, pocit žádoucnosti, vzrušení, potvrzení vlastní výjimečnosti nebo něco jiného, co je pro mě důležité?
Nakonec bych si na jejím místě položila ještě poslední otázku: „Kdybych věděla, že tento muž se mnou nikdy nebude chtít partnerský vztah, ale zároveň by se mnou chtěl pokračovat v tomto uspořádání dalších pět let, byla bych s tím skutečně spokojená?“ Odpověď může být prvním krokem k tomu si oddělit, co si od vztahu představujeme a to, jakou realitu jsme skutečně ochotné dlouhodobě žít. Protože právě v tom podle mě spočívá podstata celé situace. Nejde o to žárlivost potlačit, ale o to porozumět tomu, co nám říká a potom se podle toho svobodně a vědomě rozhodnout.
|
|
Zdroj info: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
Asi bude muset začít chodit do jiného gymu.
Patrně se stalo přesně to, co říká terapeutka. Lenka nečekaně poznala, že je jenom jedna z hejna. Že vůbec nemá nějaké výsadní či speciální postavení, prostě je další z těch paní a slečen, které dotyčný muž ve fitku obluzuje, jakože jim pomáhá a zve po tréninku na kafe a posléze i do postele, aniž by pro něj něco znamenaly. Jen si chce užít, a ony se nabízí. Jestli je ten chlap jen trochu chytrý, už ví, že svítí všechny červené kontrolky a že by měl od Lenky rychle vycouvat, protože budou problémy. V podstatě je pozdě, už ho začala stalkovat a bozi vědí, co ji ještě napadne. Rozumné by bylo to ukončit a začít chodit do jiného fitka. V zájmu sebeúcty by to měla udělat Lenka, dřív, než to udělá ten milenec.
No, to si asi dovolila moc. Nemá na něj žádné právo, mluví z ní jedině uražená ješitnost umocněná tím, že je pro ni nedosažitelný. A co kdyby jí zahýbal manžel, taky by ji to sžíralo? Měla by se vzpamatovat a říct si, že tohle zapotřebí nemá.
Oooh, jak je ten život složitý!!!
Odporná ženská. Lhář, podrazák, pokrytec.
Koučka "by si na jejím místě položila otázku". Já si tak říkám, co bude, až se o té bokovce dozví manžel. Ten asi nebude v noci přemýšlet proč? Ten asi bude rychle jednat. Pro to. Opět příběh ropušky, která má na zádech dva kopulující samečky. Nebo, že by v manželství žila v celibátu? Když z toho manželství zmizela ta "jiskra"?
Těžko najít lepší příklad pokrytectví, než vyžadovat "věrnost" po milenci ...