Čtyřletému Milanovi a dvouletému Robinovi se velmi věnuje. Hraje si s nimi, snaží se je nenásilnou formou vzdělávat, bere je pravidelně mezi děti na hřiště, jezdí společně na výlety. Dalo by se říci, že je jim téměř dokonalou matkou. Tím spíš nedokáže pochopit, proč pro ně není na prvním místě ona, ale jejich tatínek. A přiznává, že na svého muže žárlí.

63f8aaf8bb81eobrazek.jpg
Foto: Shutterstock

„Sotva se Marek odpoledne vrátí z práce, kluci jsou jak u vytržení. Tatínek, tatínek! Ať děláme, co děláme, všechno pro ně přestává existovat. Včetně mě. Jako bych se v tu chvíli stala neviditelnou. Najednou chtějí všechno dělat jen s ním. Kolikrát se do jejich hry ani nesmím zapojit. Kluci mě odhánějí, maminka prostě ne!“ kroutí pohoršeně hlavou Magda, která si v tu chvíli připadá, jako páté kolo u vozu.

„Že tu pořád ještě jsem, to si uvědomí až ve chvíli, kdy dostanou hlad. To je jim pak maminka zase dobrá. Kolikrát si říkám, že kdybych bývala měla holčičky, bylo by to jiné. Takhle asi tvoří nějakou chlapskou smečku nebo co. Je to tak nespravedlivé! Ženská se pro ně může rozkrájet, všechno jim obětuje, ale stejně to nejspíš není dost,“ smutní zklamaná maminka a přemýšlí, co ještě by za větší oblibou tatínka mohlo být.

„Vlastně jsem to já, kdo kluky víc vychovává. Říká jim, co by měli, nebo naopak neměli dělat. Usměrňuje je a trestá, když je třeba. Jednoduše proto, že jsem celý den doma. Tatínek si s nimi jen pár hodin pohraje, a tím to hasne. To se pak na něj taky jinak koukají. V příštím životě chci být chlapem! dodává Magda.

Zdroj informací: respondentka Magda

Čtěte také: