„S matkou jsme si nikdy nebyly moc blízké. V dětství a dospívání jsem se víc bavila s klukama než s holkami, lítala s tátou po lese apod. A z matky jsem cítila, že jí chybí taková ta holčička, která by se s ní čančala, lezla jí do šatníku a svěřovala jí tajnosti o klucích a tak dále. Jenže já jsem se dost dlouho o kluky ani nezajímala, takže jsem se jí neměla s čím svěřovat,“ vypráví Dagmar.

63ad5df07b4e7obrazek.jpg
Foto: Shutterstock

Po letech, když už byla dospělá a otec jí zemřel, jí začalo být líto, že má s matkou chladnější vztahy, a tak se rozhodla, že s ní začne trávit více času. Jenže její matka už o to nestojí. Dceru, kterou si vždy přála mít, našla ve své snaše.

„Brácha se před rokem oženil a nastěhoval se s manželkou k mámě, která má dvojgenerační domek. Od té doby, když za ní přijdu na návštěvu, slyším jen Mirečka sem Mirečka tam. Vypráví mi, jak spolu byly v kině, na nákupech a jak si spolu fantasticky užívají. V podstatě o ničem jiném se nebavíme. Máma se mě nezeptá na nic, jak se mám, co dělám. Totálně ji nezajímám,“ říká Dagmar.

Té je teď líto, že si s matkou není bližší a Mirce závidí, že s ní tráví tolik času. Připadá si jako páté kolo u vozu. Nemá přítele ani moc kamarádek a po smrti otce, se kterým si byla blízká, se cítí osaměle.

„Asi jsem se mohla v dětství víc snažit, ale tehdy jsem to prostě tak necítila. A teď se zdá, že je pozdě. Matka má svoji Mirku a vlastní dcera je jí ukradená,“ uzavírá mladá žena.

Zdroje: respondentka Dagmar

Čtěte také: