„S matkou jsme si nikdy nebyly moc blízké. V dětství a dospívání jsem se víc bavila s klukama než s holkami, lítala s tátou po lese apod. A z matky jsem cítila, že jí chybí taková ta holčička, která by se s ní čančala, lezla jí do šatníku a svěřovala jí tajnosti o klucích a tak dále. Jenže já jsem se dost dlouho o kluky ani nezajímala, takže jsem se jí neměla s čím svěřovat,“ vypráví Dagmar.
Foto: Shutterstock
Po letech, když už byla dospělá a otec jí zemřel, jí začalo být líto, že má s matkou chladnější vztahy, a tak se rozhodla, že s ní začne trávit více času. Jenže její matka už o to nestojí. Dceru, kterou si vždy přála mít, našla ve své snaše.
„Brácha se před rokem oženil a nastěhoval se s manželkou k mámě, která má dvojgenerační domek. Od té doby, když za ní přijdu na návštěvu, slyším jen Mirečka sem Mirečka tam. Vypráví mi, jak spolu byly v kině, na nákupech a jak si spolu fantasticky užívají. V podstatě o ničem jiném se nebavíme. Máma se mě nezeptá na nic, jak se mám, co dělám. Totálně ji nezajímám,“ říká Dagmar.
Té je teď líto, že si s matkou není bližší a Mirce závidí, že s ní tráví tolik času. Připadá si jako páté kolo u vozu. Nemá přítele ani moc kamarádek a po smrti otce, se kterým si byla blízká, se cítí osaměle.
„Asi jsem se mohla v dětství víc snažit, ale tehdy jsem to prostě tak necítila. A teď se zdá, že je pozdě. Matka má svoji Mirku a vlastní dcera je jí ukradená,“ uzavírá mladá žena.
Zdroje: respondentka Dagmar
Čtěte také:
Nový komentář
Komentáře
Cítím z vás zbytečnou zahořklost....co je za problém? Myslím, že když se začnete aktivně zajímat o život svojí matky a švagrové a najdete pro vás společnou zábavu - zážitek, kino, lístky na divadelní představení, výlet na hrad a zámek...navrhnete např. pravidelné páteční večeře, kdy pro sebe budete vzájemně vařit apod....začněte aktivně si vztah budovat a přestanete kňourat, že nemáte nic, když jste do toho nic nevložila. Na co čekáte??? že vás bude matka chodit přemlouvat, aby jste se zapojovala, když jste donedávna ohrnovala nos? Myslíte si, že mateřská láska má být automatická a vám právem náleží piedestal a vy máte nárok na vše, kdy se vám zlíbí...nebo máte pocit, že to zrovna potřebujete. Řeknu vám jedno velké tajemství: Nemáte automatický nárok. Pocity ostatních lidí jsou stejně důležité jako ty vaše! Nečekejte změnu přes noc a netlačte moc na pilu...žádný vztah vás neudělá šťastnou a spokojenou...to musíte Vy sama. Hodně síly...:-)
Tím bych si hlavu nelámala. Snacha bydlí s matkou pisatelky v jednom domě a teprve rok. Asi si ještě nezačaly lézt na nervy. Ta situace je dočasná. Dcera je vždy bližší, než snacha. Časem se situace obrátí tak, že matka si začne na snachu stěžovat a komu jinému, než dceři. Vzdálenější příbuzný je vždy lepší příbuzný.
Tak nevím. Dokud byl táta, maminka byla na vedlejší koleji. Po jeho smrti si Dagmar počala zoufati, že s mámou nemůže navázat vřelý vztah. Proč asi? Vypadá to, že mamka zůstala sama, další známost na obzoru není, tak se dala dohromady se synem a novou dcerou, snachou. A co Dagmar samotná - není zřejmé, jestli už je dospělá, že jí tolik záleží na vylepšeném vztahu s mámou, co dělá, studuje, jaké má vlastně koníčky - nic tu o ní není, krom toho, že žárlí na švagrovou. Pozdě bycha honit.
Pozdě. Měla se zajímat dřív. Matka si prostě zvykla na to, že se s ní Dagmar moc nebaví, smířila se s tím, pochopila, že to lepší nebude, a zařídila se podle toho. Za to, že Dagmar nemá kamarádky ani přítele, za to vskutku její matka nemůže.
A že si najednou Dagmar vzpomněla, že by zrovna teď chtěla mít s matkou lepší vztahy, to bude nejspíš takový kapric, na truc - co se má matka co bavit s nějakou cizí ženskou? Když Dagmar nemá přátele, tak je nemůže mít ani její matka? Ani vlastní snachu ne? No to má Dagmar blbé, že žárlí. Ale zavinila si to sama, léta se o matku nezajímala, tak teď má, co chtěla.
Je hezké, že má maminka se snachou dobrý vztah, ale zeptat se vlastní dcery jak se jí daří by mohla. Dagmar asi nebude z těch lidí, kteří řeknou, fajn, já půjdu příště s vámi. A se švagrovou si nerozumí? Někdy se holky kamarádí. Opravdu jsem ráda za svoje rodiče.
Dagmar teď prožívá to co její maminka spoustu let osamělost, nedostatek lásky a porozumění.
S křížkem po funuse. Vaše matka má na chladném vztahu svůj podíl, ale ani vy nejste bez viny. Třeba cítila váš odstup, který se jí nepodařilo překonat. Co takhle otevřeně si o všem promluvit?