Našla jsem si skvělé místo.

Na mateřské jsem se doučila své nedostatky v angličtině a stále jsem sledovala dění v mém oboru. Pracovala jsem ve firmě s počítači, a tam jde vývoj velmi rychle.

 

Mé úsilí se mi vyplatilo, po mateřské jsem rozhodila sítě a jeden známý mi nabídl pozici vedoucí obchodního oddělení. Trochu jsem se bála, ale v mém případě šlo o velký postup. Měla jsem zorganizovat práci celého kolektivu a udržovat kontakty s nejdůležitějšími klienty. Některé schůzky měly probíhat celé v angličtině, ale na to jsem byla připravená. Místo jsem přijala.

 

Po nástupu jsem se několik týdnů rozkoukávala a seznamovala se s prací v této firmě.
Někdy to šlo ztuha a musela jsem se naučit mnoho nového, ale pak jsem si uvědomila, jak moc dobře bylo udržovat svůj mozek v kondici. Věděla jsem spoustu novinek, v angličtině jsem si byla zcela jistá. To vše pomohlo k tomu, že jsem se na své pozici začala cítit velmi dobře. Realizovala jsem se!!! To je po mateřské dovolená oáza na duši – moje práce byla a stále je zdrojem mého velkého potěšení.

 

Někdy se stane, že přijdu domu později.

Obvykle chodím do šesti hodin, někdy se o něco zpozdím. S malým, který chodí do školky, mi pomáhá maminka, když je třeba, postará se o něho, než přijdu z práce. S kým začínají být veliké problémy, to je můj muž.

 

Nikdy nepracoval v kanceláři, pracuje rukama. Je zdatný řemeslník a je velmi šikovný. Jeho práce nás velmi dobře živila po dobu mé mateřské a nikdy mě ani nenapadlo mu do jeho zaměstnání nijak mluvit. On se k mé profesi staví zcela jinak.

 

Například mi zavolá, když jsem na pracovním obědě.

Sedím s ředitelem a s velmi důležitým klientem z Holandska a projednáváme naši budoucí spolupráci. Mluvíme anglicky a mluvíme technicky. Probíráme principy našich obchodů, řešíme finanční operace. Ještě nejsem zcela otrlá, a tak se mi „kouří“ z hlavy. Jsem vždy velmi šťastná, když něco podobného zvládnu. Do toho zvednu manželův telefon a moje dovednosti a psychická stabilita jsou v jednom momentě zcela pryč. Manžel mi začne vyčítat, že si vysedávám na obědě a jak je to možné, když pořád říkám, kolik mám práce. Jak to, že nesedím v práci u počítače…

 

Toto je jen příklad, dělá i jiné věci.

Když v práci skončí dřív, volá mi a žadoní, ať už jdu domů. Že jsou doma s malým a čekají na mě. Pokud to jde, samozřejmě jdu. Ale ono to v mé pozici jde velmi zřídka.

 

Strašně mi to otravuje život.

Já ty moje dva kluky strašně miluju. Ale nemusím se přeci nutně vzdávat své práce, která mě tolik naplňuje a baví. Ve které se realizuji a ve které vydělávám pro svou rodinu hodně peněz. Díky tomu letos jedeme na dovolenou, o které jsme snili…

 

Ve chvílích zoufalství, které se poslední dobou nějak rozmnožily, uvažuji o tom, že té práce nechám. Jsem v hrozném napětí. Práce je náročná a vyčerpávající – mou tučnou výplatu nemám zadarmo. Když mi zavolá manžel, přistihnu se, že se celá rozklepu. Má to smysl?

 

Co mám dělat…