Eva byla dlouho přesvědčená o tom, že je skutečně neschopná. Opouštěla ji energie, lepily se na ni nejrůznější zdravotní problémy. "Pak jsem díky terapii, pokud tak mohu nazvat mé pravidelné konzultace s bývalou spolužačkou, která vystudovala psychologii, pochopila, v čem je problém."

Eva se mi pokusila stručně načrtnout své dětství i dospívání.

Když jí bylo deset let, otec se od nich odstěhoval, protože si našel mladší ženu. Eva zůstala s matkou a s bratrem sama. Asi po dvou letech si Evina matka nastěhovala do bytu partnera. Z partnera se stal otčím. Byl to muž vtipný, sportovně založený, vitální, ovšem o sedm let mladší než Evina elegantní a tak trochu upjatá matka.
"Já jsem rychle vyspívala a styděla jsem se za to, že mám velká prsa," naznačila Eva. "Nosila jsem vytahaná trika a svetry. Jako kdybych podvědomě cítila, že je tady nějaký problém."

Problém skutečně nastal. Její matka jako kdyby na ni začala v době dospívání žárlit. "Pořád jsem slyšela, že jsem nemožně ustrojená, že jsem pomalá, že jsem flink a že je na mě hrozný pohled," posteskla si Eva. "Máma mi to říkala hlavně před Milanem, tedy před nevlastním otcem. Denně jsem slýchala, jak byla v mých letech šikovná, pohledná, že byla milá, dobře vycházela s lidmi, jak se o ni kluci prali. Jenže jak jsem měla být milá a usměvavá, když mne pořád takhle srážela?
Dám příklad: sedla jsem si ke klavíru, ona mne odstrčila a začala na něj hrát sama a vykládat Milanovi, že jako dítě byla vynikající klavíristka a že já jsem to v hudebce nikam nedotáhla.

Pokračovalo to i v době, kdy se mi narodila první dcera. Slyšela jsem, že si neumím zorganizovat čas, že na sebe nedbám a že mi tedy pomůže, protože to pro ni není žádný problém a protože se už na to nemůže dívat.
Dost dobře si na druhou stranu neumím představit, co by dělala, kdybych se vyfikla, abych jí dokázala, že se umím ustrojit a že jsem sebevědomá. Ale na to nikdy nedošlo. Ona mne zdecimovala tak, že jsem na to neměla chuť a opravdu jsem si připadala jako onuce.
Dlouho jsem si myslela, že mne matka chtěla tímhle stylem k něčemu vyprovovokovat a něčemu naučit, ale dnes si myslím, že na sebe chtěla strhnout Milanovu pozornost. Jsem o tom přesvědčená už proto, že brácha měl pohodové dospívání. Toho tolik nesrážela. Ten si šel vlastní cestou, na něj tolik pozornosti neupřela."

Možná i to, čím si Eva ve vztahu s matkou prošla, se podepsalo na krachu jejího manželství. "Manžel už byl ze všeho otrávený, i když samozřejmě netvrdím, že krize a rozvod nastaly kvůli mé mámě a otčímovi," uznala Eva. "Dnes nechápu, jak jsem si takového slabocha, jako byl můj muž Petr, vůbec mohla vzít, ale vzhledem k tomu, že mé sebevědomí bylo tehdy na nule, tak to bylo asi vcelku přirozené."

Dnes se Eva učí být vůči matce asertivní, nebrat si tolik k srdci její věčné připomínky a věřit víc sama sobě. "Je to vlastně legrační, v práci zastávám místo vedoucí, ale v osobním životě si ani zdaleka tak nevěřím," přiznává Eva.

Připadá vám nepravděpodobné nebo dokonce absurdní, že by matčin strach ze stárnutí a z toho, aby se její partner nezakoukal do dospívající dcery, mohl zvrhnout v takovéto poměřování sil, žárlení a boj o moc?

Uznávám, že je těžké připustit si, že matka, ta svého času andělská a nedotknutelná bytost, je taky jenom člověk, který má své slabosti a neřesti. Možná se vám Evina matka tak, jak jsem vám ji zde charakterizovala, nebude líbit a budete se ptát, proč tu chybí její stanovisko.
Vysvětlení je jednoduché: dle Evy je přesvědčená o tom, že není o čem se bavit, protože byla a je dobrou matkou. "Ještě před rozvodem jsem zvažovala návštěvu rodinné poradny, byla jsem na dně, manžel to odmítl, tak jsem se svěřila matce, čekala jsem, jestli mi nepomůže," řekla Eva. "Vysvětlila mi, že mé deprese ji nezajímají, že to je moje chyba a že kdybych ji byla bývala v životě poslechla, nemusela jsem takhle dopadnout. Tehdy jsem pochopila, že ona svoji "chybu" nikdy nepřizná a že nemá cenu ji vláčet k psychologům."

Eva dnes vychovává své dvě děti s pomocí přítele, kterého poznala rok a půl po rozvodu a který se k ní chová velice hezky. Zatím žije každý z nich sám. Svoji matku navštěvuje Eva zřídkakdy. Dětem však v kontaktu s babičkou nebrání. "Matka žije dál s otčímem, a pokud vím, tak se spolu čím dál víc haštěří," dodala Eva. "Myslím, že moje matka neumí po jeho boku zestárnout a že kvůli tomu vyvádí. Možná to má o to těžší, že já, věčný a vděčný hromosvod, už s nimi nejsem."

Jména byla z pochopitelných důvodů pozměněna