A tak se s ním Kateřina po vyslechnutí věštby raději rozešla. Nechtěla se stát příčinou smrti milovaného muže… Alexandr Sergejevič Puškin (1799-1837) nebyl jen geniálním básníkem. Provázela ho pověst romantika, snílka, ale i buřiče a rebela. Ač sám velký krasavec nebyl, nebo možná právě proto, měl velkou slabost pro krásné ženy. Líbily se mu právě ty nejkrásnější…
Foto: Wikipedia
Počátkem roku 1829 potkal tehdy třicetiletý Puškin na jednom z moskevských plesů mladinkou Natálii Nikolajevnu Gončarovovou (1812-1863). Ta pocházela sice z velmi bohatého rodu, nicméně z původního bohatství toho systematickým rozhazováním moc nezbývalo. Puškin byl také sice věčně zadlužený, ale měl jasno. Chce ji a žádnou jinou!
Svatba se konala 18. února 1931 v Moskvě. Brzy se ale manželé přestěhovali do Carského Sela, sídla carů, a o něco později do Petrohradu. Natáliina krása byla pověstná. Kdekoli se objevila, byla středem pozornosti. Muži ji obdivovali, ženy záviděly a pomlouvaly. Puškin začal hrát druhé housle, a to on špatně snášel! Říkalo se, že ke ctitelům jeho ženy patřil i samotný car. Brzy začala mít Puškinova rodina finanční problémy. Natálie byla vychovaná v přepychu, uskromňovat se neuměla. Přestože během šesti let manželství porodila čtyři krásné děti a jednou potratila, v manželství ještě jako by rozkvetla.
Puškin začal neuvěřitelně žárlit a stále ji kontroloval. Sám si na věrnost moc nepotrpěl, v průběhu manželství se dvořil i
V roce 1833 přijel do Petrohradu jednadvacetiletý alsaský baron Georges d’Anthès. Ujal se ho holandský velvyslanec baron van Heeckeren. Oblíbil si ho natolik, že ho adoptoval a zařídil mu kariéru v carské armádě.
Pohledný d’Anthès si rychle získal srdce petrohradské společnosti, tedy její ženské části. Začal nadbíhat i paní Puškinové, ta sice zůstala manželovi věrná, ale obdiv jí lichotil. Zato básník zuřil. Když dostal v listopadu 1836 anonym, který ho vítá do řádu paroháčů, bylo rozhodnuto. Vyzval d’Anthèse na souboj. Marně mu to jeho žena, u níž šlo jen o nevinný flirt, rozmlouvala. Ani d’Anthèsovi se do souboje nechtělo, nerad by si zkazil kariéru. A tak aby zachránil situaci, požádal d’Anthès urychleně o ruku Natáliinu sestru Kateřinu. Svatba byla brzy - už 10. ledna 1837. Jenže obdiv k Natálii nekončil svatbou s Kateřinou. Žárlivost Puškina neznala mezí, a tak znovu vyzval d’Anthèse na souboj.
Došlo k němu 27. ledna 1837 odpoledne. Na znamení sekundanta Puškin zamířil, ale d’Anthès ho předešel a vystřelil. Básník padá zemi, ale ještě ze země i on zamíří a střílí. Také d’Anthès je zasažen a padá. Puškin má radost a věří, že svého soka usmrtil! Jenže baron je zraněn jen lehce, zatímco Puškina odvážejí za strašných bolestí domů. Má rozdrcenou pánev a silně vnitřně krvácí. Nepomůže ani osobní carův chirurg. Stav je beznadějný, a tak 29. ledna 1937 nejslavnější ruský básník umírá. Věštba se vyplnila…
A d’Anthès? Ten udělal velkou kariéru ve Francii. Za Napoleona III. byl zvolen do senátu a později působil v diplomatických službách. Nikdy nelitoval, že zabil největšího ruského básníka. V opačném případě by básník zabil příštího senátora II. císařství…
Na našem webu jste si mohli také přečíst:
- Eliška Krásnohorská nám ženám prošlapala cestičku ke vzdělání
- Terezie Měchurová, manželka Otce národa
- Dora, nenápadná dcera slavné matky
Nový komentář
Komentáře
Opět článek, který jsem si se zájmem přečetla, děkuji.
Osudu neutečeš...pěkné čtení...
Děkuji
Zajímavé

Krásné čtení
Díky ua pěkné čtení
Děkuji za zajímavé čtení
Pro mne moc zajímavá novinka, děkuji
Opět děkujeme
Moc zajímavý článek...
Jak romantické. Ale ve skutečnosti to muselo být strašné. Jak se asi cítila paní vdova? A Puškin, kdyby nepodlehl v souboji, kolik toho ještě mohla napsat...věčná škoda. A cherchez la femme tu platí naprosto.