Foto: Shutterstock
Sidi Bou Said se rozkládá na vrcholku skalnatého výběžku nad tuniským zálivem nedaleko rozvalin historického Kartága asi 18 kilometrů od tuniského hlavního města Tunisu. Už při příjezdu vás okouzlí malebná architektura. Bílé fasády dávají vyniknout dřevěným dveřím či ozdobným mřížím na oknech, které září kobaltovou modří.
Modrobílý styl vychází z tradic místních obyvatel, kteří bílé vápno používali k ochlazení domů a modrý pigment změkčoval ostré slunce a odolával slanému mořskému vzduchu. I když existují mýty o tom, že místní okopírovali styl z Řecka, ve skutečnosti zde byl používán po generace už dávno před tím, než se ve 30. letech 20. století rozšířil a standardizoval právě v Řecku.
Foto: Marta Kratochvílová
Sjednocený vzhled vesnice je dokonce chráněn už od roku 1915. Tehdy úřady na popud místních vydaly dekret, který zachoval původní podobu staveb a zakotvil bílo-modrou estetiku. Sidi Bou Said si tak dodnes uchovává svůj pohádkový vzhled, který ještě potrhují barevně kvetoucí bugenvilee a jasmín, jehož vůně se line na každém rohu.
Procházka úzkými dlážděnými uličkami působí dojmem, že se tu zastavil čas. Všudypřítomné modré dveře zdobené tradičními kovovými cvočky vybízejí k fotografování a za každým rohem na nás čeká nový dechberoucí pohled. Tu vykukuje minaret místní mešity, jinde se mezi domky mihne třpytivé moře, tu zase růžovými květy lemovaný balkónek s mashrabiya mřížkou a za dalším rohem zase pobaví hrající si koťata.
Foto: Marta Kratochvílová
V Sidi Bou Said si budete připadat jako na rozhraní Středomoří a Orientu zároveň. Posedět můžete v některé z místních kaváren, které mnohdy nabízejí i dechberoucí výhled na moře nebo střechy. Nalákat vás může třeba historické Café des Nattes nebo vyhlášené Café des Délices, které se terasovitě rozkládá na okraji útesu a nabízí úchvatný výhled na moře a přístav. Není lepšího místa, kde si vychutnat lehký mořský vánek a panoráma Tuniského zálivu.
V ulicích se pak můžete zastavit také na teplý bambalouni, kulatý smažený koblížek obalený cukrem, který místní prodavači nabízejí na ulici jako oblíbenou pochoutku. Ale okuste i další místní speciality. „Tunisko je pro milovníky dobrého jídla doslova rájem chutí a vůní. Místní kuchyně kombinuje svěžest Středomoří s arabskými kořeny, takže každé jídlo je zážitkem. Ochutnat by se měla ryba přímo z grilu, salát mechouia z pečených paprik a rajčat nebo čerstvě upečený chléb tabouna s olivovým olejem. A pokud chcete zažít Tunisko opravdu všemi smysly, posaďte se na terasu s výhledem na moře a dejte si mátový čaj nebo sklenku vína. Právě tady pochopíte, proč se tuniská gastronomie těší takové oblibě,“ dodává expertka na cestování a obchodní ředitelka CK Blue Style Lenka Pátek.
Foto: Shutterstock
Po stopách světce a umělců
Kořeny Sidi Bou Said sahají hluboko do historie. Už ve 13. století si toto místo zvolil za svůj domov súfijský mistr Abu Said el Baji, později uctívaný světec, po němž nese městečko jméno. Na vrcholku kopce založil malou náboženskou školu a podle legend chránil nedaleký Tunis před nájezdy z moře svými modlitbami.
Po staletí zůstával Sidi Bou Said jen ospalou vesnicí na okraji Tunisu, kterou obývali rybáři a zemědělci. V 18. století se však vesnice stala známým centrem umělců, později i zahraničních. Zastavil se zde například spisovatel Gustave Flaubert nebo malíř Henri Matisse. Dodnes zde sídlí řada drobných galerií a ateliérů. Kdo hledá inspiraci nebo klid k rozjímání, v tichých modrobílých uličkách Sidi Bou Said je rozhodně najde.
Místa, která byste neměli minout
Za návštěvu určitě stojí palác Ennejma Ezzahra, někdejší sídlo barona d’Erlangera, které dnes slouží jako muzeum a kulturní centrum. V jeho bohatě dekorovaných síních můžete nahlédnout do atmosféry počátku 20. století – uvidíte kolekci hudebních nástrojů, umění i nádherný výhled z terasy na moře.
Dalším dechberoucím místem je pak Dar el-Annabi, soukromé muzeum v rozlehlém tradičním tuniském domě. Prohlédnete si tu autentické obytné místnosti zdobené pestrobarevnými kachličkami a vitrážemi a na chvíli pocítíte, jak si žila místní honorace. Když vystoupáte až do nejvyšších pater teras, naskytne se vám navíc nádherný výhled do okolí.
Foto: Marta Kratochvílová
Milovníci umění mohou zavítat také do některé z místních galerií. Žádná návštěva by nebyla úplná bez zastávky v kavárně či restauraci – ať už zvolíte výše zmíněnou vyhlídkovou Café des Délices s panoramaty z útesu, Café des Nattes nebo třeba butikový hotel s restaurací La Villa Bleue.
A co když zatoužíte po osvěžení v moři? Sidi Bou Said sice leží na skále, ale pláž má také. Pod strmou silničkou pod vesnicí se rozkládá malý písečný plážový záliv, ideální na zchlazení v mělké vodě.
Sidi Bou Said je zkrátka povinnou zastávkou pro každého, kdo chce poznat Tunisko i z jiné stránky než jen z hotelového lehátka na pláži. „Sidi Bou Said patří k nejmalebnějším místům Tuniska a rozhodně stojí za návštěvu během dovolené. Bílé domky s modrými okenicemi, výhled na moře a kavárny s atmosférou Středomoří vytvářejí nezapomenutelný zážitek. Je to ideální výlet pro ty, kteří chtějí spojit odpočinek u moře s poznáním tuniské kultury a autentické atmosféry," doplňuje Lenka Pátek z CK Blue Style.
Kdy jet do Sidi Bou Said?
Je dobré počítat s tím, že na jaře či v létě budou uličky města žít víc než jindy. Pokud preferujete méně davů, zvažte návštěvu v podzimních či zimních měsících – teploty jsou mírnější a uličky poklidnější. Vy si tak můžete toto místo mnohem více vychutnat.
Co vidět kolem?
Ze Sidi Bou Said už je to jen coby kamenem dohodil do Tunisu, kde můžete navštívit například místní autentickou a velmi zachovalou medínu. Poblíž Sidi Bou Said pak leží starověké Kartágo, jehož součástí jsou Antoniovy lázně, kde lze zhlédnout dochované ruiny a pilíře, které svědčí o dřívější slávě tohoto místa. Pro některé cestovatele pak může být zajímavý i americký vojenský hřbitov, na který je vstup zdarma a nabízí zajímavou podívanou na téměř tři tisíce sněhově bílých náhrobků vojáků, kteří zemřeli během druhé světové války v severní Africe.
Foto: Marta Kratochvílová
Zdroje: Press Trip do Tuniska s CK Blue Style a Tuniským národním úřadem pro cestovní ruch
Nový komentář