Jedním z nejsilnějších ochranných štítů proti úbytku paměti a myšlení je učení se novým věcem. A to i tehdy, když jsme se naposledy učili něco systematicky třeba před dvaceti lety.
Foto: Shutterstock
Mozek jako sval
Mozek není pasivní orgán, který se s věkem nevyhnutelně rozpadá. Funguje spíš jako sval, když ho používáme, posiluje, když ho zanedbáváme, slábne.
Vědci to často vysvětlují pomocí jednoduchého přirovnání. Představte si, že váš mozek je sklenice vody. Voda představuje schopnost myslet, pamatovat si, soustředit se a řešit problémy. S přibývajícím věkem voda ze sklenice pomalu ubývá. Máme ale dvě možnosti:
- buď mít větší sklenici tedy větší „mozkovou rezervu“,
- nebo ztrácet vodu pomaleji.
Právě učení v dospělosti pomáhá s obojím.
Učení funguje v každém věku
Velká studie publikovaná v odborném časopise Innovation in Aging sledovala, jaký vliv má učení v pozdějším věku na kognitivní schopnosti. Výsledek byl překvapivě optimistický. Lidé, kteří se i v dospělosti zapojovali do kurzů, školení nebo jiných vzdělávacích aktivit, si udržovali lepší paměť a myšlení než ti, kteří se neučili vůbec. Dokonce se ukázalo, že průměrný jedenasedmdesátiletý člověk, který se v pozdějším věku učil nové věci, měl podobnou úroveň kognitivních schopností jako běžný pětašedesátník. A co je důležité, nezáleželo na tom, jaké vzdělání měl člověk v mládí. Přínos učení se projevil u všech, bez ohledu na to, jestli někdo studoval vysokou školu, nebo měl jen základní vzdělání.
O 19 % nižší riziko demence
Ještě konkrétnější čísla přinesla rozsáhlá analýza dat z britské databáze UK Biobank, která sledovala statisíce lidí ve věku 40–69 let. Výzkumníci zjistili, že ti, kteří se účastnili kurzů pro dospělé, například jazykových, praktických nebo kreativních, měli o 19 % nižší riziko rozvoje demence během následujících let. Navíc si lépe udržovali takzvanou fluidní inteligenci, tedy schopnost logicky uvažovat, řešit nové problémy a přizpůsobovat se novým situacím. To jsou přesně ty dovednosti, které s věkem často slábnou jako první.
Nejde jen o křížovky
Možná si teď říkáte: „Tak budu luštit sudoku a mám vystaráno.“ Jenže výzkumy ukazují, že největší efekt má učení skutečných, smysluplných dovedností, které zapojují více oblastí mozku najednou. Například:
- učení se cizího jazyka,
- hra na hudební nástroj,
- práce s novými technologiemi,
- fotografování, malování, řemesla,
- kombinace více dovedností najednou.
Velkou roli navíc hraje sociální rozměr. Učení ve skupině, diskuze, sdílení zkušeností a vzájemná motivace dávají mozku další silné podněty. Mozek se totiž od přírody učí nejlépe ve spolupráci s ostatními.
Foto: Shutterstock
Učit se po čtyřicítce není návrat do školy v negativním slova smyslu. Je to investice do budoucí kvality života. Nejde o výkon ani o známky, ale o zvědavost, radost z objevování a ochotu zkoušet nové věci. A možná to nejdůležitější sdělení z výzkumů zní jednoduše, na učení není nikdy pozdě, a mozek se umí učit po celý život.
Zdroje: Duke University, Frontiers, Cognitive Vitality, PMC
Nový komentář
Komentáře
No. A jak zdůvodňujete Alzheimerovu chorobu u herců a hereček? Ti se musí denně učit něco nového. A co např. lékaři? U tohoto povolání neexistuje tato choroba? Přestože musí neustále studovat a učit se? Co znám lidi, u kterých byla tato choroba diagnostikována, ti byli s mozkem vedle už v mládí. To, co píšete v článku, to jsou jen domněnky. Jak víte, že někomu začal vypadávat mozek, ale tím, že se začal učit hrát na harmoniku, se mu ten mozek zase spravil? To je totiž nemožné zpětně zjistit.