Rádi bychom se věnovali závažnému tématu – onemocnění schizofrenie. Řada z nás má ve svém okolí někoho, kdo může trpět vážnou duševní nemocí. Takovým onemocněním může být například schizofrenie.
Protože to není běžné onemocnění, které nás potká několikrát za život jako například chřipka nebo angína, je možné, že o takovém onemocnění moc nevíte. Při tom může postihnout někoho z vašeho okolí, třeba děti nebo sourozence. A pak se budete muset naučit s ním onemocnění sdílet, pomoci mu.
Chceme tedy rozpoutat diskusi na téma schizofrenie – co o této nemoc víte, zda jste se s tímto onemocněním setkaly nebo dokonce se týká osobně i vás – trpí tím někdo z vašich blízkých. I když je to složitá situace, velmi záleží na prostředí, na blízkých lidech, na rodině, kde schizofrenik vyrůstá, kdo o něj pečuje či je s ním ve vztahu.
Může se stát, že tato nemoc propukne v dospělosti – že onemocní třeba váš partner nebo rodič a vy se budete muset tomuto problému postavit, pomoci mu v léčbě. Se schizofrenií je spojeno velké množství mýtů, u laiků je zaměňována s jinými nemocemi.
Proto chceme na toto téma diskutovat a dodat vám formou zajímavých článků hodnotné informace o nemoci jako takové, možnostech léčby, rady pro blízké okolí. To, jak poznat schizofrenii u dospívajících dětí a na koho se obrátit.
Budeme rádi, když se do tématu aktivně zapojíte.
Příznaky schizofrenie:
Na rozdíl od obecně rozšířeného přesvědčení schizofrenie není rozštěpení osobnosti. Vnímání reality u lidí se schizofrenií má však tendenci být velmi odlišné od vnímání lidí kolem nich. Lidé se schizofrenií často zažívají následující:
- slyší hlasy, které ostatní lidé neslyší
- věří, že druzí lidé čtou a ovládají jejich myšlenky nebo se proti nim spikli
- halucinace nebo bludy
Život ve světě zkresleném halucinacemi a bludy dává lidem se schizofrenií cítit se vystrašeně, úzkostlivě a zmateně. Mohou se stát izolovaní a bázliví ze světa kolem nich. Důsledkem toho se často stávají samotářskými.
Schizofrenie rovněž ovlivňuje chování nemocných/pacientů. Typickými chováními jsou:
- odtažitost nebo samotářství
- zdání nezaujatosti nebo naprosté zaujatosti věcmi, které nemusí být reálné
- nehybnost po celé hodiny, vydávání zvuků, naprostá strnulost
- vytrvalé nutkání se pohybovat nebo něco dělat a neschopnost sedět v klidu
- bdělost, extrémní ostražitost a bytí „na pozoru“.
Těmito neobvyklými projevy chování mohou být ostatní lidé znepokojeni a někdy dokonce vyděšeni.
Příčiny schizofrenie
Vědci naznačují, že schizofrenie má sklon vyskytovat se v rodinách a v mnoha případech se dědí. U dítěte, jehož rodič je schizofrenik, existuje asi 10% pravděpodobnost, že se tato nemoc rozvine i u něj. U celkové populace toto riziko činí asi 1–2 %. Přesto u identických dvojčat – které sdílí identickou genetickou výbavu – je pouze 50% pravděpodobnost, že budou postižena obě dvojčata. To naznačuje, že schizofrenie není předurčena genetikou, přestože genetické faktory v ní hrají určitou roli.
Naše diskusní téma zní:
Víte, co je schizofrenie? Už jste se s ní setkaly? Jaká je vaše zkušenost?
Abyste si o této nemoci udělaly představu, můžete si pustit krátký animovaný film, který najdete na této stránce: http://www.schizophrenia24x7.cz/meet-mark
Více informací najdete na http://www.schizophrenia24x7.cz
Děkujeme za vaše přízpěvky, rádi bysme vybrali pět z vás, kterým pošleme redakční dárek - balíček s luxusní kávou Carte Noire
Nový komentář
Komentáře
Schizofrenie není nemoc, někdo z lidí tomu člověku otevřel bránu ke zlým silám (démoni), tzv. podnebeské prostory. Kletba…satan se snaží ničit lidi!!!
Nezažila jsem
Ahoj,mám dcerku Klárku má hebefrenní schizofrenii....Chtěla bych se spojit s rodiči, co mají stejně nemocné dítě. Jsem zoufalá dceři je 20 let, nespolupracuje, byla už dvakrát hospitalizovaná v léčebně. Výsledky bohužel žádná a prognóza špatná. Děkuji za odpověď. Helí
bohudík se mě netýká, ale v širší rodině jsem již zažila
Se schizofrenií jsem se setkala při práci s týranými ženami, jako následek/doprovodný jev posttraumatického syndromu. Nejčastěji se projevoval bludy, představou, že je někdo stále sleduje, což bylo těžké vyvrátit, když je násilník doopravdy sledoval a ony už pak nebyly schopny rozlišit mezi realitou a bludem.
U mé kamarádky se schizofrenie rozjela po porodu a díky chápavému manželovi ji zvládli v domácí péči.
Posílám síly všem, kdo s ni bojují.
Mám schizofrenního kamaráda. Nebo, lépe řečeno, můj kamarád má schizofrenního bratra. Když pravidelně užívá léky, jde to. Ani by to na něm nikdo nepoznal. Je to ale takové "malé dítě", nemůže být bez dozoru. Je to padesátiletý chlap, ale jeho máma nebo právě můj kamarád, jeho bratr, mu musí být vždy na blízku. Je nesvéprávný. Když si zapomene vzít léky, nebo když je období, kdy špatně zaberou, tak se schovává pod stůl, mlátí kolem sebe, napadá všechny a všechno, protože úplně ztrácí rozlišovací schopnosti. Povídá si sám se sebou, křičí, zakrývá si uši, buší do země, brečí. V takovýchto etapách končí v ústavu na měsíc, na dva, aby byl posléze opět propuštěn domů. A tak to jde stále dokola... Nejhorší asi je, že to je porucha v mozku, ten postižený konkrétně je docela pěkný chlap, ale je to životní přítěž pro jeho příbuzné. Smutné, ale takových nemocí je víc...
vím o nemoci, dokáže napáchat pěknou neplechu...
osobní zkušenosti ani z okolí naštěstí nemám a doufám, že se na tom nic nezmění...
Vím o co jde, ale naštěstí jsem se s ní osobně nesetkala. Nejlepší by bylo, kdyby nemoci vůbec neexistovaly.
Viem,co je to schizofrenia aj ako sa prejavuje,lebo jedna moja kolegyna ochorela na tuto chorobu a viem ze takemuto cloveku treba pomahat,lebo oni sami sa povazuju za zdravych ale tomu tak nie je.Ona odmietala hospitalizaciu v nemocnici a jej stav sa natolko zhorsil,ze sa jej potom nevyhla.Teraz jej stav je dlhodobo stabilizovany a citi sa fajn.
Bohužel jsem se s ní setkala v práci, pracovala jsem jako pokojská a přijeli holanďanéa mezi nimi i pám, který touto nemocí trpěl. Bohužel, jsme to nikdo nevěděli. Když jsem přišla druhý den do práce, byl zabarikádovaný v pokoji, vyhazoval z okna televizi a jiný nábytek. Prostě hrůza, odvezli ho tenkrát do Bohnic a zpět do vlasti ho převáželi, ani už nevím kdy. Je mi těchto lidí líto, ale myslím si, že léčit to nelze, pouze utlumit
Co se schizofrenie vím, ale naštěší ji v rodině nemáme. Měla ji dcera známé, dlouho se s ní lečila, ale nakonec prášky začali selhávat a ona spáchala sebevraždu.
S touto nemocí jsem se setkala u známé. Když brala prášky, tak bylo vše ok, ale jak je vysadila, protože si myslela, že je vyléčená, tak měla různé představy až byla nebezpečná. Musela se vrátit zpět do ústavu a začít léčit. Teď bere prášky pravidelně a je v pořádku.
Nesetkala jsem se s ní osobně ale vím že být dost nebezpečná
Vím, že schizofrenie existuje, naštěstí jsem se s ní nesetkala. Kéž jsou proti ní účinné léky!
V rodině schizofrenii zatím naštěstí nemáme. Ale v práci kolegyně touto nemocí trpí, užívá tablety, pomáhají ji, sama říká, že nejhorší je pocit, že je sledována, že ji někdo pozoruje atd.
Touto nemocí trpěla má tchyně, pokud to člověk nemá pod kontrolou, je to asi dost obtěžující.
Schizofrenií trpí má babička - když jsem byla menší, pamatuju si i jeden její záchvat, změní se celá osobnost člověka, pozná se to i na očích, že není v pohodě. Ale od té doby bere léky, které opravdu fungují, protože již žádné záchvaty nemívá. Nemoc se sice dědí, ale já doufám, že už ji nikdo v naší rodině mít nebude, ty stavy jsou až strašidelné.
Vím, co je schizofrenie, u nás v rodině ji naštěstí nikdo nemá nebo o tom alespoň nevím. Známá ji má a naštestí ji léky zabírají a je schopná víceméně normálně žít, ale i ona má občas špatná období. Hlavní je na ty léky nezapomínat, ale to platí u všech nemocí, jak se říká, špatné dávkování je mnohdy horší než žádné.
zkušenost mám bohužel - má sestra...v rodině jsme ale nikdo nikdy neměl....nemáme to děděné...
Ano vím co je to za nemoc ale ve svém okolí nikoho takového nemám.