Krásný den přeji všem v redakci i Vám všem ženám-in.

Dnešní téma mi připomnělo strašné chvíle moji dcery s pícháním oušek, které nebraly konce, nebýt rozumné sousedky...

Narodila se v roce 1973 a při první návštěvě dětské poradny mi předala sestra letáček s nabídkou na propíchnutí oušek. Ano, babička jí náušnice, krásné pomněnky, koupila, a já vzhledem tomu, že mi moje matka uši nedala propíchnout, jsem chtěla, aby moje dcera náušnice měla a odmala.
Dotyčné jsem zavolala, byla to sestra z gynekologie, říkalo se jí porodní bába, chodila uši propíchnout domů. Což bylo lákavé, a tak jsme se dohodli na den a hodinu, aby dcera zrovna nespala. Jak můžete odhadnout u miminka, kdy bude spát a kdy bude vzhůru?

Tato paní přišla, samozřejmě dcera spala a ona už byla nervózní, proč jsem si tuto hodinu dohodla. Byla u mne sousedka, která měla také dvě děti, rodily jsme v podstatě spolu, měla dva kluky. Chtěla být u toho a na její dost nepříjemnou reakci reagovala otázkou: „Prosím vás, Vy jste porodní bába, tedy alespoň si tak necháte říkat, jak můžete chtít, aby se určil čas, kdy měsíční miminko bude vzhůru a kdy ne?"
„No dobře", odpověděla dotyčná, „tak ji vzbuďte a jdeme na to."
Náušnice jsem měla v lihu od minulého dne, vše potřebné připravila a já z hrůzou v očích čekala, co bude následovat.

Dcerku jsem vzbudila a píchla jedno ouško, nandala náušnici, paráda, malá ani nezaplakala. Měla jsem radost a už jsem se těšila, ještě druhou a bude hotovo. Ovšem, jak jsem se mýlila. Propíchla druhé ouško a za nic na světě nemohla náušnici protáhnout. Dcera strašně plakala, sousedka ji držela, já ji držela, ona na nás řvala, že ji nejsme schopni udržet a že má druhý lalůček silnější, a proto nejde náušnice protáhnout.

Začalo se mi dělat špatně a říkám: „A dost, nechte toho, já malou trápit dál nenechám."
Ona že ne, když chce dostat 700 Kč od práce, tak to musí dokončit.
Říkám jí: „Já Vám zaplatím a už běžte!"
Podívala se na mne nechápavě: „A to chcete, maminko, aby měla jenom jednu náušnici?"
„Ano, my si poradíme i bez Vás."
Sousedce to nedalo a umyla si ruce a náušnici krásně a bez problémů nasadila, dcerka se uklidnila, já taky.
Dotyčná „porodní bába" si vzala peníze a odešla.

Nikdy na tento okamžik nezapomenu a kdykoliv jsem šla na gynekologii, obcházela mě obloukem, měla asi špatné svědomí.

Já osobně jsem si uši nechala propíchnou až ve 40 a mladší dceru jsem nechala rozhodnout, zda propíchnout, či ne. Dala si náušnice v 15, já jsem nechtěla ještě jednou prožívat trápení miminka.

Co se týče piercingu do pupíku a jiných částí těla, jsem proti, ale to je každého rozhodnutí.

Zdraví Věrulinka

Děkujeme za pěkný a dramatický příspěvek!

Tohle snad ani není možné, aby si někdo takový ještě říkal „zdravotní sestra"...

redakce@zena-in.cz

 

 

Reklama