Domácí násilí je problém, o kterém všichni vědí, ale málokdo je ochoten si přiznat jeho závažnost. Lidé mají tendenci tento jev podceňovat a ženy, které najdou odvahu a obrátí se třeba na lékaře, psychologa nebo policii, se nezřídka setkají s názorem, že nemají vyvádět kvůli nějaké té facce. Mnohé se však nikdy nedokáží k podobnému kroku ani odhodlat a raději trpí dál. Frustrace, sebeobviňování, ponížení, strach, panika – to jsou pocity, které popisují týrané ženy, které přicházejí žádat o pomoc do střediska Nadace ROSA. Tady najdou podporu psychologickou i právní, fundované poradenství a případnou pomoc při hledání azylu. Vnímání tohoto problému v celé společnosti je však stále více než zlehčující.

Mýty kolem domácího násilí na ženách:

1. Jsou to jen drobné domácí potyčky a nikomu do toho nic není. K psychickému a fyzickému týrání žen ze strany jejich partnerů dochází většinou opakovaně a záměrně. Následkem navíc nebývají jen bolavé šrámy na duši a na těle, ale někdy dokonce vážná poškození zdraví. V mnoha případech navíc bývají svědky (i obětmi) také děti, takže nejde rozhodně jen o „soukromou záležitost.“
2. Asi to není tak hrozné, když ty ženy zůstávají s manželem. Ženy zůstávají s násilnickým partnerem z mnoha důvodů – protože se bojí, protože mají strach, že se nedovedou postavit na vlastní nohy, protože dávají vinu za problémy samy sobě, protože mají k partnerovi stále velkou citovou vazbu a tak mají tendenci násilí „překousnout“ a zaměřit se spíš na světlejší chvilky soužití… Kromě toho si ani sami muži často nepřipouštějí, že jsou násilníci. „Jen mi ujela ruka.“, „Neměla mě provokovat.“, „Neměla mít doma nepořádek.“ Tak a podobně znějí jejich výmluvy a ospravedlnění.
3. Domácí násilí je záležitostí alkoholiků a lidí s nižším vzděláním. Je pravda, že alkohol může fungovat jako spouštěcí mechanismus násilí a agrese, ale není zdaleka příčinou všech případů domácího násilí. Naopak může často násilníkovi pomoci jako „berlička“, když se druhý den doprošuje omluvy. Násilníci pocházejí ze všech společenských vrstev, jsou mezi nimi velmi často i středoškolsky a vysokoškolsky vzdělaní muži, do kterých by to zdánlivě nikdo neřekl. Pachatelem domácího násilí může být řeba váš sympatický kolega v práci.

Několik zajímavých údajů o domácím násilí v zahraničí nám poslala naše spolupracovnice Věra Souradová:

I v těch nejvyspělejších zemích, např. v Německu, dochází v každém třetím dlouhodobém vztahu někdy k násilí.
V roce 1989 se odhadovalo, že jen v zemích bývalého Západního Německa byly 4 miliony žen zmláceny svými manžely.
V Německu ročně utíká 40.000 žen před svými násilnickými muži (mlátícími muži) do útulků pro ženy. Přičemž domy pro ženy už zdaleka nestačí.
Jen v Hamburku se v roce 1992 přihlásilo 350 mužů k protinásilnickému tréninku. Všichni tito muži ubližovali svým ženám a dobrovolně se přihlásili v nabízené poradně.
Ve většině západních zemí je v dnešní době celá síť poradenských služeb pro ženy, možnosti útulku pomoci vymotat se z toho kruhu násilí. Různé organizace nabízejí i pomoc mužům "vyléčit se" ze svého problému.

A proto bychom neměli dělat, že to nevidíme. Měli bychom se naučit vnímat signály, které mohou znamenat, že je žena týraná. Za slunečními brýlemi, nebo šaty s dlouhými rukávy se mohou ukrývat modřiny, podlitiny nebo i popáleniny. Změněné chováni, vyhýbání se kontaktu, alkohol nebo i návyk na tablety mohou být následky takového špatného zacházení.
Měli bychom signalizovat, že jsme ochotni poslouchat. Nabídnout pomoc. Není to někdy lehké, ale největší problém při násilí v rodinách je právě to, že to všichni tuší (nebo dokonce i vědí), ale nikdo se „do toho nechce plést“.
Právě dnes je mezinárodní den proti násilí na ženách.

Kontakt na Nadaci ROSA – centrum pro ženy oběti domácího násilí:
02/4143 2466, 0602/246 102, e-mail: rosa@telecom.cz
TÉMATA:
LÁSKA A VZTAHY